Chudé komunity v chudinských čtvrtích Johannesburgu doplácejí na bohatou zlatokopeckou minulost země.
Soweto je předměstím největšího jihoafrického velkoměsta zvaného „město zlata“ – Johannesburgu. Je to však také ghetto a místo plné bídy a toxicity. Čtvrť je jednou z kolébek apartheidu. Po jeho zavedení v roce 1948 sem totiž byli nuceně stěhováni chudí domorodci z centra města. Územní plánování apartheidu nutilo černošské Afričany žít po větru od johannesburských důlních skládek v městských čtvrtích, jako je právě Soweto a ekologické problémy zde bohužel přetrvávají dodnes. Během více než století vysoce výnosné těžby zlata v Jihoafrické republice se velké množství důlního odpadu vršilo do mohutných kopců, především v okrajových a hustě osídlených obytných oblastech, jako je Soweto. Kolem odkaliště, které je oficiálně známé jako Thulani/Doornkop, ale lidověji jako Snake park (Hadí park), není žádné oplocení, značení ani zabezpečení. Podle městských úřadů zde žije až 58 tisíc obyvatel. Když je horko, děti se koupou ve vysoce toxických odpařovacích bazénech bývalého dolu. Ve větrných dnech je ze skládky roznášen toxický radioaktivní prach po domech a chatrčích.Vzduch je pak hustý a plný žlutého prachu obsahujícího vysoké množství uranu a koktejl těžkých kovů, jako je kyanid, arsen, olovo, rtuť a kadmium. Lidé zde pak tento prach dýchají, pijí a jedí. Dnes “jde o environmentální apartheid”, říká David van Wyk, vedoucí výzkumný pracovník neziskové organizace Bench Marks Foundation, která zkoumá sociální odpovědnost nadnárodních korporací. “Nemohou se z této pasti dostat. A musí žít s následky.” Fotografie života v Sowetu najdete zde.
Studie nadace Bench Marks Foundation z roku 2017 zjistila, že více než dvě třetiny dotázaných obyvatel Snake Parku si stěžovaly na dýchací potíže, včetně úporného kašle, problémů s dutinami, astmatu a tuberkulózy. U mnoha dětí se vyvinula těžká mozková obrna, skupina poruch, které ovlivňují pohyb a držení těla a jsou způsobeny poškozením vyvíjejícího se mozku. O tyto děti se starají jejich chudé rodiny. Střediska péče jsou daleko od sebe a vláda jim finančně nepomáhá. “Jsou to ti nejchudší z chudých a jejich problémy nikoho příliš nezajímají. To je podle mě největší problém,” říká Natalya Dinatová, lékařka a výzkumná pracovnice organizace Science for the People Southern Africa. Podle ní by bylo naléhavě zapotřebí financovat komplexní epidemiologický výzkum. Toto bohužel není jen problém Snake parku. V Jihoafrické republice je více než 6 000 takových opuštěných zlatých dolů. “Skládky by měly být odstraněny a lidé by měli dostat bezpečný životní prostor,” domnívá se David van Wyk. “Vláda by měla prosazovat zákony a hnát společnosti k odpovědnosti.” Téměř 30 let po nástupu demokracie sužují africké město všemožné neduhy, od chudoby a nezaměstnanosti až po zneužívání návykových látek a kriminalitu. Soweto má ovšem i svou světlejší, i když ironickou stránku – stalo totiž se tak trochu „exotickou“ turistickou destinací. Turistický průmysl zde prosperuje a jsou organizovány prohlídky ulic s chatrčemi, ale i muzeí a čtvrtí, kde žili dva nositelé Nobelovy ceny – Nelson Mandela a Desmond Tutu. Soweto je plné drsné městské krajiny a uliček, které připomínají jeho historii jako jednoho z bojišť apartheidu. Zvědavým turistům místní průvodci ukazují čtvrti svého dětství a otevírají jim pohled na krajinu, kde vedle sebe žije venkov, opuštěné doly na zlato, nemoci, odpadky, bída a hluboce zakořeněná lidová víra.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.