Neděle patří tradičně také jazzu a dalšímu dílu jazzového seriálu Jana Schneidera.
Mladý Íránec Sadri Ghandehari zhudebnil v roce 2009 báseň tehdejšího izraelského (!) prezidenta Šimona Perese „Paprsek naděje“. Stejně tak učinilo dalších více než padesát hudebníků z celého světa. Jak je vidět, touha po míru je velká, ale neumí se vypořádat s těmi kazisvěty, co do těch všemožných mírových snah „házejí vidle“, hlavně aby se lidé nedohodli, protože to by znamenalo mnohem horší podmínky pro manipulování s nimi, o ztrátách vojenskoprůmyslového komplexu ani nemluvě. A tím nejhnusnějším svorníkem všeho zla je financování politických stran, jak sledujeme v přímém přenosu a zažíváme na své kůži již od roku 1990.
To jsem se zase rozčílil! K uklidnění potřebuji něco jako Peace Be Unto Us saxofonisty Nata Birchala, jehož kapela předvádí to zvládání rozbouřených emocí, a je jasné, že to není nic jednoduchého.
Na závěr už něco úplně klidného: obdivuhodný Mal Waldron a skladba Left Alone s krásným saxofonovým sólem Jackie McLeana a úžasně úsporným sólem kapelníka. Je až k nevíře, s jakým soustředěním Waldron hrál, a jak málo tónů k tomu potřeboval, obzvlášť porovnáme-li to s vodopády tónů při sólech mnohých technicky zdatných pianistů, u nichž však člověk neví, proč to vůbec hráli. U velmistra Waldrona nevycházím z úžasu nad jeho hudební pokorou. Skladba je inspirováno Billie Holidayovou, zvanou Lady Day, a je jí proto i připsána.