Marcosova rodina se vrací k moci na Filipínách

V prezidentských volbách zvítězil syn bývalého diktátora.

Ferdinand „Bongbong“ Marcos získal dvakrát vyšší počet hlasů než jeho nejsilnější soupeř (objevují se už ale zprávy o volebních manipulacích, pozn. red.). Výsledek voleb zaskočil velkou část národa, který v roce 1986 demonstracemi „lidové moci“ s milionovou účastí přispěl k pádu jeho otce, diktátora Ferdinanda Marcose, proslulého porušováním lidských práv a drancováním státní pokladny. Jeho rodina tehdy uprchla vrtulníkem přímo z prezidentského paláce.

„V roce 1986 jsme řekli: ‚Už nikdy více‘,“ říká Florencio Abad, aktivní účastník tehdejších protestů, který se později stal členem kabinetu. „Jak se jim podařilo se vrátit?“

Marcosova rodina vedla desítky let trvající kampaň, aby vzkřísila svou pověst. K dříve nemyslitelnému návratu této rodiny do nejvyšší politiky přispělo třicet let mizerného vládnutí a mistrovský politický tah – “Bongbongova” spolupráce se Sarou Duterte-Carpio, dcerou Rodriga Duterteho, kontroverzního, ale přesto mnohými obdivovaného současného prezidenta, která kandidovala jako jeho viceprezidentka.

„Myšlenka vlády silného muže je opět velmi populární, a to i u mladých lidí,“ řekl Joshua Kurlantzick, analytik jihovýchodní Asie v newyorské Radě pro zahraniční vztahy.

Rodině Marcosových bylo dovoleno vrátit se na Filipíny v roce 1991 tehdejší prezidentkou Corazon Aquinovou (vdovou po opozičním politikovi Benigno Aquinovi, jehož vraždou začal Marcosův pád, pozn. red.), podařilo se jí získat zpět velkou část zabaveného majetku a znovu se zapojit do politiky.

Od návratu z exilu se snaží „rehabilitovat“ svou pověst, bagatelizuje porušování lidských práv a korupci během Marcosovy vlády, kterou nazývá „zlatým věkem“ ekonomické prosperity a budování infrastruktury. V devadesátých letech kandidovala Imelda Marcosová, vdova po bývalém diktátorovi (kdysi mj. proslulá svým šatníkem a vlastnictvím tisíců párů bot, pozn. red.), v prezidentských volbách a následně byla ve čtyřech obdobích zvolena do Kongresu. Její dcera Imee je v současnosti senátorkou, syn Ferdinand “Bongbong” strávil ve veřejných funkcích víc než dvacet let, byl poslancem, senátorem i guvernérem provincie Ilocos Norte, v roce 2016 neúspěšně kandidoval na viceprezidenta.

V politice působí i nejmladší rodinná generace (Bongbongův syn Sandro byl nyní podle předběžných výsledků zvolen poslancem, Imeein syn Matthew Manotoc bude pravděpodobně znovu jmenován guvernérem provincie Ilocos Norte) a ve vysokých politických funkcích pracují i další členové rodinného klanu (viceguvernér či starosta Laoag City).

Jedním z důvodů Marcosova úspěchu je zřejmě i nová generace voličů pozitivně reagující na kampaně v sociálních médiích, s nimiž Marcos bravurně pracuje. „Nikdo z nich nezažil Marcosovu a post-Marcosovu éru,“ říká Patricio Abinales, Filipínec a profesor asijských studií na Havajské univerzitě v Manoa, a shrnuje, že „změny, ke kterým došlo, nebyly dostatečně hluboké… zejména řešení problému nerovnosti a vyloučení tolika Filipínců z distribuce bohatství v zemi.“

Ilustrační foto: Philippine Presidential Museum and Library, Public domain, via Wikimedia Commons

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.