Podle italského premiéra Maria Draghiho by kombinace ideálního a pragmatického federalismu měla vést k revizi smluv EU za účelem rychlejší integrace západního Balkánu a Ukrajiny do EU. Také by měla být podle něj opuštěna zásada jednomyslnosti a mělo by být zavedeno rozhodování kvalifikovanou většinou.
V úterním projevu před poslanci Evropského parlamentu ve Štrasburku Draghi uvedl, že pandemie Covid-19 a válka na Ukrajině donutily evropské instituce převzít nebývalou míru odpovědnosti.
Přinášíme ukázku z projevu Maria Draghiho, ve kterém se dotkl mnoha témat.
***
Válka na Ukrajině staví Evropskou unii před jednu z nejvážnějších krizí v její historii. Krize, která je zároveň humanitární, bezpečnostní, energetickou i hospodářskou. Děje se tak v době, kdy se naše země stále potýkají s následky největšího zdravotního ohrožení za posledních sto let.
Instituce, které naši předchůdci vybudovali v uplynulých desetiletích, sloužily evropským občanům dobře, ale neodpovídají dnešní realitě. Pandemie a válka přinutily evropské instituce k odpovědnosti, kterou nikdy předtím nepřevzaly. Geopolitická situace se rychle a zásadně mění. Musíme zajistit, aby nás zvládání krizí, které zažíváme, nevedlo zpět na začátek, ale umožnilo přechod ke spravedlivějšímu a udržitelnějšímu hospodářskému a sociálnímu modelu. Potřebujeme pragmatický federalismus, který by zahrnoval všechny oblasti, jichž se současná transformace týká – od hospodářství po energetiku a bezpečnost. Potřebujeme nejen pragmatický federalismus, ale také ideální federalismus. (Zde Draghi naznačil možný začátek cesty k revizi smluv EU: mohl by to být „krok vpřed, pokud budeme schopni představit efektivnější fungování evropských institucí, které umožní včas najít řešení problémů občanů“.)
Zpochybnění míru na evropském kontinentu
Ruská agrese proti Ukrajině zpochybnila největší úspěch Evropské unie: mír na našem kontinentu. Mír založený na respektování územních hranic, právního státu a demokratické suverenity; mír založený na využití diplomacie jako prostředku k řešení krizí mezi státy; mír založený na respektování lidských práv, která byla porušena v Mariupolu, v Buči a na všech místech, kde bylo rozpoutáno násilí ruské armády proti neozbrojeným civilistům. Musíme podpořit Ukrajinu, její vládu a lid, jak nás o to žádal a stále žádá prezident Zelenskyj. V útočné válce nelze klást rovnítko mezi těmi, kdo útočí, a těmi, kdo se brání. Chceme, aby Ukrajina zůstala svobodnou, demokratickou a suverénní zemí. Chránit Ukrajinu znamená chránit sebe, znamená chránit projekt bezpečnosti a demokracie, který jsme společně budovali posledních sedmdesát let.
Pomáhat Ukrajině znamená především usilovat o mír. Naší prioritou je co nejdříve dosáhnout příměří, abychom zachránili životy a umožnili humanitární zásahy ve prospěch civilistů, které jsou a zůstávají dnes stále velmi obtížné. Příměří by také dalo nový impuls jednáním, která dosud nedosáhla požadovaných výsledků. Evropa může a musí hrát ústřední roli při podpoře dialogu. Musíme tak učinit vzhledem k naší zeměpisné poloze, která nás staví do blízkosti této války, a tudíž do první linie při řešení všech jejích možných důsledků. Musíme tak učinit vzhledem k naší historii, která ukázala, že jsme schopni budovat stabilní a trvalý mír, a to i po krvavých konfliktech. Itálie jako zakládající země Evropské unie, jako země, která hluboce věří v mír, je připravena postavit se do první linie s cílem dosáhnout diplomatického řešení.
Dopady války
Válka má již nyní na naše země hluboký dopad. Od začátku konfliktu odešlo z Ukrajiny do Evropské unie přibližně 5,3 milionu lidí, většinou žen a dětí. Itálie věří v evropské hodnoty přijetí a solidarity. Přijali jsme více než 105 000 ukrajinských uprchlíků díky štědrosti rodin, dobrovolníků a nevládních organizací, kterým patří mé nejhlubší poděkování. Další země – včetně Polska, Rumunska, Německa a Slovenska – vyvinuly ještě větší úsilí. Mnozí uprchlíci se chtějí brzy vrátit domů a někteří z nich už s tím začali. Nevíme však, jak se konflikt vyvine a jak dlouho bude trvat. Musíme být připraveni navázat na naše počáteční úsilí, aby se ukrajinští uprchlíci mohli lépe integrovat do naší společnosti.
Z hospodářského hlediska konflikt způsobil nestabilitu fungování globálních dodavatelských řetězců a kolísání cen surovin a energií. Ukrajinské dodávky potravin se zhroutily kvůli válečnému pustošení a blokádám vývozu, které Rusko uvalilo na přístavy v Černém a Azovském moři. Ukrajina je čtvrtým největším zahraničním dodavatelem potravin v Evropské unii – dovážíme z ní zhruba polovinu kukuřice a čtvrtinu rostlinných olejů. Rusko a Ukrajina představují více než čtvrtinu světového vývozu obilí. Téměř 50 zemí světa je na nich závislých při dovozu více než 30 % zboží. V březnu dosáhly ceny obilovin a hlavních potravin historických maxim. Existuje velké riziko, že rostoucí ceny spolu se sníženou dostupností hnojiv povedou k potravinové krizi (pozn. red.: zde můžeme k tématu doporučit pořad Českého rozhlasu s ekonomkou Ilonou Švihlíkovou s názvem „Kam až se vyšplhají ceny potravin? Můžeme mít problém se uživit“). Podle Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) by v letech 2022 až 2026 mohlo kvůli válce na Ukrajině hladovět o 13 milionů lidí více. Mnohé země, zejména v Africe a na Blízkém východě, jsou vůči těmto rizikům zranitelnější a mohou zažívat období politické a sociální nestability. To nemůžeme dopustit. Náš závazek prostřednictvím rozvojových bank a mnohostranných finančních institucí a naše angažovanost na bilaterální bázi musí být maximální.
Co se týče energií, cena ropy, která se v prosinci až lednu pohybovala mezi 70 a 90 dolary za barel, se po březnovém maximu 130 dolarů nyní pohybuje kolem 105 dolarů. Cena plynu na evropském trhu se pohybuje kolem 100 eur za megawatthodinu, což je asi pětinásobek ceny před rokem. Toto zvýšení, které navazuje na růst cen zaznamenaný již před začátkem konfliktu, zvýšilo míru inflace na úroveň, která nebyla zaznamenána po celá desetiletí. V eurozóně vzrostl cenový index v dubnu o 7,5 % ve srovnání s předchozím rokem a má výrazný dopad na kupní sílu domácností a úroveň podnikatelské produkce.
Každá z těchto krizí by vyžadovala důraznou reakci Evropské unie. Jejich součet vyžaduje, abychom proces integrace urychlili.
Vývoj evropské integrace
V uplynulých 75 letech byla evropská integrace často nejlepší odpovědí (praktickou i ideální) na společné výzvy. Zakladatelé Evropské unie si uvědomovali, že hospodářského rozvoje a sociálního pokroku lze jen obtížně dosáhnout pouze z prostředků jednotlivých národních států. V nadnárodním modelu viděli jedinou možnost, jak sjednotit zájmy evropských národů a ovlivnit události, které by jinak byly mimo jejich dosah. Integrace probíhala postupně, s krizemi a oživeními, s úspěchy dosaženými navzdory vnitřním rozporům a někdy i přes vnější odpor.
Evropa reagovala na traumata druhé světové války vytvořením prvních institucí hospodářské spolupráce. Mám na mysli Evropskou platební unii, která podpořila návrat ke stabilitě měny a obnovení obchodu. Nebo Hospodářské společenství uhlí a oceli, které zrušilo celní bariéry a další překážky volného pohybu zboží v klíčových odvětvích hospodářství. Geopolitické napětí, které vzniklo v souvislosti se suezskou krizí v roce 1956, pomohlo urychlit cestu k Římským smlouvám. V roce 1971 došlo ke zhroucení brettonwoodského systému, na což evropské země reagovaly vytvořením „měnového hada“ (kurzové uspořádání na začátku 70. let minulého století – pozn. red.) a následně Evropského měnového systému. Na rostoucí euroskepticismus v 80. letech reagovaly cílenými intervenčními programy navrženými Delorsovou komisí a Jednotným evropským aktem z roku 1986. Po zániku Sovětského svazu a sjednocení Německa následoval podpis Maastrichtské smlouvy, vytvoření měnové unie a nakonec rozšíření Evropské unie na východ.
Krize eurozóny na počátku minulého desetiletí vedla k posílení a modernizaci hospodářských institucí,počínaje Evropskou centrální bankou. Jak jsem již zmínil, pandemie nás sjednotila a vedla k vytvoření projektu NextGenerationEU. Tato dlouhá cesta integrace změnila naše životy k lepšímu, protože nám přinesla mír, prosperitu a sociální model, na který můžeme být hrdí. Jednotný trh nejenže oživil evropské hospodářství v těžkém období, ale také poskytl ochranu spotřebitelům, pracovníkům a formy sociálního zabezpečení, které nemají ve světě obdoby.
Nebezpečný geopolitický rámec
V geopolitickém rámci, který se náhle stal mnohem nebezpečnějším a nejistějším, musíme řešit mimořádné hospodářské a sociální situace a zajistit bezpečnost našich občanů. Investice do obrany musí být prováděny s cílem zlepšit naše kolektivní schopnosti – jako Evropská unie a jako NATO. Na posledním zasedání Evropské rady bylo přijato důležité rozhodnutí o schválení „strategického kompasu“, které musíme rychle realizovat. Musíme však rychle překonat tyto první kroky a vybudovat účinnou koordinaci mezi obrannými systémy. Naše výdaje na bezpečnost jsou asi třikrát vyšší než ruské, ale jsou rozděleny do 146 obranných systémů. Spojené státy jich mají pouze 34. Jedná se o velmi neefektivní rozdělení zdrojů, které brání vybudování skutečné evropské obrany. Strategická autonomie v oblasti obrany závisí především na efektivnějších vojenských výdajích v Evropě. Měla by být svolána konference s cílem racionalizovat a optimalizovat naše investice do vojenských výdajů. Budování společné obrany musí být navíc doprovázeno jednotnou zahraniční politikou a účinnými rozhodovacími mechanismy. Je třeba opustit zásadu jednomyslnosti, která vede k mezivládní logice křížového veta, a přejít k rozhodování kvalifikovanou většinou. Evropa, která je schopna přijímat rozhodnutí včas, je důvěryhodnější v očích svých občanů i celého světa.
Rozšíření EU
Integrace zemí s evropskými aspiracemi není hrozbou pro stabilitu evropského projektu. Je součástí jeho realizace. Itálie podporuje okamžité zahájení přístupových jednání s Albánií a Severní Makedonií v souladu s rozhodnutím Evropské rady z března 2020. Chceme dát nový impuls jednáním se Srbskem a Černou Horou a zajistit, aby byla věnována maximální pozornost oprávněným očekáváním Bosny a Hercegoviny a Kosova. Jsme pro vstup všech těchto zemí a chceme, aby Ukrajina vstoupila do Evropské unie.
Solidarita projevená vůči ukrajinským uprchlíkům nás musí také vést k tomu, abychom skutečně evropsky zvládli migranty přicházející z jiných válečných a vykořisťovatelských kontextů. Obecněji řečeno, je třeba definovat účinný evropský mechanismus pro řízení migračních toků, který by přesahoval logiku Dublinské smlouvy. Musíme posílit dohody o navracení a zajistit jejich skutečnou účinnost, ale musíme také posílit právní cesty pro vstup do Evropské unie. Zejména je třeba věnovat větší pozornost Středomoří, které je strategickým mostem do Afriky a na Blízký východ. Na Středozemní moře se nemůžeme dívat pouze jako na hraniční oblast, na které je třeba stavět bariéry. Na Středomoří se dívá mnoho mladých zemí, které jsou připraveny vnést do vztahů s Evropou svůj entuziasmus. Evropská unie s nimi musí navázat skutečné partnerství, a to nejen hospodářské, ale i politické a sociální. Středomoří musí být pólem míru, prosperity a pokroku.
Role Středomoří v energetické politice
Energetická politika je oblastí, v níž středomořské země musí (a mohou) hrát zásadní roli pro budoucnost Evropy.Evropa čelí hluboké geopolitické reorientaci, která bude stále více posouvat její strategickou osu směrem na jih. Válka na Ukrajině ukázala hlubokou zranitelnost mnoha našich zemí vůči Moskvě. Itálie je jedním z nejohroženějších členských států: přibližně 40 % zemního plynu, který dovážíme, pochází z Ruska. A nemáme žádné uhlí, žádnou jadernou energii, žádnou – nebo téměř žádnou – ropu. Taková energetická závislost je z ekonomického hlediska nerozumná a z geopolitického nebezpečná. Itálie hodlá přijmout všechna nezbytná rozhodnutí na obranu své vlastní bezpečnosti a bezpečnosti Evropy.
V posledních týdnech jsme s maximální rychlostí a odhodláním přistoupili k diverzifikaci dodávek plynu. Podnikli jsme důležité kroky k urychlení výroby energie z obnovitelných zdrojů, která je nezbytná pro udržitelnější růst. Snížení dovozu fosilních paliv z Ruska vede k tomu, že Evropa bude nevyhnutelně hledat řešení svých potřeb ve Středomoří. Mám na mysli plynová pole jako přechodné palivo, ale především obrovské příležitosti, které nabízejí obnovitelné zdroje v Africe a na Blízkém východě. Země jižní Evropy, a zejména Itálie, mají strategickou pozici pro shromažďování této produkce energie a fungují jako most k zemím na severu.
Ochrana domácností před rostoucími cenami energií
Musíme najít řešení, jak ochránit domácnosti a podniky před rostoucími náklady na energie. Zmírnění účtů a cen pohonných hmot je také způsob, jak učinit případné sankce dlouhodobě udržitelnějšími. Itálie od počátku krize požaduje zavedení evropského stropu na cenu plynu dováženého z Ruska. Rusko prodává téměř dvě třetiny svého vývozu zemního plynu do Evropy – z velké části prostřednictvím plynovodů, které nelze přesměrovat na jiné odběratele. Náš návrh by nám umožnil využít naši vyjednávací sílu ke snížení neúměrně vysokých nákladů, které v současnosti zatěžují naše ekonomiky. Zároveň by se snížil objem peněz, které denně posíláme prezidentu Putinovi a které nevyhnutelně financují jeho vojenské tažení.
Tvorba cen elektřiny
Chceme strukturálně přezkoumat mechanismus tvorby cen elektřiny, který závisí na výrobních nákladech nejdražšího zdroje energie, jímž je obvykle plyn. Výroba energie z fosilních zdrojů má i v normálních dobách vyšší výrobní náklady než výroba energie z obnovitelných zdrojů. Jedná se o problém, který se bude časem zhoršovat. S rostoucím podílem energie z obnovitelných zdrojů v našem energetickém mixu budou ceny stále méně odpovídat nákladům na výrobu energie na celém trhu, pokud budeme pokračovat v tomto systému. V současné době velmi vysoké volatility na trhu s plynem je cenový rozdíl neúměrný.
Růst cen na trhu s plynem se přenesl i na trh s elektřinou, přestože náklady na výrobu energie z obnovitelných zdrojů, z nichž nyní získáváme velkou část energie, zůstaly velmi nízké. V Itálii se v prvních čtyřech měsících letošního roku cena elektřiny ve srovnání se stejným obdobím loňského roku zvýšila čtyřikrát, což mělo velmi tvrdý dopad na ekonomiku. Italská vláda, ale i další vlády, reagovaly rázně, aby ochránily podniky a rodiny, zejména ty nejslabší. Jen Itálie v letošním roce utratila přibližně 30 miliard eur. Nouzové řízení tohoto růstu cen má mnoho omezení, především udržitelnost veřejného rozpočtu. Problém je systémový a je třeba jej řešit strukturálními řešeními, která přeruší vazbu mezi cenami plynu a elektřiny. Na příštím zasedání Evropské rady se bude řešit problém nákladů na energii. V zájmu všech evropských občanů je třeba přijmout rázná a okamžitá rozhodnutí.
Evropa má před sebou velké výdaje
Různé krize způsobené konfliktem na Ukrajině přicházejí v době, kdy Evropu již čekají velké výdaje. Ekologická a digitální transformace od nás vyžaduje nevyhnutelné investice. K tomu je třeba připočítat náklady na válku, které musíme řešit nyní, abychom zabránili propadu našeho kontinentu do recese. V obou případech se jedná o asymetrické náklady, které se různým způsobem dotýkají různých skupin obyvatelstva a výrobních odvětví, a proto vyžadují různá kompenzační opatření. Žádný státní rozpočet není schopen toto úsilí udržet sám. Žádná země nemůže zůstat pozadu. V sázce je sociální mír na našem kontinentu, naše schopnost udržet sankce, zejména v zemích, které jsou z historických důvodů na Rusku nejvíce závislé. Evropská unie již vytvořila několik užitečných nástrojů, jak tyto problémy regulovat.
To jsou reakce, které jsme použili během pandemie a které zajistily rychlé a rozsáhlé hospodářské oživení Evropské unie. Na tomto úspěchu musíme stavět a přizpůsobit tytéž nástroje okolnostem, kterým čelíme. SURE(evropský nástroj dočasné podpory na zmírnění rizik nezaměstnanosti v mimořádných situacích) poskytl členským státům půjčky na podporu trhu práce. Evropská unie by měla rozšířit svou působnost a poskytnout zemím, které o to požádají, nové finanční prostředky na zmírnění dopadů rostoucích cen energie.
Pokud jde o dlouhodobé investice do oblastí, jako je obrana, energetika, potravinová a průmyslová bezpečnost, jedná se o model NextGenerationEU. Systém plánovaných plateb, který je spojen s včasnou kontrolou plnění cílů, představuje účinný mechanismus kontroly kvality výdajů. Dobré vynakládání prostředků, které nám byly přiděleny, je zásadní pro naši důvěryhodnost v očích občanů a dalších evropských partnerů, kteří, jak jsem již mnohokrát řekl, souhlasili s tím, že budou zdaňovat své občany, aby pomohli Itálii a dalším zemím, které tyto granty využily. Dobrá správa věcí veřejných neznamená jen reagovat na aktuální krize. Je třeba okamžitě přejít k předvídání těch, kteří přijdou.
„Evropská integrace je tím nejlepším spojencem, kterého máme, abychom se vypořádali s výzvami, které před nás dějiny staví. Dnes, stejně jako ve všech rozhodujících okamžicích od války, potřebujeme odhodlání, vizi a především jednotu. Jsem si jistý, že je opět společně najdeme,“ dodal Draghi závěrem.
Text byl redakčně zkrácen a upraven. Celý proslov je k dispozici zde v italštině.