Ekonom Pavel Janíčko se tentokrát věnuje s pomocí materiálu OECD otázkám českého trhu práce a jeho budoucnosti.

OECD je organizací, sdružující v současnosti 35 tzv. nejvyspělejších zemí světa (i když zde nejsou zastoupeny takové ekonomiky jako čínská, ruská nebo brazilská), pro něž zpracovává různé informační materiály a analýzy. Z tohoto hlediska je i při vší rezervovanosti vůči těmto globálním institucím možno brát její statistiky a informace jako dobré vodítko pro formování názorů a následně i praktických kroků pro některé oblasti ekonomického života v ČR.

My, kteří se dlouhodobě zabýváme na půdě českých odborů (ČMKOS) problematikou trhu práce, víme, že v současnosti, v době určitého snížení úrovně nezaměstnanosti v ČR (i když stále máme kolem 30000 evidovaných nezaměstnaných), vystupují do popředí stále více otázky spjaté s jevem, kterému se říká česky nesoulad mezi kvalifikacemi, dovednostmi a profesemi, jež jsou podnikateli na trhu práce požadovány, a jež jsou naopak nabízeny uchazeči o zaměstnání, a nebo jsou českým vzdělávacím systémem produkovány.

Tento fenomén je při všech příležitostech připomínán zástupci podnikatelů, kteří tímto způsobem chtějí především prosadit rozvolnění regulací, vztahujících se na „import“ pracovních sil z tzv. třetích zemí, v našem případě tedy hlavně z Ukrajiny. Tyto pracovní síly mají pro ně především tu přednost, že pracují za nižší mzdy. Je to tedy pro naše podnikatele podstatně levnější cesta, než se zabývat dlouhodobějšími a dražšími investicemi do rekvalifikací a přeškolování všeho druhu, a navíc je to i cesta rychlejší. Je totiž velmi nesnadné nějak urychleně napravit, co nám tady zanechala politika z devadesátých let, kdy se pod hesly o neviditelné ruce trhu podniky a jejich novopečení majitelé zbavovali učňovských zařízení a vysmívali se všem „sociálně inženýrským“ pokusům o prognózování, a nedejbože, plánování v oblasti vzdělávacího systému. Výsledky sklízíme a zřejmě ještě dlouho sklízet budeme dnes a také v nejbližších letech. A to ještě k problémům způsobeným aplikací „filosofie“ primitivního trhovectví z uvedeného období, k důsledkům vyplývajícím z povahy naší periferní, a na příslovečných montovnách založené ekonomiky,  se zřejmě v dohledné době  přidruží problémy s procesy digitalizace ekonomik.

Český trh práce optikou vlády

Podívejme se nejdříve ale, jak se na problematiku „nesouladu“ dívá naše ministerstvo práce, kde byl v této souvislosti od roku 2016 realizován projekt Předvídání kvalifikačních potřeb (PřeKvaP), jehož základní výsledky jsou následující:

• Mezi roky 2011 – 2014 se v ČR zvýšil celkový počet pracovních míst o 72 tisíc, tedy zhruba o 1,5 %
• Do roku 2018 je očekáván nárůst o dalších 50 tisíc míst (oproti roku 2014)
• V následujících letech se však růst počtu pracovních míst zastaví
• Mezi lety 2018 – 2025 se očekává pokles počtu pracovních míst o 140 tisíc
• V porovnání s rokem 2014 se tedy v roce 2025 podle výsledků projekce z projektu PŘEKVAP očekává v české ekonomice zhruba o 90 tisíc pracovních míst méně
• Pokles nebude způsoben poklesem tempa růstu ekonomiky, ale rychleji rostoucí produktivitou práce („4. průmyslová revoluce“)
• Porovnání velikosti a struktury (vzdělanostní) pracovní síly a dostupných pracovních míst ukazuje na předpokládanou nerovnováhu
• Kvalifikační skupiny, u kterých se očekává největší převis pracovních míst nad velikostí příslušné pracovní síly, lze označit za nejperspektivnější z pohledu uplatnitelnosti na trhu práce a naopak

Možná není na škodu doplnit dále:

• Na trh práce se do roku 2025 dostane nově zhruba 1 milión 140 tisíc osob, což znamená zhruba o 270 tisíc nových osob na trhu práce více, než uvolněných pracovních míst
• Z hlediska stupně vzdělání lze předpokládat, že k dnešním kvalifikačním požadavkům se bude prohlubovat nadbytečná vzdělanost pracovní síly a například vysokoškoláci budou stále častěji obsazovat pozice určené dnes pro středoškoláky
• Současně s tím však bude docházet ke změně (zvyšování) kvalifikačních požadavků

Možná stojí za to na tomto místě pro konkrétnější představu uvést i přehledy o nejvíce a nejméně ohrožených progresích, tak jak je identifikovali analytici z Úřadu vlády.

Český trh práce optikou OECD

Nyní se už vraťme k materiálu OECD, který vymezuje některé oblasti právě z hlediska možného rozporu mezi dosaženou kvalifikací a požadavky ze strany zaměstnavatelů a zabývá se také rozborem vlastností, které jsou na trhu práce požadovány a českým pracovníkům údajně chybějí.

Pokud jde o současný stav z hlediska tohoto kritéria „souladu“, nevyznívá nakonec tato informace až tak negativně. Ukazuje se, že podíl osob, které z různých hledisek nevykonávají práci, která by jim podle jejich dosažené kvalifikace příslušela, se pohybuje asi okolo jedné třetiny (viz následující grafy).

Zajímavý je poznatek i schopnostech, které jsou a budou na pracovním trhu vyžadovány a které zaměstnavatelé u uchazečů postrádají, a pak o těch vlastnostech, které naopak tolik vyžadovány nebudou. Jejich celková struktura napovídá, že celkově se poptávka na trhu práce posouvá k intelektuálním schopnostem a méně se budou požadovat schopnosti fyzického typu.

Které jsou to tedy ony postrádané vlastnosti českých potenciálních zaměstnanců: schopnost cizojazyčné verbální komunikace, schopnost kvantitativní analýzy, schopnost racionálního uvažování, paměťové schopnosti. Naopak dostatečné „zásoby“ jsou na pracovním trhu, pokud jde o osoby s fyzickými dispozicemi, s vytrvalostními charakteristikami nebo lidi schopnými se přizpůsobovat.

Dále jsou na trhu práce v ČR prý nedostatkové takové kompetence jako aktivní učení se a naslouchání,  kritické myšlení, schopnost posuzování a analýzy, komplexní řešení problémů, apod.

Z hlediska konkrétních vědomostí pak OECD identifikuje jako nejvíce nedostatkové překvapivě nikoli technické znalosti (i když nedostatek IT pracovníků je na druhém místě),  ale vědomosti medicínského typu. A objevují se jako nedostatkové, zde jsou trochu komicky uvedené, i znalosti náboženské, což v českém prostředí není možná až tak překvapující.

Co nám z toho vyplývá? Můžeme nepochybně očekávat pohyby ve struktuře poptávky na trhu práce, dokonce máme zmapovány i některé pravděpodobné kontury těchto pohybů. Co je ale zcela zřejmé – nelze očekávat, že nám tyto změny vyřeší spoléhání se na všemocné tržní mechanismy, na implementaci jednoduchých ziskových principů do oblasti vzdělávání  a na soukromé školství. Je třeba aplikovat dlouhodobou státní vzdělávací politiku, která bere v úvahu určitou tendenci k „intelektualizaci“ výrobního procesu, ale nenechat se unést představou o nadbytečnosti fyzické práce, a nezapomínat na učňovské obory.