Věra Beranová nám připomněla odkaz Jindřicha Chalupeckého, který přetrvává v podobě každoročně udělovaného významného ocenění.
Letošní podzimní sezónu otevřela Národní galerie několika výstavami, mezi kterými je i představení laureátů Ceny Jindřicha Chalupeckého 2022. Jde však také i o pokus o novou úpravu interiéru, tedy výstavních ploch Veletržního paláce. V poslední době se objevují úvahy týkající se jak dramaturgie, tak i instalace výstav v prostorách, které byly původně určeny k jiným výstavním účelům, než je výtvarné umění. Veletržní palác byl postaven v letech 1926 až 1928 v pražských Holešovicích podle návrhů architektů Oldřicha Tyla a Josefa Fuchse. Tato jedinečná budova bývá právem nazývána klenotem českého funkcionalismu a slouží od roku 1995 Národní galerii. Její prostory jsou určeny pro prezentaci moderního i současného výtvarného umění. Tedy od poloviny 90. let každý další ředitel, či ředitelka, spolu s kurátory výstav, řeší nejen problém dramaturgie výstavní činnosti, ale také jsou nuceni řešit i instalační možnosti i nemožnosti tohoto paláce.
Současného návštěvníka jistě svým způsobem mile překvapí, i když větší polovina výstavních prostor paláce je stále prázdná, jedna z instalací. Tou je kolekce rozměrných tisků na textilu, která představuje 52 umělců, kteří se sice přihlásili do soutěže, avšak nestali se laureáty letošní Ceny Jindřicha Chalupeckého. Během let, získala tato cena, a s ní i její laureáti, své postavení na umělecké scéně. Samozřejmě to souvisí se jménem, které zaštiťuje tuto soutěž. Jedná se o uměleckého historika, estetika a kurátora Jindřicha Chalupeckého (1910–1990). Chalupecký patří k těm osobnostem, které se aktivně podílely na atmosféře, na rozvoji teoretických kulturně-politických konceptů, stejně tak na rozvoji různých druhů umění a žánrů, především v 60. letech. Jindřich Chalupecký se stal jistým vzorem pro další generace, proto snad ten stálý respekt k jeho odkazu. Ve všech obdobích svého tvůrčího života se aktivně vyjadřoval nejen k odborným otázkám, ale také k obecné kulturní problematice. Zvlášť se realizoval jako kurátor v Galerii Václava Špály na pražské Národní třídě, která se ve své době stala jedinečným místem setkávání, zvlášť představitelů nového výtvarného vidění. Soustavně navazoval kontakty – jeho zásluhou se tak dostala řada domácích autorů do povědomí zahraniční výtvarné scény.
Jako jeden z mála teoretiků své doby se zabýval problematikou současného umění, kde například viděl i nebezpečí povrchního kopírování zahraniční tvorby. Patřil k těm osobnostem vědeckého světa, které se angažovaly v konkrétních kulturně politických konfrontacích.
Prestižní cena určena pro nastupující výtvarnou generaci, tedy výtvarníků do 35 let, oprávněně nese jeho jméno. Cena má široké zázemí, není to jen ta vybraná pětice laureátů, ale jsou to i desítky mladých výtvarníků, kteří se letos účastnili soutěže, i když nevyhráli. Jejich tvorba – velkoformátové tisky na textilu doslova levitují ve vzduchu z ochozu prvního patra – tak aspoň z části zaplňuje obří vnitřní prostor paláce.
Letošními vítězi 33. ročníku ceny Jindřicha Chalupeckého jsou Olga Krykun, David Přílučík, Vojtěch Radakulan, Martina Drozd Smutná a Ezra Šimek. Jejich tvorba je prezentovaná v upravených prostorách, které v některých případech navozují jistou intimitu, tedy jedná se o dílčí zásah do interiéru Veletržního paláce.
Součástí Chalupeckého ceny je i prezentace zahraničního hosta. Letos je to thajsko-americký umělec Korakrit Arunanondchai, žijící střídavě v Bangkoku a New Yorku, který se představuje rozsáhlou videoinstalací.
Letošní přehlídka laureátů Chalupeckého ceny ve Veletržním paláci našla svou důstojnou prezentaci a jistě svým způsobem přispěla k jisté atraktivnosti Veletržního paláce, tedy Národní galerie.
Psali jsme: