Na neděli znovu přinášíme ukázku tří jazzových skladeb – nejprve se přeneseme do Finska, poté se podíváme na improvizační invenci sólistů, a na závěr si poslechneme mystické činely.
Na úvod se dnes přeneseme za Veronikou Sušovou-Salminen do Finska, kde u jezera Päijänne (bůh suď, jak se to čte) nahrál Lexingtone Quartet krásnou dumku Gardener’s Waltz, opravdu moc vydařenou kompozici basisty Martina Sundströma. Jeho spoluhráči jsou trumpeťák Jonne Bentlöv, harmonikář Joona Toivanen a decentní bubeník Fredrik Hamrå.
Klasické jazzové téma, tisíckrát hrané, avšak neobehrané: My Funny Valentine, muzikálová melodie Richarda Rodgerse a Lorenze Harta z roku 1937, jak ji v roce 1957 nahrál tenorsaxofonista Stan Getz v hvězdném obsazení (trombón J. J. Johnson, piano Oscar Peterson, kytara Herb Ellis, kontrabas Ray Brown, zvonicé bicí Connie Kay). Netřeba snad upozorňovat na neobvyklou bohatost a improvizační invenci sólistů, jakož i nápadité aranžmá!
Trombonista Slide Hampton nahrál v roce 1970 v Praze s bigbandem Václava Zahradníka skladbu Jeanette. Tuto neobvyklou, avšak krásnou a nápaditě zaranžovanou Zahradníkovu kompozici charakterizuje nádherná rytmika – průzračná basa Barre Phillipse a mystické činely Stu Martina, přemýšlivá kytara Rudolfa Daška, krásné sólo na sopránku Johna Surmana a zadumaný trombón Slide Hamptona.