Až do roku 2021 dováželo Turecko ročně čtyři miliony tun uhlí z Ruska. V roce 2022, kdy byla zahájena ruská invaze na Ukrajinu, se toto množství ztrojnásobilo a v následujícím roce opět vzrostlo na 17,4 milionu tun – více než čtyřikrát tolik než před ruským útokem na Ukrajinu.

Rusko, které v roce 2022 předstihlo Kolumbii jako dodavatel, se nyní podílí na dovozu uhlí do Turecka 73 procenty. Důvodem jsou válečné deformace cen na trhu: po vysokých cenách až 450 dolarů za tunu klesla cena ruského uhlí v roce 2023 na 120 dolarů, v některých případech pod cenu plynu, informovaly noviny Frankfurter Allgemeine Zeitung.

Rusko zřejmě nabídlo Turecku dodatečnou slevu z ceny uhlí, zejména proto, že od srpna 2022 již nemohlo prodávat své uhlí v EU kvůli embargu EU. V žádné jiné zemi se od té doby podíl dováženého ruského uhlí nezvýšil tak prudce jako v Turecku, které západní sankce proti Rusku nepodporuje.

Rostoucí závislost na fosilních palivech

Turecko, jehož cílem je snížit emise CO2 na „čistou“ nulu do roku 2053, je po Německu druhým největším výrobcem elektřiny z uhlí v Evropě a s 97 terawatthodinami předstihlo Polsko. Turecko by nyní mohlo „do roku 2025 předstihnout Německo, pokud jde o výrobu elektřiny z uhlí, a dostat se na první místo v Evropě“, říká expert společnosti Ember Bahadır Sercan Gümüş. To ho znepokojuje, protože „rostoucí závislost Turecka na fosilních palivech při výrobě elektřiny“ odvádí zemi z cesty k energetické transformaci.