Latinská Amerika nechce novou studenou válku

VSa Trendy

Podle argentinského vědce „není důvod považovat novou studenou válku za nevyhnutelnou“, protože „soupeření mezi Washingtonem a Pekingem je stále možné mírnit a zvládat“.

„Mezi Spojenými státy a Čínou probíhá rostoucí a komplexní soutěž: soutěž mezi málo konkurenceschopným americkým kapitalismem, kterému dominují finance, a vysoce konkurenceschopným čínským kapitalistickým systémem, který je řízen státem, mezi upadající hegemonickou mocností a nehegemonickou mocností, mezi polarizovanou a erodující demokracií a autoritářským režimem, který čelí novým a kritickým zkouškám, jako jsou demografické výzvy, environmentální problémy, pomalejší růst a politické reformy,“ tvrdí Juan Gabriel Tokatlian v článku pro Americas Quarterly. „To jsou však sotva dostatečné důvody k tomu, abychom opět předpokládali, že se svět rozdělí na dvě části,“ uvádí dále.

„I přes tyto rozdíly se však historie může v některých ohledech opakovat. Stejně jako během konfrontace ve 20. století se zdá, že Spojené státy jsou opět v pokušení přenést své rostoucí vnitřní a mezinárodní potíže na periferii a uvalit náklady a břemena takového soupeření na jiné země,“ míní autor.

Omezená suverenita Jižní Ameriky

Podle Tokatliana „studená válka prohloubila mnohé negativní trendy v regionu a vytvořila spoustu nových problémů“. Došlo zde „k prosazení omezené suverenity: země v regionu před kubánskou revolucí a po ní nemohly samostatně provádět zásadní rozměry své vnitřní a vnější politiky, pokud se nějakým způsobem dotýkaly zájmů USA nebo pokud američtí manažeři národní bezpečnosti vnímali tyto politiky jako možné příležitosti pro vměšování Sovětského svazu.“ Ze strany Washingtonu docházelo „prostřednictvím nátlakové politiky k prosazování nebo podpoře vojenských převratů“. Někdy ovšem „USA použily přímou sílu, jako na Kubě (1961), v Dominikánské republice (1965), Grenadě (1983) a Panamě (1989), v kombinaci se sankcemi (např. desetiletí trvající kubánské embargo)…“

Tokatlian konstatuje, že „zkušenosti Latinské Ameriky a Karibiku se studenou válkou byly katastrofální: více autoritářství, masivní porušování lidských práv a nakonec přechod k demokraciím s nízkou intenzitou; ztracené příležitosti v oblasti blahobytu, rozvoje a diverzifikace; nevyvážené občansko-vojenské vztahy; rostoucí migrace směrem na sever a mnoho dalších důsledků“.

„Dnešní Latinská Amerika, která je silně postižena sociální nestabilitou, politickou polarizací, zhoršující se hospodářskou situací a diplomatickou roztříštěností, nechce být bojištěm nové studené války. Nutností je diplomatická snaha usilující o rovnovážnou pozici mezi Washingtonem a Pekingem,“ upozorňuje vědec.

„Peking představuje pro Spojené státy vážnou výzvu právě proto, že jeho mocenská projekce v Latinské Americe je založena na materiálních prostředcích, nikoli na politických dogmatech, zatímco Washington se zřejmě vrací k postojům, stylům a taktikám minulosti.“

Juan Gabriel Tokatlian je prorektorem na Universidad Torcuato Di Tella v Buenos Aires a získal doktorát z mezinárodních vztahů na The Johns Hopkins School of Advanced International Studies.

Celý článek naleznete zde v angličtině.

 

Psali jsme:

Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.