Milan Daniel srovnává dva přístupy k probíhající válce na Ukrajině a na podkladě studie americké instituce dochází k tomu, že úsilí o dosažení příměří a následná jednání znepřátelených stran je legitimní alternativou.
Náčelník Generálního štábu AČR Karel Řehka rýsuje budoucnost této země, zejména pak mladých voličů čerstvě zvoleného (buďme milosrdní) PANA prezidenta ostře a bez kompromisů: stát se musí chystat na obranu, pomáhat Ukrajině, připravovat se na případný dlouhodobý válečný konflikt, bude se muset přinejmenším výběrově mobilizovat, atd.
Pro zmíněné mladé voliče to ovšem nebude nic překvapivého. Léta jsou vedeni k tomu, aby si zafixovali obraz zlého nepřítele, jehož cílem je naši skvělou demokracii zachvátit, zemi okupovat primitivními hordami a je samé zotročit. Své angažmá v případné válce mají dobře natrénované z počítačových her. Tam je přece tak snadné ničit nepřátele po vzoru těch zpráv z bojišť, jež referují o stovkách zneškodněných nepřátel a nepřátelských tancích či letadlech zničených neomylně přesnými střelami.
Sotva někdo z nich zažil bolest břicha, z nějž v blátě a zimě zákopu vyhřezla střeva. Nebo minami utržené končetiny či vypálené oči. Sotva si někdo dovede představit míru bolesti jejich milenek, manželek, dětí a matek.
Takovou budoucnost pan náčelník jistě na mysli nemá: Jako všichni dobří generálové však vidí cestu k míru jen skrze válku, která bohužel nepřináší jen vítězství, ale všeobecnou destrukci.
Představy generálů ve válce na Ukrajině nejnověji koriguje studie americké Rand Corporation, což je prestižní americká výzkumná instituce, „jejímž posláním je hledat řešení důležitých společenských problémů“. Wikipedie o ní referuje jako o jedné ze tří nejprestižnějších výzkumných institucí v oblasti národní bezpečnosti na světě.
Český čtenář se o dvaatřicetistránkové studii sice nedozví nic z oficiálních médií, má však možnost seznámit se s ní na blogu Petra Vlka. V maximálně hutné zkratce – konstatuje, že náklady a rizika dlouhé války převažují nad možnými přínosy. Autoři „identifikují klíčové překážky rusko-ukrajinských rozhovorů, jako je oboustranný optimismus ohledně budoucího výsledku války a vzájemný pesimismus ohledně důsledků míru. Zdůrazňují čtyři politické nástroje, které by Spojené státy mohly použít ke zmírnění těchto překážek: vyjasnění plánů budoucí podpory Ukrajiny, přijetí závazků k bezpečnosti Ukrajiny, vydání ujištění ohledně neutrality země a stanovení podmínek pro uvolnění sankcí pro Rusko.“
Je to o něčem zcela jiném, než o přípravě na obranu, dlouhou válku a mobilizaci. Americká instituce se nepochybně z důvodů pragmatických a k nelibosti jestřábích rodin po celém světě zabývá tím, jak dosáhnout míru. Je ovšem na místě ptát se, zda spravedlivého.
K takovému cíli, byť jinými cestami, směřuje i česká občanská iniciativa Mír a spravedlnost (dále MaS), pod níž se už podepsalo navzdory prskání tuzemských válečných štváčů na deset tisíc lidí.
Závěry americké studie jsou motivovány zejména ekonomicky, válka má podle ní na světovou ekonomiku destabilizující účinek a působí k nežádoucí spolupráci Ruska a Číny.
Podpora války je na české straně označována jako pomoc. Pomoc čemu? Signatáři MaS pokládají za nepoměrně větší pomoc úsilí o příměří a jednání, jež by konflikt zmrazilo či dokonce ukončilo.
Podpora této války není věcí statečných lvů, ale do jejich kožichů převlečených hyen, kterým jsou lhostejné statisíce dosavadních a množina možných budoucích mrtvých a zmrzačených lidí na obou stranách. Jsou jim lhostejné nevyčíslitelné hospodářské ztráty, nepředstavitelná destrukce. Kýženým cílem je porážka… jaderné mocnosti.
Iniciativě nejde o dosažení mocenské převahy či tak zvaného vítězství žádné ze zúčastněných stran. Jde jí o život proti zabíjení. Jen jednáním lze dosáhnout ukončení bojů a vytvořit prostor pro budoucí dosažení míru. Kdyby zachránila jeden jediný lidský život, měla by smysl.
Deset tisíc signatářů představuje zhruba jednu tisícinu obyvatel této země. Je to hodně? Je to málo? Každý, kdo váhá, zda by se neměl připojit, by měl zvážit, zda dá před svým podpisem přednost perspektivě dlouhé války, „výběrové“ mobilizace a totálního vykolejení, ohrožení svého domova, sebe sama, svých sousedů a blízkých.
Ano, podpis vyjadřuje postoj a je samozřejmě spojen s tím, že se nebude líbit zejména lidem, jejichž představivost je formována primitivní propagandou. Člověk lhostejný či zbabělý jen mávne rukou.
Je k tomu třeba sebeúcta a špetka odvahy.