Balkánské zápisky komentují politiku lavírování mezi Ruskem a Západem, kterou realizuje srbský prezident. Co získal výměnou za munici pro Ukrajinu?
Číst dnešní média a udělat si obrázek, co se vlastně děje, je velice obtížné. Stala se součástí politiky. Mimo Ukrajiny to stoprocentně platí pro událostí v Srbsku a Kosovu. Situace vře a na povrch vyplave pokaždé něco jiného. Lze se toho chytit? Nikoli. Za několik dní jsme překvapeni něčím jiným.
Do popředí se dostala zpráva, že Západ, především USA, podporují Vučiće odměnou za to, že Srbsko dodává svou munici ze zbrojovky Krušik na Ukrajinu. Jsme překvapeni, že v Kosovu místo, aby byli Srbové plísněni, tak USA tlačí kosovského premiéra Albina Kurtiho k deeskalaci situace. Dokonce americký vyjednávač Escobar společně s evropským vyjednávačem Lajčakem dali Kurtimu dvoudenní ultimátum na odpověď týkající se řešení otázky Společenství srbských obcí v Kosovu.
Co se týče srbské munice do Ukrajiny podezření padlo již koncem letošního února, kdy tisková agentura Mash zveřejnila video ze skladu v Bratislavě, kde bylo umístěno 3500 raket Grad ráže 122mm vyrobených v srbském Krušiku před jejich převozem na Ukrajinu. Podle ukrajinských analytiků, které cituje web Odessa-journal, turecká společnost Arca Savunma Sanayi Ticaret koupila kontejnery s raketami od srbské společnosti Sofag. Turci munici po převzetí předali americké společnosti Global Ordinance Group, která ji přes Slovensko doručila na Ukrajinu. Srbské ministerstvo obrany veřejně popřelo jakoukoli účast v této záležitosti. „Absolutně nevyvážíme zbraně na Ukrajinu nebo do Ruska a máme právo vyvážet (zbraně) do jiných zemí, které jsou legitimními koncovými uživateli,“ řekl koncem února srbský ministr obrany Miloš Vučević. Přitom podezření, že Srbsko zásobuje Ukrajinu municí se objevilo již při havárii ukrajinského letadla v Řecku, kdy Srbsko tvrdilo, že se jedná o školní miny z továrny Krušik.
Nyní se do záhad kolem zásobování Ukrajiny srbskou municí zapletl prezident Aleksandar Vučić v rozhovoru pro britský Financial Times. Deník píše: „Podle zpráv americké vlády srbská munice skončila na Ukrajině přes prostředníky a nemá v plánu dodávky pozastavit.“ Vučić na to odpověděl: „Je možné, že se to děje? Nepochybuji o tom, že se to mohlo odehrát. Co máme ale na výběr? Nevyrábět to? Neprodat to?“ Srbský prezident tvrdí, že Srbsko jednalo neutrálně a dodává: „Nejsem blázen. Jsem si vědom, že některé zbraně mohou skončit na Ukrajině.“
Britský deník dále uvádí, že podle tří západních diplomatů působících na Balkánu, byly dodávky munice „zásadním faktorem ve znatelném posunu, že USA, NATO a EU podpořily Srbsko při vzplanutí etnického napětí v Kosovu.“
Podle citací z Financial Times můžeme tvrdit, že Vučić je „provazolezec“, kráčící po velice tenkém laně mezi Západem a Ruskem. Ostatně Vučić přiznává pro britské noviny, že existuje určité ochlazení jeho osobních vztahů s Putinem. Uvedl: „Doby, kdy jsem každých čtvrt roku mluvil s Vladimirem Putinem, jsou pryč.“ Vučić poukázal na to, že s Kremlem nebyl rok v kontaktu kromě některých oficiálních delegací z Moskvy.“ Pro Finacial Times Vučić řekl: „To se předtím nikdy nestalo.“
Celou situaci dobře komentují analytici společnosti Janes zabývající se bezpečností, které britský deník cituje: „Vzhledem k riziku vojenské eskalace v severním Kosovu nechtějí západní vlády riskovat další konflikt v Evropě.“ Podle analytiků „silné vazby Srbska s Ruskem a jeho potenciál narušit regionální bezpečnost dovedly Západ k přijetí shovívavějšího postoje vůči Bělehradu.“
Specifický pragmatický pohled má ruský analytik Maxim Samorukov pracující pro americkou nevládní organizaci Carnegie Endowment for International Peace. Zdá se, že pochopil celou pravdu, která okruh problémů uzavírá: „Ruský vliv po konfliktu na Ukrajině na západní Balkán by zmizel přes noc, nebýt asistence místních aktérů. Platí to ale také opačně. Dokud budou moci místní politici vydělávat na dlouhém stínu Moskvy, zůstane Rusko význačnou součástí balkánské krajiny.“
Článek vychází ve spolupráci s webem Balkánské zápisky.