Historička Marie Neudorflová nám poslala svůj názor na obnovení Mariánského sloupu na pražském Staroměstském náměstí.
Magistrát Hlavního města Prahy plánuje znovu postavení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí poblíž místa, kde bylo 21. června 1621 popraveno 27 českých pánů hájících práva Království českého a jeho náboženskou svobodu, toleranci a suverenitu. Sloup byl postaven roku 1652 jako symbol vítězství katolické církve a Habsburků na Bílé hoře nad protestantskými Čechy a jako symbol rekatolizace 90 % obyvatelstva s důsledky, které Alois Jirásek správně nazval dobou temna. Jejím hlavním rysem bylo, že česká státnost byla brutálně omezena, princip volby krále zrušen, 30 tisíc protestantských rodin vyhnáno ze země, nevolnictví krutým způsobem utuženo, obyvatelstvo svrženo ze své úrovně do nevzdělanosti, nesvobody a nedůstojné existence. Jen Koniáš se chlubil, že za svého působení mezi lidem spálil 30 tisíc knih. Češi sloužili jen jako levná pracovní síla pro novou cizí katolickou šlechtu, která s ním neměla nejmenšího slitování. Jedním ze symbolů na sloupu je andělem probodávaný had, který symbolizuje kacířství, tedy poražený a ponížený český národ. Kacíř v pojetí katolické církve nebyl člověk. Průměrný věk lidí byl 35 let, hladomory byly běžné. Kacířství se trestalo právem útrpným i smrtí. Když císař Josef II. Vydal toleranční patent roku 1781, v jednom roce 50 tisíc rodin z celkového počtu obyvatel 3 miliony, odstoupilo od katolictví. Poté byla možnost odstoupit od katolictví velmi ztížena. Řada významných obrozenců, kteří měli důvěru v český národ a účastnili se na jeho znovuzrození, byli nekatolíci.
Z perspektivy katolického a habsburského útlaku byl sloup vnímán generacemi Čechů jako symbol nesvobody, krutého útlaku a ponížení českého národa. Po dvou stech letech sociálního a intelektuálního živoření, navzdory podmínkám, a vlivem evropského osvícenství, Češi vlastním úsilím a zásluhou českých vzdělaných obrozenců, začali obnovovat svou úroveň. Ta po sto letech vyústila ve vznik demokratického Československa roku 1918, jehož význam se opět snižuje ve prospěch sil, které nerepresentují ani svobodu, ani sociální prosperitu, ani duchovní a mravní úroveň lidí a českého národa.
Mariánský sloup by opět byl symbolem cizí moci, nepřátelské úrovni českého národa a demokracii. Jen 10 % české veřejnosti se hlásí ke katolictví, což znamená, že obnovení sloupu by bylo antidemokratické, antičeské, jen v souladu s mocenskými ambicemi katolické církve, jejím záměrem manipulovat český národ pro své nedemokratické cíle. Církev klade své zájmy daleko před potřeby a zájmy českého národa, jeho státnosti a důstojnou existence.
Sloup nemá ani uměleckou hodnotu, jde o bezcennou kopii kopie. Vzhledem k jeho symbolice národem dlouhodobě vnímané jako vyhraněně negativní, naši předkové roku 1918 dobře věděli, proč pomník strhli. My bychom měli jejich důvody ctít, neboť jsou legitimní, v souladu s důstojností národa. Snaha obnovovat symboly dob útlaku, nevzdělanosti a nepravdy není legitimní, naopak je odrazem mravní nepoctivosti těch, kdo tento záměr, proti vůli většiny národa, chtějí prosadit.
Ilustrační obrázek: Autor – neznámý – Radical History Review, to the Commons loaded by Jan Kameníček, Volné dílo, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=768186