Téměř žádná země neprojevila podporu stále brutálnější vojenské kampani Ruska na Ukrajině. Mezinárodní společenství však není dostatečně jednotné, aby válku ukončilo.

Pokaždé, když se OSN sejde k debatě a hlasování o ruské invazi na Ukrajinu, je stále zřejmější, že naprostá většina mezinárodního společenství invazi odsuzuje a přeje si, aby byl konflikt zastaven. Stále zřetelnější je však také to, že svět je beznadějně rozdělen v názoru na to, jak válku ukončit, upozorňuje Stefan Wolff v příspěvku pro The Conversation.

Při posledním hlasování ve Valném shromáždění OSN byla jasně odsouzena nezákonná anexe čtyř ukrajinských regionů ze strany Ruska a byl vznesen požadavek na stažení všech okupačních sil. Původní návrh rezoluce podpořilo 43 členských států a nakonec jej podpořilo 143 států. Kromě Ruska hlasovaly proti rezoluci pouze čtyři další země: Bělorusko, Severní Korea, Nikaragua a Sýrie.

Je tedy jasné, že ruská invaze na Ukrajinu má mizivou mezinárodní podporu. V čem je však mezinárodní konsenzus zásadně nedostatečný, je otázka, jak by mělo mezinárodní společenství reagovat. Klíčovou otázkou se zdá být, zda – a za jakých podmínek – by Moskva a Kyjev měly zahájit jednání. To je jasně patrné z prohlášení, která zazněla před hlasováním i po něm.

Čína, Indie a Jihoafrická republika, které se zdržely hlasování, vyjádřily obavy, že rezoluce opomíjí širší důsledky války a nepřispívá k nalezení politického řešení. Brazílie, která hlasovala pro, se k těmto názorům připojila. Její zástupce vyjádřil zklamání země nad tím, že „návrh na zahrnutí jasného poselství vyzývajícího strany k zastavení nepřátelských akcí a zapojení se do mírových jednání nebyl do návrhu zahrnut“.

Podobně se k nutnosti najít diplomatické řešení vyjádřila i většina ostatních zemí globálního Jihu, které vystoupily. Pokud jde o hlasování, členové Šanghajské organizace pro spolupráci (ŠOS), kterou vede Čína, se buď zdrželi hlasování (Čína, Indie, Pákistán, Írán a státy střední Asie), nebo hlasovali proti (Rusko a Bělorusko).

Západní delegáti se naopak zaměřili na porušování Charty OSN a klíčových zásad mezinárodního práva ze strany Ruska. Stálá zástupkyně USA při OSN Linda Thomasová-Greenfieldová uvedla: „Jediným způsobem, jak nastolit mír, je, aby mezinárodní společenství ukázalo, co nebude tolerovat.“

Diplomatické dilema

Problém je tedy následující. Žádná země neuznala ruskou anexi – ani Krymu v roce 2014, ani Doněcké, Chersonské, Luhanské a Záporožské oblasti v roce 2022. Téměř žádná země neprojevila podporu stále brutálnější vojenské kampani Ruska na Ukrajině. Mezinárodní společenství však není dostatečně jednotné, aby válku ukončilo – buď tím, že donutí Rusko ukončit vojenskou kampaň a stáhnout vojska z Ukrajiny, nebo tím, že usnadní vyjednání dohody o ukončení války.

Dokud země jako Čína a Indie odmítají požadovat, aby Rusko ukončilo okupaci Ukrajiny – a dokud Ukrajina a její západní podporovatelé trvají na tom, že do té doby nebudou s Ruskem jednat –, vzniklá patová situace umožňuje Putinovi pokračovat v eskalaci na Ukrajině.

Nebezpečí eskalace

Důležité je, že se objevují náznaky, že ruský prezident může zvýšit tlak i mimo Ukrajinu. Mohlo by se jednat o tajné útoky na kritickou infrastrukturu, jako byl útok na plynovod Nord Stream 2, nebo na podmořské datové kabely a kybernetické útoky zaměřené na veřejné služby a veřejné služby v zemích podporujících Ukrajinu.

Další pákou, kterou by Putin mohl použít, by bylo odstoupení od dohody zprostředkované Tureckem a OSN, která umožňuje Ukrajině vyvážet obilí. A opět se objevují náznaky, že by Bělorusko mohlo být zataženo do války s Ruskem.

Dávat Putinovi prostor a čas k eskalaci tak představuje problém. A protože Putinovy pokusy zvrátit průběh války, kterou zjevně nevyhrává, přinášejí jen málo ovoce, zvyšuje se konečné nebezpečí totální konfrontace se Západem a jaderného Armagedonu.

NATO, EU a skupina G7 zdvojnásobily svou podporu Ukrajině a sankce proti Rusku. Jakkoli je tato podpora Západu důležitá, pravděpodobně formovala Putinovo vnímání toho, jaké má možnosti – pokračovat v eskalaci a vyhrožovat další eskalací, dokud nebude dohoda mezi Kyjevem a Moskvou na Západě vnímána jako menší zlo a Ukrajina nebude tlačena k vyjednávání o něčem, co Putinovi nabídne cestu ven, která mu zachrání tvář.

Putinovi se zatím podařilo zabránit vzniku skutečné mezinárodní koalice proti válce. To je jen jeden z příznaků širšího problému – ukrajinský a západní narativ o nezákonné ruské válce není všeobecně přijímán. Není to proto, že by byl špatný, ale proto, že nevyhovuje agendám všech. Omezování západního vlivu zůstává populární u autokratů, kteří se bojí demokracie.

Nedostatek otevřeného odsouzení ze strany členů BRICS a ŠOS ukazuje na omezenost západního přístupu. Pouhé zachování podpory Ukrajině a zpřísnění sankcí vůči Rusku zjevně nestačí k tomu, aby přimělo Kreml stáhnout se z okupovaného ukrajinského území a omezilo ruský vojenský avanturismus v budoucnosti.

Strategii aktivního zadržování Ruska lze přičíst k dobru, že umožnila Ukrajině postavit se Rusku. Aby však bylo možné zajistit úplné obnovení svrchovanosti a územní celistvosti Ukrajiny, musí být přístup Západu doplněn o diferencovanější a komplexnější diplomatickou strategii, která zmaří ruské snahy získat body mezi kolegy autokraty. Poslední hlasování OSN naznačuje, že úsilí v tomto směru probíhá: Saúdská Arábie a další členové Rady pro spolupráci v Zálivu hlasovali pro rezoluci.

O autorovi: Stefan Wolff je autorem osmnácti knih a více než padesáti článků v časopisech. Působí jako profesor mezinárodní bezpečnosti na Birminghamské univerzitě v Anglii. Původem politolog se specializuje na zvládání současných bezpečnostních výzev, zejména na prevenci a řešení etnických konfliktů a občanských válek, a na postkonfliktní obnovu, budování míru a státu v hluboce rozdělených a válkou rozvrácených společnostech. Má rozsáhlé zkušenosti se Severním Irskem, Balkánem, střední a východní Evropou a bývalým Sovětským svazem a pracoval také na celé řadě dalších konfliktů v jiných zemích, včetně Blízkého východu, Afriky a střední, jižní a jihovýchodní Asie. Překlenul propast mezi akademickou sférou a tvorbou politiky, byl a je zapojen do různých fází procesů urovnávání konfliktů, mimo jiné v Iráku, Súdánu, Moldavsku, na Srí Lance, Filipínách a v Kosovu.

Celý článek najdete na tomto odkaze.

Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.