Josef Buřič se v dnešním článku podíval, jak je to s tzv. „výhodnými“ nebankovními půjčkami, na které vidíte reklamy skoro všude.
Známe to všichni: ta mladá usměvavá dáma, která na člověka vyskočí několikrát denně na obrazovce, když něco hledá na webu. Vždy je to o jakési půjčce za neobyčejně výhodných podmínek.
Dozvíte se, že za touto firmou stojí jakási velmi důvěryhodná firma – prý odněkud ze Skandinávie. A právě tento fakt je tím, co přece sem na náš trh vnáší velmi profesionální chování a naprostou spolehlivost.
Tak se zkusme podívat, jak neobyčejně výhodné jsou tyto půjčky. Zdůrazňuji, že to byla náhoda, že jsem se blíže podíval právě na tuto půjčku. I když upřímně: docela mě to štve, když několikrát za hodinu na mě ta krasavice na obrazovce vyskočí.
Podle zákona je každý, kdo nabízí takovou půjčku, povinen také uvést, jaké jsou celkové náklady na tuto půjčku – tedy, co konkrétně občan zaplatí za to, že si půjčí tyto peníze.
Říká se tomu „roční procentní sazba nákladů“ ve zkratce RPSN. Podle definice, jsou to celkové náklady spotřebitelského úvěru, které jsou vyjádřeny jako roční procento z celkové výše úvěru. Tento RPSN se uvádí proto, aby si každý spotřebitel jednoduše a rychle porovnal výhodnost či nevýhodnost různých úvěrů.
Tolik zásada, resp. takto to říká zákon. Zkuste však zjistit, když se např. díváte na televizi a tam se tato půjčka objeví, kolik je RPSN. Je to totiž uvedeno v tak malém písmu, že je naprosto vyloučené to vůbec za těch několik sekund přečíst – je to „zabalené“ v delším textu.
To ovšem žádného regulátora netrápí. Požadavek zákona byl splněn, RPSN přece bylo zveřejněno a že si to někdo nedokáže přečíst, to je přece problém příjemce půjčky.
Teď konkrétní případ (převzato z nabídky této firmy): zdůrazňuji, že poskytovatelem půjčky není banka. Nabízí se nám půjčka na 20 000 Kč na nejméně 61 dnů, ale délka úvěru není omezena. Úplnou výhrou je, že neplatíte žádné poplatky za schválení, čerpání či dokonce za předčasné splacení. Neplatíte nic ani za vedení účtu.
Nakonec úročení: sazba je 12,25 % p. m. Právě v této malé zkratce, kterou naprostá většina žadatelů o půjčku nezná, je skryto ono pověstné čertovo kopýtko. Zkratka p. m. znamená per mensem, tj. úročeno měsíčně. Nikoli tedy jak je zvykem ročně – k tomu je zkratka p. a.
Co to znamená prakticky? Každý měsíc se v tomto případě dluh zvyšuje o 12,25 %. Pokud to bude tak, že tato částka se připočítává k dluhu, pak za rok se vám z půjčeného 1 000 Kč dluh zvýší na 4001 Kč. Pokud by to bylo tak, že se úrok platí zvlášť a nepřipočítává se k dluhu, pak za rok člověk zaplatí na úrocích 1470 korun.
A ona sazba RPSN v našem příkladu pak vychází 299,98 %. Podle definice budou spotřebitelské náklady úvěru jeho trojnásobkem.
Jen pro ilustraci. Jiná banka (z trojice největších bank na našem trhu) uvádí, že při pevné úrokové sazbě 7,90 % – ovšem je to roční úrok – dosahuje RPSN 8,18 %. To je pravda „nepatrný“ rozdíl oproti našemu příkladu uvedenému výše.
Rozdíl sazeb mezi bankovní půjčkou a nebankovní půjčkou je velký. Mimořádně velký. Ovšem tohle si jen málokdo je schopen uvědomit. A na tom, na nevědomosti spotřebitelů (resp. těch, kteří si přijdou pro takovou půjčku), je toto podnikání založeno. Kupodivu to téměř nikomu nevadí a nikdo se patrně nezabývá tím, že by měl spotřebitele chránit při takovými podivnými obchody.
Není snad regulace takového podnikání jednou z povinností státu, protože tady jde o typický případ nerovnosti účastníků trhu? Prostě žadatel o půjčku nemá dostatek informací ke svému rozhodování a je zde ve zjevné nevýhodě. Navíc mnozí uzavírají takové dohody v tísni. Jen se podívejme pořádně na reklamní prospekty těchto společností. Velmi oblíbená je půjčka před výplatou – na 15 dní atd.
Sazba RPSN patrně není schopna dostatečně žadatele o půjčku informovat o rizicích, kterým je vystaven. Pochybuji, že žadatel vůbec ví, o co jde, a hlavně zda mu RPSN někdo ukáže ve změti dalších informací. A také vysvětlí.
Jde však ještě o něco jiného. Naše legislativa odmítá přijmout pojem lichva jako trestný čin, jako způsob v tomto případě určitého podvodu na žadatele o půjčku. V ČR se nikdo zkoumáním a kontrolou těchto obchodů nezabývá. Přitom je známo, že takové obchody jsou v jiných zemích tvrdě postihovány. Pokud si dobře vzpomínám, v Británii se kontrolou těchto půjček zabývá úřad, který má několik set zaměstnanců.
Jen v ČR je prý takové podnikání dovoleno, neboť na něm přece není nic špatného. Je to prostě podnikání jako každé jiné.
Že toto podnikání plodí ročně tisíce a možná desetitisíce lidí, kteří se ocitají v exekucích, nikoho z politiků nezajímá. Viz třeba video zde.
Přitom to nese své nezanedbatelné problémy. Jen si spočtěme, kolik zde uniká na daních. Přece mnozí z těch, co mají exekuce a nejde často jen o jednu, pracují na „černo“. Neplatí žádné daně, sociální pojištění – a až půjdou do důchodu, budou účastníky státní sociální podpory, která se financuje z daní daňových poplatníků. Ale to přece nikomu nevadí, hlavně, že obchod s chudobou běží dál…