Sametové tóny, nekonečné improvizace a nezaměnitelná atmosféra jazzových scén – to vše přinášíme v dalším hudebním okénku Jana Schneidera, v němž si mimo jiné poslechneme působivý zvuk saxofonů.
Výtečný, i když ne tak jako jiní barytonsaxofonisté proslulý Gil Mellé nahrál v roce 1956 svou skladbu Weird Valley. Unikátní zvuk kapely je dán jejím složením – barytonsaxofon je doplněn trombónem Eddie Berta, a místo obligátního piana zní kytara Joe Cinderelly, vše krásně podbarveno kultivovanou rytmikou (Oscar Pettiford na basu, Ed Thigpen bicí).
Altsaxofonista Jackie McLean nahrál v roce 1959 svou kompozici Minor March (aka Minor Apprehension). Trumpetu hrál Donald Byrd, na piano Walter Davis, Jr. a kontrabas Paul Chambers. Za bubny seděl Pete LaRoca (v občanském životě právník Peter Sims), díky němuž můžeme slyšet údajně první nahrané sólo na bicí ve free-formě: naprosto porušil zaběhaný způsob sólování v tempu skladby, a namísto toho zahrál takovou malou rozkošnou bubenickou etudu. Jinými slovy, předvedl rozdíl mezi bubnováním a hrou na bicí.
Napadlo by někoho hrát na harfu jazz? Japonského harfistu Tadao Hayashiho tedy ano. Možná není divu, protože slavná skladba Richarda Rodgerse My Favorite Things již inspirovala mnoho hudebníků. Doprovází ho basista Takao Kusagaya a bubeník Kaichi Suzaki. Začátek skladby je sice trochu klopotný, ale od její poloviny se rozjede improvizace, která stojí za pozornost nejen kvůli krásnému a neobvyklému zvuku!