Ilona Švihlíková sleduje situaci na trhu s jednou ze zásadních světových zemědělských komodit.
Již nyní je jasné, že konflikt na Ukrajině povede k dalšímu zvyšování cen, odrazí se v ještě vyšší inflaci, než centrální banky očekávaly a negativně zasáhne ekonomický růst. Těmto tématům se budeme věnovat v dalším článku. Hodně se hovoří o trhu s ropou a zemním plynem. Zapomíná se přitom na to, že ke klíčovým trhům patří také trh s pšenicí.
Jak ukazuje vývoj cen dle Trading Economics, cena za bušl pšenice se dostává k 9 dolarům. Nárůst cen odráží to, že Rusko i Ukrajina patří mezi nejdůležitější vývozce pšenice na světě. Podobně jako u jiných komodit, i zde je problém s nízkou úrovní zásob pšenice v řadě regionů (až k porovnání s dramatickým rokem 2008). Pro zemědělské plodiny je klíčové počasí, sucho v zemích v Latinské Ameriky ohrožuje dostatečnou úrodu kukuřice. Pro vývoj cen pšenice je tedy klíčové vnímat i nahraditelnost skrze jiné komodity jako je právě kukuřice či rýže.
Vývoj cen pšenice za posledních pět let
Zdroj: tradingeconomics.com
Statistika FAO – Organizace pro výživu a zemědělství (poslední data za rok 2020) ukazuje že největšími světovými producenty pšenice jsou Čína, Indie, Rusko, USA a Kanada. Ukrajina je na 7. místě.
Největší producenti pšenice, 2020
Zdroj: Statistika FAO
Pro posouzení tržní situace je nutné vnímat, které země jsou závislé na dovozu pšenice a které země exportují (což nemusí být tytéž, které mají velkou produkci, která může být z velké části či zcela věnována domácí spotřebě). Odhalení těchto vazeb je zásadní pro posouzení globální stability trhu.
Z hlediska dováženého množství jsou nejdůležitějšími importéry následující lidnaté země: Egypt a Turecko a jejich stabilita má pro Evropu zásadní význam. Indonésie se nám může zdát být vzdálenější, nicméně je to ona země, kdy zrušení potravinových poukázek Mezinárodním měnovým fondem v roce 1998 vedlo ke svržení diktátora Suharta. Podceňovat nedostatečné dodávky, či přerušení dodávek tak klíčové komodity jako je pšenice, může být velmi nebezpečné.
Zdroj: Statistika FAO
Následující graf ukazuje, že největší exportérem pšenice byla v roce 2020 Ruská federace, následována USA, Kanadou, Francií a Ukrajinou.
Zdroj: Statistika FAO
Rusko vyváží pšenici zejména do Turecka, Egypta, Bangladéše a Nigérie. Ukrajina vyváží do Egypta, Indonésie, Filipín a Turecka.
Rostoucí ceny pšenice nesignalizují pouze význam Ruska a Ukrajiny pro globální trh s pšenicí (tradingeconomicsuvádí, že obě země dohromady mají asi 30 % světového exportu). Dalším problémem je otázka dostupnosti vývozu z Černého moře. Celý ukrajinský export a větší část toho ruského je exportována právě z přístavů v Černém moři. Přerušení řetězce u tak citlivé komodity se odrazí ve vyspělejších zemí v nárůstu ceny pečiva a dalších produktů. V řadě zemí (jako je např. Egypt) ale může mít dramatičtější důsledky.
Zásoby pšenice (jak uvedeno v úvodu) jsou dosti malé v historickém srovnání a nelze se spoléhat na to, že by vykompenzovaly dlouhodobější výpadek vývozu z oblasti Černého moře. V tomto aspektu je Rusko ve výhodnější pozici, neboť může využít Arktickou cestu k exportu a s Čínou je spojeno železnicí, kterou je možno také využít pro dostatečné zásobování země s 1,4 miliardami lidí.
Sucho v řadě asijských zemí, od Íránu po Sýrii a Irák situaci dále komplikuje. U komodit přitom platí, že je nelze jen tak nahradit, nejenže pšenice „jen tak“ narychlo nevyroste, ale je zde také vazba na hnojiva, jejichž cena zase bývá spjatá s cenou ropy – která rovněž masivně roste. Rusko i Čína přitom zakázaly vývoz některých hnojiv.
Zákaz vývozu je přitom opatřením, ke kterému se země uchylují v nouzové situaci (typicky, když se domnívají, že úroda je příliš nízká a stačí jen tak tak obsloužit potřeby domácího trhu). Nárůst cen potravin v letech 2006-2008 není až zas tak nedávnou zkušeností. Cena pšenice v těchto letech vzrostla o 136 %. Tehdejší krize byla dána spojením politiky biopaliv, silného růstu cen ropy (vazba na hnojiva a dopravu), ale i spekulace s komoditami a suchem (tedy výpadkem úrody) z významných producentských zemí.
Pro země jako ČR bych doporučovala jednak potravinovou soběstačnost v hlavních komoditách, podporu místního zpracování a odbytu, ale i dostatečnou reflexi měnícího se světa v politice státních hmotných rezerv. ČR je exportérem pšenice (dle FAO v top dvacítce), nicméně jak naši čtenáři jistě ví, elektřinu exportujeme též. Cenové souvislosti čtenáři znají velmi dobře…
Vyšší inflace u položek jako jsou energie a potraviny zasáhne sociálně slabé skupiny, bude tedy potřeba připravit pro tyto skupiny sociální pomoc. Snad by bylo vhodné se také konečně podívat na cenovou politiku řetězců. To by měl být úkol Finanční správy. Na důvody, proč nejen v Polsku, ale i v Německu jsou potraviny často mnohem levnější než v ČR, se podíváme v některém z dalších článků.