Politolog Petr Drulák píše o rizicích extrateritoriálních zákonů pro evropský byznys a o tom, jak by na tento tlak měli Evropané reagovat.
Francouzská kontrarozvědka (DGSI) vydala v lednu varování francouzským firmám před útoky z USA. Francie je podobně jako většina dalších států v Evropě členem NATO a tudíž spojencem či spíše vazalem USA. S válkou na Ukrajině se dostala do takového vleku americké zahraniční politiky, že není zřejmé, zda si je ještě vůbec vědoma vlastních zájmů. Kontrarozvědka varováním dává najevo, že Francie si alespoň zbytky jistého povědomí o svrchovanosti zachovává. Na rozdíl od Německa, které si nechalo zlikvidovat Nord Stream a předstírá, že neví, kdo to udělal.
Zpráva vyšla pod názvem „Extrateritoriální zákony: rizika spojená se zapojením zahraničních auditorů“. Na reálném anonymizovaném případě vysvětluje firmám, jaká nebezpečí jim hrozí. Ačkoliv nikde v textu nejsou zmíněny USA ani žádný jiný stát, řeč je pouze o „cizích státech“, už z názvu je zřejmé, o koho jde. Extrateritoriální zákony, které už desetiletí ohrožují francouzské firmy, mají jen Američané.
USA uskutečňují své geopolitické priority mimo jiné přijímáním zákonů, jimiž uvalují sankce na jiné státy a trestají to, co považují za korupci. Americké firmy je musí respektovat, musejí se vzdát určitých obchodních příležitostí, což jim přináší náklady a otevírá příležitosti zahraniční konkurenci. Ale Washington nechce, aby jeho firmy byly v důsledku jeho zákonů tako znevýhodněné. Proto stíhá porušení amerických zákonů i ze strany jakékoliv jiné firmy sídlící kdekoliv na světě. Jednostranně povyšuje své vlastní zákony na závazná mezinárodní pravidla.
Oč Washington opírá svůj nárok soudit a trestat cizí firmy? Příliš nepotřebuje. Cizí firma ani nemusí mít v USA pobočku, stačí zaplatit americkým dolarem nebo využít datový cloud americké firmy. Evropské společnosti zaplatily za posledních patnáct let Američanům na pokutách přes padesát miliard dolarů, z toho více než čtvrtinu Francouzi. Největší francouzskou banku BNP Paribas stálo před deseti lety obcházení amerických sankcí proti Iránu, Súdánu a Kubě devět miliard dolarů. Přitom z hlediska francouzského a mezinárodního práva banka nic neporušila.
Strojírenský gigant Alstom zaplatil v téže době tři čtvrtě miliardy za korupci v Indonésii. Američané se opět opřeli o to, že firma platila dolary. Alstom tehdy čelil útokům americké justice z mnoha stran včetně zatykačů na šéfy; jeden z jeho manažerů, který neprozřetelně cestoval přes USA, skončil na dva roky v americkém vězení. Americký tlak ustal až ve chvíli, kdy Alstom prodal svoji energetickou divizi svému největšímu konkurentovi americké korporaci General Electric. Shodou okolností připravoval tento obchod z Elysejského paláce mladý spolupracovník prezidenta Hollanda Emmanuel Macron.
Podobnými metodami Američané také rozbili dohodu o uvolnění sankcí proti Íránu výměnou za zmražení íránského jaderného programu. Obamova administrativa se sice na této dohodě v roce 2015 diplomaticky podílela, ale silné vnitroamerické zájmy ochromovaly její naplňování: sankcemi odstrašovaly americké i zahraniční firmy od obchodu s Íránem. Když Trumpova administrativa od dohody formálně odstoupila, pouze toto pokrytectví ukončila.
Tato americká praxe je už řadu let dobře známá. Před čím tedy dnes kontrarozvědka varuje? Všímá si praxe francouzských firem, které si chtějí ušetřit problémy a najímají si auditorské firmy, aby si na jejich doporučení zajistily soulad s americkými zákony. Americké zákony znají nejlépe americké firmy ale právě před nimi, tedy „zahraničními auditory“, zpráva varuje. Na příkladu z praxe ukazuje, jak se auditoři nejen domáhali přístupu k citlivým informacím, ale také francouzskou firmu tlačili k tomu, aby se dobrovolně přihlásila americkým úřadům a další vnitřní informace jim předala. Šlo přitom o informace, jejichž předání konkurenci by firmu výrazně poškodilo. Zpráva naznačuje, že extrateritoriální zákony otevírají Američanům další cestu ekonomické špionáže.
Co radí? Spoléhat na vlastní expertizu, vyhýbat se zahraničním auditorům, vyhýbat se zahraničním softwarovým platformám, ujasnit si, jaká data je třeba chránit, mít přehled o tom, co firma poskytuje a v případě tlaku amerických úřadů informovat kontrarozvědku. Tento pokus o obranu základních ekonomických zájmů připomíná hlas volající na poušti. Skutečně by francouzský stát dokázal své firmě pomoci?
Kolonizace francouzské ekonomiky během posledních desetiletí tomu nenasvědčuje. Dnes navíc stojí v čele státu člověk, který se, ať už z oportunismu nebo z přesvědčení, na této kolonizaci aktivně podílel. A to je Francie v těchto otázkách citlivější než jiné evropské státy. Například v Německu či ve střední Evropě, kde je kolonizován i státní aparát, si ani nelze představit, že by nějaká zpravodajská či bezpečnostní složka, takto jasně varovala před americkými útoky.
Řešení je přitom zřejmé. Evropa musí k USA přistupovat v ekonomických otázkách stejně jako k zemím BRICS. Využívat příležitostí vzájemného obchodu ale nedopustit zranitelnost tam, kde to může skutečně bolet. Pokud takové zranitelnosti Evropa má, měla by je odbourávat posilováním ekonomické soběstačnosti či vyvažovat vytvářením bodů zranitelnosti na straně USA.
Článek vyšel původně ve slovenském časopise Štandard. Publikujeme se svolením. Článek není určen ke sdílení na dalších webech!