Na nedávno proběhlém setkání G20 v indickém Bengalúru se západní země setkaly s nesouhlasem řady významných zemí světa v oblasti společného postupu vůči Rusku.
Poslední setkání vůdců G20 v Indii neskončilo zrovna souladem a porozuměním mezi jednotlivými zeměmi. Účastníci se totiž neshodli v otázce vztahů s Ruskou federací. Americká ministryně financí Janet Yellenová na summitu vystoupila s jednoznačným návrhem – skupina dvaceti zemí by měla odsoudit Rusko za jeho invazi na Ukrajinu a je třeba striktně dodržovat postup v oblasti sankcí proti němu. Reakce indických představitelů byla však vlažná. Podle nich G20 není politickým setkáním, ale setkáním k diskusi o ekonomických otázkách. K postupu USA se rozhodli nepřipojit a nesouhlasili ani s použitím slova „válka“ k popisu situace, hovořili jen o „krizi“ a „výzvě“. Na summitu dokonce padaly věty o tom, že Evropa a USA ignorují výzvy Afriky, Latinské Ameriky a Asie k nalezení řešení, které by mohlo válku na Ukrajině ukončit a trpí tím pak celý svět. Velké rozvojové země (Brazílie, Indie, Indonésie, Mexiko a Jižní Afrika) se totiž domnívají, že izolace Ruska by se stala ohrožením pro celý svět, a proto samy za sebe nejsou ochotny ustoupit ze svých praktických postojů k němu a jsou pro zachování vzájemné komunikace i obchodní spolupráce. V podobném duchu se nesla rovněž bezpečnostní konference, která se konala mezi 17. A 19. únorem tohoto roku v německém Mnichově (pravidelná Mnichovská bezpečnostní konference). Hned v první den této akce rozvířila mediální scénu slova francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, který uvedl, že je „šokován tím, jak moc na globálním Jihu ztrácíme důvěryhodnost“. („My“ v Macronově prohlášení byly západní státy Evropy v čele se Spojenými státy).
Výstupy z konference summitu jsou tedy rozpačité, media především píší o tom, že země v Africe, Asii a Latinské Americe se tlaku přicházejícímu z Washingtonu na přerušení vazeb s Ruskem snaží vyhýbat stále více. Jako důvody je uvádějí, že Západ je příliš nutí k protiruským postojům (někteří politici jihu se v panelové diskusi dokonce vyjadřovali o nátlakové kampani západu na přerušení vztahů s Ruskem). Ve vztahu s Ruskem vidí jižní státy zejména ekonomické příležitosti a jeho odstřihnutí pro ně není na pořadu dne. Jen málo zemí globálního Jihu naopak uvedlo, že by byly ochotny směřovat své politiky k izolaci Ruska (toto se koneckonců projevilo již zdržením se při hlasování o západních rezolucích na Valném shromáždění OSN). Ne všechny státy, které se odmítly připojit k Západu, jsou samozřejmě „protizápadní“ v politickém smyslu. Mnoho z nich, včetně indické vlády, uvádí, že se zkrátka jen řídí praktickými ohledy, jako jsou zlevněné ceny energií v Rusku. Zajímají je i aktiva prodávaná za sníženou cenu západními společnostmi, které odcházejí z lukrativního ruského energetického sektoru.
Která vyjádření zástupců jednotlivých zemí rezonují médii nejvíce? Brazilský ministr zahraničí Mauro Vieira sice odsoudil ruskou invazi na Ukrajinu, vyzval však různé strany konfliktu, aby „vytvářely možnost řešení. Nemůžeme stále mluvit jen o válce.“ Vieiraův komentář o potřebě „vybudovat možnost řešení“ je od té doby sdílený napříč rozvojovými zeměmi, které nepovažují nekonečnou válku za přínosnou pro planetu. Kritizují, že západní státy poslaly na Ukrajinu zbraně v hodnotě miliard dolarů a tím prodloužily válku, která měla být naopak ukončena dřív, než se vymkne kontrole. Západ prý blokuje jednání od chvíle, kdy v březnu 2022 vznikla možnost prozatímní dohody mezi Ruskem a Ukrajinou. Svým vyjádřením se přidala i kolumbijská viceprezidentka Francia Márquezová: „Nechceme dál diskutovat o tom, kdo bude vítězem nebo poraženým války. Všichni jsme poražení a nakonec je to lidstvo, kdo ztratí všechno.“ Nejsilnější prohlášení pak v Mnichově učinila namibijská premiérka Saara Kuugongelwa-Amadhila. „Prosazujeme mírové řešení tohoto konfliktu“, řekla, „aby se celý svět a všechny zdroje světa mohly soustředit na zlepšení podmínek lidí na celém světě, místo aby byly utráceny za pořizování zbraní, zabíjení lidí a vytváření nepřátelství.“ Na otázku, proč se Namibie zdržela hlasování v OSN o válce, Kuugongelwa-Amadhila odpověděla: „Naším cílem je vyřešit problém… ne přehazovat vinu.“ Peníze použité na nákup zbraní by podle ní „mohly být lépe využity k podpoře rozvoje na Ukrajině, v Africe, v Asii, na jiných místech, v samotné Evropě, kde mnoho lidí zažívá těžkosti.“
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.