Moskva na oplátku získává podporu pro své ambice a zejména přístup na trhy, které mohou potenciálně zmírnit některé dopady západních sankcí.
Černo-červená loď AT 27 pro přepravu volně loženého zboží dorazila minulý měsíc do Guineje na západním pobřeží Afriky. Sto sedmdesát metrů dlouhá loď kotvící v africkém přístavu Konakry byla jednou z několika, které ruský prezident Vladimir Putin slíbil zdarma poslat do šesti afrických zemí. Na lodi byl typický náklad v podobě 25 000 tun pšenice určené pro Mali, které se potýká s vážným nedostatkem potravin. Zboží však nebylo součástí žádného běžného obchodu, píše se v článku. Rusko na oplátku získává podporu svých ambicí a hlavně přístup na trhy, které mohou potenciálně zmírnit některé dopady amerických a evropských sankcí.
Mali, které se vyhýbá kritice války na Ukrajině, dostane Ruskem sponzorovanou rafinerii pro zpracování zlata. Středoafrická republika plánuje hostit ruskou vojenskou základnu a obdržela zbraně, bezpečnostní expertízu a výcvik. Burkina Faso v posledních měsících zaznamenala příchod ruských vojáků a Moskva tu otevřela velvyslanectví. Ruské ministerstvo zemědělství tento týden uvedlo, že bylo dodáno 200 000 tun „humanitární pomoci pro Afriku“.
Rusko postupně proniká do Afriky a využívá nestability v zemích, které dříve spoléhaly na bývalé koloniální vazby s Evropou. Moskva navázala vztahy s africkými národy během dekolonizace v 50. a 60. letech 20. století. Rusko například cvičilo zimbabwské osvobozenecké bojovníky a poskytovalo jim vojenskou pomoc, udělovalo také stipendia studentům z Mali a Burkiny Faso ke studiu na sovětských univerzitách.
Během loňského summitu Rusko-Afrika Putin slíbil až 50 000 tun obilí zdarma pro Burkinu Faso, Zimbabwe, Mali, Somálsko, Středoafrickou republiku a Eritreu, některé z těchto zemí od té doby posílily své vazby s Moskvou. Spolu s bezpečnostní pomocí, dodávkami zbraní a sponzorovaním soutěží krásy jsou tyto dary součástí snah Kremlu o sblížení s Afrikou, zatímco na Ukrajině se vede válka.
Například Eritrea hlasovala proti rezoluci Valného shromáždění OSN, která požadovala, aby Rusko stáhlo své vojáky z Ukrajiny. Ruská pomoc nemusí nutně směřovat do zemí, které ji nejvíce potřebují, ale do těch, které jsou „nejlepšími spojenci Ruska“, řekl k tomu Seidik Abba, který vede think tank CIRES zaměřený na africkou oblast Sahelu. Ruská potravinová pomoc se tak stává součástí současného polarizovaného mezinárodního prostředí.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.