Dosavadní omezení softwaru, médií a online služeb v Rusku byla zavedena buď dobrovolně firmami, nebo samotným Ruskem s cílem omezit tok informací.

Úvod

Ačkoli Spojené státy, Evropská unie a mnoho zemí sdružených v NATO uvalily na Rusko od jeho invaze na Ukrajinu širokou škálu obchodních omezení, software, online služby a mediální služby zatím nejsou výslovně předmětem sankcí USA ani EU. Dosavadní omezení obchodu se softwarem a službami jsou tak většinou buď přijímána dobrovolně firmami, nebo jsou důsledkem opatření uvalených Ruskem. Výjimkou je zboží vyrobené s použitím softwaru původem z USA, které podléhá požadavkům na vývozní licence.

Zavedené rozsáhlé finanční sankce samozřejmě ztěžují ruským firmám i jednotlivcům placení za služby. To spolu s poklesem hodnoty rublu značně snižuje atraktivitu podnikání v Rusku pro všechny firmy, včetně firem poskytujících digitální služby, napsali v příspěvku pro think tank Bruegel J. Marcus, N. Poitiers a P. Weilová.

Software

Řada firem ze zemí sdružených v NATO, včetně společností Microsoft, SAP, Amazon, Google a Apple, oznámila dobrovolná omezující opatření týkající se prodeje nebo používání jejich softwaru v Rusku. Za normálních okolností může být software k dispozici na základě licence nebo může být prodáván přímo, v takovém případě může být nabízena smlouva o údržbě softwaru. Případně jsou k dispozici různé druhy pronájmu softwaru. Kromě toho je stále častější nákup softwaru jako služby (SaaS), kdy program nikdy není trvale umístěn na vlastním počítači uživatele. Ať už se jedná o jakoukoli variantu, pro softwarovou firmu bude pravděpodobně snazší dobrovolně přestat prodávat nový software než dobrovolně přestat poskytovat servis nebo přístup k již prodanému softwaru. V případě stávajících smluv mohou být společnosti, které neplní své závazky, vystaveny občanskoprávní žalobě.

Pokud je však firma v důsledku sankcí nucena zastavit servis softwaru, který již prodala, může být chráněna buď smluvními ustanoveními o změně práva, nebo ustanoveními o zásahu vyšší moci a může také doufat v odškodnění od vlády, která sankce uvalila. Jak se tyto právní drobnosti projeví, se teprve uvidí a není jasné, zda ruské soudy budou spravedlivě a nestranně vymáhat smluvní ochranu v době, kdy ruská vláda porušuje mezinárodní právo a smlouvy.

Ukrajina údajně požádala americkou vládu, aby „zakázala americkým společnostem dodávat a aktualizovat software v zájmu ruských spotřebitelů“. USA tak dosud neučinily. Takový zákaz by mohl mít ve střednědobém až dlouhodobém horizontu dramatický dopad na schopnosti ruských firem a jednotlivců, ale nemusel by mít nutně okamžitý dopad. Znamenalo by to, že uživatelé softwaru již nebudou dostávat bezpečnostní „záplaty“, což by usnadnilo hackování softwaru používaného ruskými občany. To by mohlo vyvolat praktické a morální otázky, zda jsou vedlejší škody, které by utrpěli civilisté, přiměřené. Smlouvy o údržbě softwaru mají obvykle stanovené datum ukončení platnosti. Firmy v zemích sdružených v NATO by se mohly rozhodnout odmítnout obnovení smluv v této době, což by je mohlo ochránit před právním rizikem. To by mohlo mít značný střednědobý dopad na ruské společnosti, ale nemělo by to okamžitý účinek.

Oznámení společnosti Microsoft se zdají být v souladu s těmito připomínkami. Společnost Microsoft uvedla, že „pozastavuje veškerý nový prodej produktů a služeb Microsoft v Rusku“. Již prodaných produktů a služeb společnosti Microsoft se to pravděpodobně netýká. Společnost Microsoft rovněž uvedla, že „v souladu s vládními rozhodnutími o sankcích zastavuje mnoho aspektů podnikání v Rusku“.

Různé společnosti řeší situaci různými způsoby. Společnost Oracle pozastavila veškeré operace v Rusku, zatímco SAP pozastavil pouze nové prodeje; SAP však pokračuje v servisu již prodaného softwaru (například pro Aeroflot a Sberbank). Společnost SAP zdůvodňuje pokračování servisu svých řešení tím, že „softwarová řešení mohou organizacím pomoci při registraci uprchlíků, koordinaci dobrovolnické činnosti a nákupu humanitárního zboží“. Společnost Apple zastavila vývoz do Ruska a omezila Apple Pay. Společnost Amazon 8. března uvedla, že pozastavuje přístup ke své službě Prime Video pro zákazníky se sídlem v Rusku a přestává dodávat maloobchodní produkty zákazníkům se sídlem v Rusku a Bělorusku.

Společnost Amazon Web Services (AWS) je zdaleka největším poskytovatelem cloudových služeb na světě, její podíl na trhu se ve čtvrtém čtvrtletí roku 2021 odhaduje na 33 %. Společnost Amazon již nebude přijímat nové zákazníky AWS se sídlem v Rusku a Bělorusku. AWS pravděpodobně nadále poskytuje služby stávajícím zákazníkům, alespoň prozatím. Pro velký podnik bude změna poskytovatele cloudových služeb pravděpodobně složitá a časově náročná. Společnost Amazon zdůraznila, že „… Amazon ani AWS nemají v Rusku žádná datová centra, infrastrukturu ani kanceláře a dlouhodobě se řídíme zásadou neobchodovat s ruskou vládou“.

Rusko zvažuje, že v odvetě za opatření, která mají zablokovat ruský přístup k softwaru vyrobenému v zemích sdružených v NATO, vyzve uživatele, aby ignorovali omezení autorských práv k softwaru. To znamená, že ruská vláda by záměrně podporovala rozsáhlé softwarové pirátství. Software má často zabudovaná ochranná opatření proti použití mimo licenční podmínky, ale teprve se ukáže, zda by odhodlaná ruská vláda mohla být schopna tato opatření obejít.

Společnosti, jejichž software by byl pirátsky kopírován, mají pravděpodobně nárok na náhradu za jeho používání v rozporu s podmínkami, za kterých byl software původně licencován, ale není jasné, zda budou moci za současných okolností náhradu získat.

Média, sociální média a další online služby

Zdá se, že sociální média a sociální sítě zatím přímo nepodléhají sankcím EU ani USA. Některé společnosti však přijaly některá opatření dobrovolně, zatímco jiné podnikly kroky v reakci na ruský zákon ze 4. března, který ukládá trestní sankce, včetně pokut a trestu odnětí svobody až na 15 let, za zveřejnění údajně nepravdivých informací o „zvláštní vojenské operaci“.

Deutsche Welle byla před několika týdny nucena ukončit své aktivity v Rusku a přesunout zaměstnance a zdroje do Rigy. Rusko odebralo akreditaci v odvetě za to, že Německo zrušilo přístup k ruským vysílacím stanicím Sputnik a RT (dříve Russia Today, kterou německé bezpečnostní služby považují za propagandistickou odnož ruského státu), protože ani jedna z nich nepožádala o potřebnou licenci.

Média včetně CNN, Bloomberg a BBC zcela zastavila vysílání nebo zpravodajství z Ruska; BBC však následně opatrně obnovila činnost. Německé veřejnoprávní televize ARD a ZDF pak vysílání z Ruska pozastavily; pokrývají však pouze politickou, ekonomickou a sociální situaci v Rusku a zpravodajství o válce přenechávají reportérům mimo Rusko. Ačkoli mají formálně právo na zpravodajství z Ruska, jejich reportéři by mohli čelit vážným právním důsledkům podle nového zákona, který ukládá pokuty nebo vězení za informování o falešných zprávách o válce. O tom, které zprávy jsou falešné, by rozhodoval ruský cenzurní úřad Roskomnadzor ve spolupráci s ruskými soudy. Například označení „zvláštní vojenské akce“ za invazi nebo válku by bylo pravděpodobně klasifikováno jako falešná zpráva.

Zasaženy byly i domácí ruské zpravodajské kanály. Většina nezávislých televizních a rozhlasových stanic a tisku byla nucena pozastavit nebo ukončit činnost. Dva přední nezávislí vysílatelé, rozhlasová stanice Echo Moskvy a televizní kanál Dožď, pozastavili svou činnost v Rusku. Někteří zaměstnanci Dožďu opustili zemi. Americké firmy působící v oblasti sociálních médií se zatím zdržely dobrovolného ukončení činnosti v Rusku. V důsledku toho byla tato ukončení buď vynucena ruskými úřady, nebo byla nominálně „dobrovolná“, protože jinak bylo riziko pro zaměstnance příliš velké.

Z dosud nejasných důvodů Rusko zpočátku zavedlo omezení pouze pro Facebook a Twitter, přestože mají v Rusku relativně malé aktivní publikum ve srovnání s platformami, jako jsou YouTube, WhatsApp a Instagram (na základě analýzy Washington Post). Omezení na Facebooku se od té doby postupně zesilovala a Instagram byl zablokován.

Společnost Facebook byla 4. března nucena zastavit provoz v Rusku, který byl předtím zpomalen technickými opatřeními. Mateřská společnost Facebooku Meta poznamenala, že zablokování Facebooku by izolovalo miliony obyčejných Rusů od spolehlivých informací a umlčelo by je, aby se ozvali – Facebook by raději zůstal otevřený. Ruská vládní cenzurní agentura Roskomnadzor oznámila 9. března zákaz Instagramu, který patří společnosti Meta, v reakci na rozhodnutí společnosti Meta povolit svým uživatelům vyzývat během krize k násilí proti ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi a ruským vojákům (což její pravidla běžně zakazují). Toto uzavření mělo mnohem větší publicitu než uzavření Facebooku, protože Instagram má mnohem větší počet ruských uživatelů.

Služba Twitter byla omezena, ale zřejmě nebyla zcela zablokována, a Twitter oznámil novou službu, která využívá prohlížeč Tor k obejití ruské blokace své služby. Dopad těchto uzavření informačních služeb na ruskou veřejnost je pravděpodobně smíšený. Rusové, kteří jsou vzdělaní, mladí a technicky zdatní, si pravděpodobně najdou způsob, jak se dostat k zahraničním zpravodajským službám. Používání virtuálních privátních sítí (VPN) vzrostlo den po vypnutí Instagramu o více než 10 000 %. Venkovští, starší nebo méně vzdělaní Rusové však pravděpodobně slyší pouze zprávy, které chce slyšet ruská vláda.

Společnost Netflix se rozhodla pozastavit poskytování svých služeb v Rusku. Nejedná se o nijak velký dopad, protože počet předplatitelů Netflixu v Rusku se odhaduje na zhruba jeden milion. Jak již bylo uvedeno dříve, společnost Amazon rovněž pozastavuje v Rusku své služby Prime Video.

Společnost Google pozastavila používání svých platebních služeb v Rusku, což znamená, že všechny placené služby Google budou fungovat pouze do doby, než vyprší období, na které se vztahuje poslední platba. Společnost Google upřesňuje, že „… pozastavila reklamy Google v Rusku [stejně jako] naprostou většinu našich komerčních aktivit v Rusku. (…) Můžeme potvrdit, že naše bezplatné služby, jako je vyhledávání, Gmail a YouTube, v Rusku stále fungují.“

Mnoho online služeb, které sídlí v zemích sdružených v NATO, mezitím omezilo online přístup k ruským zpravodajským/propagandistickým službám RT a Sputnik. Například společnost Apple zakázala přístup ke zprávám RT a Sputnik News mimo Rusko. Politické důsledky pro sociální média jsou složité. Z hlediska ekonomického nátlaku na Rusko může mít zadržování softwaru a internetových služeb obecně nějakou hodnotu, ale není jasné, zda blokování Facebooku představuje pro ruskou ekonomiku skutečné náklady.

Znemožnění přístupu Rusů k vnějším, nezkresleným informacím (nebo alespoň k informacím, které jsou zkreslené jinak než ruská vládní propaganda) je však spojeno se značnými náklady. Více než 35 organizací občanské společnosti vyzvalo 10. března Bidenovu administrativu, aby upustila od nových opatření, která by mohla omezit přístup k internetu v Rusku a Bělorusku, s odůvodněním, že by to „poškodilo jednotlivce, kteří se snaží organizovat v opozici proti válce, otevřeně a čestně informovat o událostech v Rusku a Bělorusku a získat přístup k informacím o dění na Ukrajině i mimo ni“.

Existuje tedy pádný argument, že by EU a USA měly i nadále upustit od rozsáhlých omezení internetových služeb, které mohou sloužit jako informační kanál do Ruska.

Selektivní odpojení Ruska od globálního internetu

Místopředseda ukrajinské vlády Michail Fjodorov se 28. února obrátil dopisem na Görana Marbyho, prezidenta a generálního ředitele Internetové korporace pro přidělování jmen a čísel (ICANN – Internet Corporation for Assigned Names and Numbers), s výzvou ke zrušení domén nejvyšší úrovně .ru, .рф a .su a k dalším technickým opatřením jako sankcím vůči Rusku. Tato opatření by Rusko účinně odřízla od celosvětového internetu, což je do jisté míry obdoba izolace Ruska od celosvětového systému zasílání zpráv o finančních transakcích SWIFT.

Marby žádost s lítostí odmítl. ICANN je technický orgán, který spravuje internetové názvy a čísla, a nevnímá se jako orgán, který má mandát přijímat opatření s geopolitickým základem. Kromě toho existuje důvod pochybovat o tom, zda by navrhovaná opatření nebyla příliš široká a ne nutně účinná.

Jedna skupina odborníků ve svém stanovisku z 10. března předložila promyšlené posouzení způsobů, jakými by bylo možné uvalit technická opatření týkající se internetu na podporu sankcí vůči Rusku. Skupina navrhla následující zásady:

Odpojení obyvatel země od internetu je nepřiměřená a nevhodná sankce, protože jim brání v přístupu k informacím, které by je mohly přimět k odvolání podpory válečných akcí, a ponechává jim přístup pouze k informacím, které se rozhodne poskytnout jejich vlastní vláda.
Účinnost sankcí by měla být hodnocena ve vztahu k předem stanoveným cílům. Neúčinné sankce plýtvají úsilím a vůlí a neprojevují ani jednotu, ani přesvědčení.
Sankce by měly být cílené a přesné. Měly by minimalizovat možnost nechtěných následků nebo vedlejších škod. Nepřiměřené nebo příliš rozsáhlé sankce hrozí zásadním odcizením obyvatelstva.
Potenciálním cílem sankcí jsou vojenské a propagandistické agentury a jejich informační infrastruktura.
Internet se vzhledem ke své nadnárodní povaze a systému správy založenému na konsensu více zúčastněných stran v současné době nehodí k uvalování sankcí v případě vnitrostátních konfliktů.

Dokument dále vyzývá k vytvoření nového neformálního orgánu (podobného těm, které existují pro boj se spammery a dalšími škodlivými osobami), který by vytvářel seznamy IP adres a systém doménových jmen (DNS), jež považují za legitimní cíle pro blokování. Nebylo by to oficiálně schváleno ani vládou, ale provozovatelé sítí a firmy zabývající se překladem DNS, které by doporučení respektovaly, by se je snad rozhodly zavést. Nebyl by nutný žádný nový technický vývoj, protože softwarové mechanismy pro jejich zavedení již existují.

Přístup skupiny by pravděpodobně vedl k částečnému nebo úplnému zablokování ruských vojenských a propagandistických agentur na celosvětovém internetu, podobně jako jsou již nyní blokováni vytrvalí rozesílatelé spamu. To by bylo možné provést poměrně rychle pomocí stávajících postupů a technologií. Vzhledem k tomu, že je založen na seznamu IP adres, mohl by být úzce zaměřen na ruské vojenské a propagandistické agentury a subjekty s nimi úzce propojené (čímž by se snížilo riziko vedlejších škod pro širší veřejnost) a mohl by být rychle upravován podle toho, jak se mění technické nebo geopolitické okolnosti. Tento přístup však bude účinný pouze v případě, že se mnoho firem, které poskytují přístup k internetu a související služby DNS, rozhodne navrhovaný přístup zavést. Je příliš brzy na to, aby bylo možné říci, zda tomu tak bude.

Mezitím dva ze tří největších mezinárodních poskytovatelů páteřní internetové sítě v Rusku (Lumen a Cogent) ukončují svou činnost. V obou případech se zřejmě jedná o dobrovolná opatření. Zdá se, že rozhodnutí společnosti Cogent bylo přijato především ze solidarity se sankcemi, zatímco společnost Lumen své rozhodnutí zdůvodnila bezpečnostními obavami. V obou případech mohly být ovlivněny také obavami, že by mohlo dojít ke konfiskaci majetku nebo že by zaměstnanci mohli být vystaveni trestnímu postihu. Stejně jako v případě sociálních médií, jak již bylo uvedeno, by oslabení ruské vazby na globální internet mělo komplexní dopady. Omezení přístupu ruské veřejnosti ke zdrojům zpráv ze zahraničí může být kontraproduktivní.

Služby nabízené poskytovateli internetových služeb jsou navíc do značné míry vzájemně zastupitelné. Dokud je k dispozici dostatečná celková kapacita, nemusí mít rozhodnutí poskytovatelů internetových služeb pozastavit nebo ukončit poskytování služeb velký dopad na firmy nebo jednotlivce, kteří v současné době využívají služeb dotyčných společností.

Závěry

Oddělení Ruska od online služeb, softwaru a online i offline médií již značně pokročilo. Nejedná se však o běžné sankce. Většina dosavadních odpojení byla výsledkem buď dobrovolných opatření firem se sídlem v zemích sdružených v NATO, nebo byla iniciována ruskou vládou s cílem omezit informace dostupné vlastním občanům.

Opatření týkající se softwaru, online a offline médií a dalších online digitálních platforem nefungují izolovaně. Jejich účinek je nejlépe chápat jako synergii s mnoha rozsáhlými finančními omezeními, která byla zavedena. Je obtížné zaměřit tato digitální omezení dostatečně úzce, aby bylo zajištěno, že poškodí pouze ty činnosti, které chtějí poškodit odpůrci ruské vlády, a nezpůsobí nezamýšlené nebo nepřiměřené vedlejší škody.

Rozhodnutí mnoha amerických firem ukončit prodej softwaru má pravděpodobně spíše symbolický než bezprostřední praktický dopad, protože ve většině případů bude již prodaný software ještě nějakou dobu fungovat. Přímý ekonomický dopad různých obchodních omezení na online a offline média a na další digitální online platformy je zatím nejistý, ale jejich viditelnost pro ruskou veřejnost je pravděpodobně značná. Náhlý zánik známých online služeb, včetně hojně využívaných služeb Instagramu, bude jistě citelný.

Události posledních týdnů jasně ukázaly, že digitální online platformy, které přinášejí zprávy, sehrály klíčovou roli v informování dobře informovaných skupin ruské veřejnosti o válce. Ruská vláda podnikla kroky k cenzuře zpráv a digitálních platforem, které je šíří, právě proto, že tyto platformy představují účinný komunikační kanál. To silně naznačuje, že země sdružené v NATO by měly upřednostnit zachování těchto kanálů v co největší míře a po co nejdelší dobu, zatímco ostatní sankce na ruskou ekonomiku si vybírají svou daň.

O autorech:

Scott Marcus (Je vedoucím pracovníkem bruselského ekonomického think tanku Bruegel a působí také jako nezávislý konzultant v oblasti politiky a regulace elektronických komunikací. Jeho práce je interdisciplinární a zahrnuje ekonomii, politologii/veřejnou správu, politickou analýzu a inženýrství.

Niclas Poitiers (Nastoupil do Bruegelu jako výzkumný pracovník v září 2019. Mezi jeho výzkumné zájmy patří mezinárodní obchod, mezinárodní makroekonomie a digitální ekonomika. Zabývá se tématy elektronického obchodu v obchodě a také evropskou obchodní politikou v globálních obchodních válkách. Dále se zajímá o témata příjmové nerovnosti a politiky sociálního státu.

Pauline Weilová (Pauline pracuje ve společnosti Bruegel jako výzkumná analytička. Vystudovala bakalářský obor politologie a magisterský obor mezinárodní obchod a finance na Sciences Po Lille. Vystudovala také magisterský obor Politická ekonomie Evropy na London School of Economics.)

Zdroj: J. Scott Marcus, Niclas Poitiers , Pauline Weil: (2022) „The decoupling of Russia: software, media and online services“ Bruegel Blog, 22 March

Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Odpojování Ruska: Software, média a online služby