Keller bez cenzury: Jan Keller píše o tom, jak se unikátní politikou současnosti stávají volební sliby „všichni trochu zchudneme“.
Patří k základům politické abecedy, že před volbami je třeba lidem slibovat prosperitu. Jednotlivé strany politického spektra se mohou (ba přímo musí) lišit v receptech na její dosažení. Pokud by neměly recepty aspoň trochu odlišné, politická hra by přestávala mít smysl. Otázkou je, jak se změní tato hra v okamžiku, kdy si nikdo ze zúčastněných již netroufne lidem nějakou prosperitu slibovat.
Politická scéna na něco takového připravena není. Déle než třicet let se strany odprava až doleva předháněly v ujišťování, že právě ony a jedině ony prosperitu občanům, voličům, dokonce i pracujícím, jistojistě zaručí. Ukazatelem měly být tabulky hospodářských úspěchů zemí Evropské unie, ve kterých jsme již taktak začínali předhánět Portugalsko.
Když to začalo váznout, našla se nejprve poněkud prostoduchá výmluva. Za všechno může Babiš. Politici vládní koalice v čele s ODS, kteří tuto větu ustavičně omílali, si ani neuvědomovali, že tím vlastně urážejí většinu těch, kdo k volbám chodí. Babiš se přece nedostal k moci nějakým pučem, jeho místo v čele vlády odpovídalo výsledkům svobodných voleb. Pokaždé, když Petr Fiala (anebo někdo podobný) prohlásí, že za všechno může Babiš, ve skutečnosti říká, že většina voličů, která Babišovo ANO dosadila do čela státu, si za všechny potíže může sama. Národ si prostě šanci na prosperitu sám dočasně zmařil a nyní bude na těch nejlepších z nás (Gazdík, Polčák, Lipavský, Rakušan apod.), aby nám ji i přes naše zaváhání a pochybení opět navrátili.
V této fázi ještě vše vypadalo docela optimisticky a při troše smyslu pro černý humor svým způsobem snad i zábavně. Dnes jsme však už mnohem dále. Prosperita nebude. Nebude i přesto, že do čela se konečně dostali ti nejzdatnější. Nyní se ukáže, jak se vyhrávají volby se sloganem: „Všichni trochu zchudneme.“ Toto nové volební heslo, se kterým přišel Petr Fiala a po něm ho učenlivě zopakoval Karel Schwarzenberg, se snaží udržet ještě cosi z povinného předvolebního optimismu. Jsme ujišťováni, že zchudneme jen trochu, a navíc zchudnou i sousedi. Poté, co jsme již měli skoro v hrsti portugalský blahobyt, je to však přece jen trochu málo. Tím spíše, že se jedná o přímo předpisovou dezinformaci. Není pravda, že trochu zchudnou všichni. Na nárůstu cen energií obrovsky zbohatnou někteří z distributorů, překupníci, kterým bylo umožněno na distribuci parazitovat, všichni, kdo jsou nalepeni na její řídnoucí toky. Aby tito vítězové nedostatku nepřišli ani o peníze nejchudších domácností, které by si již za „standardní“ ceny nemohly dovolit topit, vařit a svítit, přisype jim Fialova vláda se svou příslovečnou starostlivostí stovku miliard vybranou od zatím ještě o něco movitějších daňových poplatníků.
Budeme tedy poprvé přímými svědky, jak se politické strany ve volebním klání trumfují sliby ohledně toho, která z nich dokáže provést zchudnutí voličů kompetentněji. Zatím ještě není odzkoušeno, jak mohou takové volby dopadnout. Bezpečně víme prozatím jen to, že politické klání lze podle všech pravidel provozovat i bez skutečných vizí, bez věrohodných programů, bez věcných argumentů, bez odborníků i bez politických osobností. Prokazatelně víme, že i bez toho všeho lze (po jisté úpravě volebního systému) ve volbách slavně zvítězit. Ale ucházet se o hlasy voličů bez vidiny třeba jen vzdáleného náznaku prosperity, to tady ještě nebylo.