Voliči v zemi bývalé Jugoslávie volili tři členy sdíleného bosenského předsednictví, poslance parlamentu a prezidenta Republiky srbské.
Volební úřady uvedly, že 50 % z přibližně 3,3 milionu lidí, kteří mají právo volit, odevzdalo o víkendu svůj hlas. Navzdory podezřením o nesrovnalostech a obviněním z hlasovacích podvodů úředníci uvedli, že volební hlasování nakonec proběhlo uspokojivým způsobem. Voliči dávali hlasy současně třem členům tripartitního předsednictva Bosny, členům parlamentu a prezidentovi Republiky srbské – každý volič obdržel čtyři různé hlasovací lístky se stovkami kandidátů do různých úřadů. Zemská ústřední volební komise CIK uvedla, že na hlasovacích lístcích bylo celkem 127 politických subjektů: 72 politických stran, 38 koalic a 17 nezávislých kandidátů. Celkový počet kandidátů ve volbách čítal 7257 jmen.
Bývalá země socialistické Jugoslávie je plná etnického napětí již od 90. let, kdy zažila válku donedávna považovanou za nejkrvavější konflikt v Evropě od druhé světové války, který si vyžádal 100 000 obětí. Dva miliony lidí se staly buď uprchlíky, nebo vnitřně vysídlenými. Součástí válečného konfliktu bylo masové vraždění, násilnosti a koncentrační tábory. Konflikt byl ukončen uzavřením Daytonské mírové dohody, která na základě velmi komplikovaných právních úprav umožnila hlavním etnickým skupinám v zemi ovládnout domácí politiku a uplatňovat kontrolu nad klíčovými rozhodovacími procesy. Daytonská dohoda zřídila v Bosně dvě hlavní správní jednotky – entitu Republiky srbské (RS) ovládanou Srby a bosensko-chorvatskou Federaci BiH (FBiH). FBiH se dále dělí na deset kantonů, přičemž město Brčko, ležící na severovýchodě, bylo určeno jako okres, jehož místní samospráva je přímo odpovědná institucím na státní úrovni. Vznikl tak složitý systém 14 různých vlád s celkem 136 ministerstvy. Na státní úrovni má Bosna tříčlenné předsednictví (každý člen je volen na čtyřleté období, aby zastupoval jednu ze tří etnických skupin: ortodoxní Srby, katolické Chorvaty a muslimské Bosňáky, na postu předsedy tříčlenného předsednictví země se členové střídají každých osm měsíců), Radu ministrů a předsedy Rady ministrů. Národnosti bohužel nežijí v míru a souladu a zajistit v zemi klid a stabilitu je za současných okolností nemožné. Podle médií Bosna prochází nejhorší politickou krizí od konce války v 90. letech.
Bosna má dále dvoukomorový parlament rozdělený na 42člennou Sněmovnu reprezentantů a 15člennou horní komoru, Sněmovnu lidu, která má za úkol zajistit, aby navrhovaná legislativa neporušila takzvaný „životně důležitý národní zájem“. Podle tohoto ustanovení mohou zástupci kterékoliv ze tří hlavních etnických skupin blokovat legislativu přijatou dolní komorou, pokud mají pocit, že poškozuje zájmy jejich skupin. Všechny celostátní akce a důležitá rozhodnutí tak vyžadují konsensus všech tří etnických skupin, což mnozí považují za brzdu pokroku v zemi.
Pojďme si představit nejdůležitější subjekty politické scény a jednotlivé kandidáty na předsedy. V bosenském předsednictvu mají po jednom zástupci Bosňáci (dříve Muslimové), Srbové a Chorvaté. O post bosňáckého člena předsednictva se ucházejí tři kandidáti: Mirsad Hadžikadić z Platformy pro pokrok, Bakir Izetbegović z SDA (Strana demokratické akce) a středolevý kandidát z koalice United for Free Bosnia Denis Bećirović, který se vyjadřuje ve prospěch méně etnocentrické politiky. “Bosna je demokratická župa a potřebuje demokraty, aby ji vedli, ne arogantní sultány, kteří ignorují hlas lidu a odmítají uznat svou lenost,” rozhořčoval se Bećirović v předvolebním rozhovoru. Izetbegović, jehož bosňácká etnonárodní strana byla u moci téměř nepřetržitě v posledních třech desetiletích, byl v předsednickém úřadu již dvakrát (v letech 2010 až 2018), tentokrát to ale vypadá, že bude poražen. V boji o chorvatského zástupce v předsednictví je favoritkou nacionalistická kandidátka Borjana Krištoová, která soupeří se současným zástupcem za Chorvaty, Željkem Komšičem, umírněným lídrem středolevé strany. Chorvati představují 22,4 % populace, Bosňáků je 70,4 %. Bosenští Srbové pak měli na výběr největší počet kandidátů – celkem pět. Na základě výsledků by se srbského křesla měla ujmout Željka Cvijanović, blízká spojenkyně bosenskosrbského silného muže a podporovatele Vladimira Putina Milorada Dodika.
Co chtějí obyvatelé Bosny a co je trápí nejvíc? Od konce války je v zemi hospodářská stagnace. V bojích byla zničena většina průmyslu a infrastruktury. Přechod na kapitalistickou ekonomiku otevřel dveře rozsáhlé korupci, která pronikla do všech segmentů společnosti, včetně silného veřejného sektoru. Krize během posledních 26 let podněcuje v občanech úzkost a nespokojenost. Podle Indexu vnímání korupce, který shromažďuje 13 různých průzkumů a hodnocení korupce v jednotlivých zemích, je Bosna v roce 2021 nejhorší zemí v Evropě a celosvětově se nachází na 110. místě. Země se také často umisťuje na konci žebříčků zemí v Evropě, pokud jde o nezaměstnanost, průměrné a minimální mzdy a procento lidí žijících v relativní nebo absolutní chudobě. K tomu je třeba připočíst i životní náklady a inflaci, která v srpnu vzrostla na 13,2 %. Jen od roku 2014 ze země emigrovalo nejméně 400 000 Bosňanů. Základní systémy, jako je zdravotnictví, soudnictví a školství, jsou běžnými občany země často vnímány jako zkorumpované, podfinancované a nedostatečně podporované.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.