Jiří Stavovčík přímo z USA komentuje poslední pokus o reformu amerického zdravotnictví. Proč znovu neuspěla a o co v ní mimo jiné jde?
Světová media se v posledních dnech zabývají neúspěchem republikánské většiny v Senátu USA získat dostatečné množství hlasů pro současný návrh zákona, který by nahradil tzv. Obamacare nebo správně Patient Protection and Affordable Care Act. Většina komentářů se víc zaměřuje na dopad na prezidenství Donalda Trumpa než na zákon jako takový. Čtenář může lehce získat dojem, že je to další rána Trumpově administrativě a vítězství dobrého lidového zákona nad špatným protilidovým. Podívejme se blíže na celou problematiku, jak z polického, tak i z praktického hlediska.
Snaha o reformu financování amerického zdravotnictví je dlouhodobá a velmi složitá. Zdravotní náklady ve Spojených státech jsou nejvyšší na světě a reprezentuji zhruba 20 procent HDP USA. Jsou to právě rychle rostoucí náklady, které rozjely polickou debatu a vedly k přijetí tzv. Obamacare v roce 2010. Zde je třeba pro českého čtenáře zdůraznit, že Obamacare není program pokrývající zdravotní péčí obyvatelstvo USA v takové míře, jako zdravotní systém v České republice nebo jinde v zemích Evropské Unie. Pro podrobnější analýzu amerického zdravotního systému a pojištění bych vás odkázal na mé předcházející články v !Argumentu.
Obamacare od svého počátku čelil opozici především ze strany velké části Republikánské strany hlavně kvůli vyššímu zdanění obyvatelstva, povinnému pojištění a dlouhodobým nákladům. Jeho odvolání a nahrazení si vytýčil za svůj cíl i vítězný kandidát na prezidenta USA v roce 2016 Donald Trump. Ten také hned v prvních hodinách v úřady pozastavil platnost některých části zákona jako například pokuty za neplacení pojištění.
Vzhledem k současnému postavení Demokratické strany v Kongresu USA, kde tato strana má v daný moment menšinu jak v Sněmovně reprezentantů, tak i v Senátu, přešla hlavní zodpovědnost za přípravu nového zákona na vládnoucí Republikány. Ti však jsou stejně nejednotní ohledně reformy zdravotnictví jako byli v posledních dvou dekádách Demokraté.
Ve hře příjmy pojišťoven a práce pro střední třídy
Jedná se především o to, že jakákoli reforma, jež jenom zpomalí růst nákladů ve zdravotnictví se také dotkne příjmů soukromých zdravotních pojišťoven, farmaceutických společností, a soukromých nemocnic a praxí. K tomu se přidává také fakt, že po deindustrializaci USA v posledních třiceti letech, je zaměstnanost ve zdravotnictví jedním z hlavních odvětví, kde mohou střední a vyšší střední vrstvy ještě najít slušně placené zaměstnání. Můžete se sami o tom lehce přesvědčit, když si najedete na oficiální statistiky jakéhokoli amerického města a podíváte se na seznam největších zaměstnavatelů. Nemocnice jsou téměř vždy mezi největšími zaměstnavateli. Zdravotnictví se tak podobně jako obrana stává odvětvím, kde náklady trvale rostou a jakákoli debata o možném reformě není politicky možná.
Média ráda připisují současný neúspěch na vrub prezidenta Trumpa, který je neoblíbený u vedení obou dominantních politických stran v USA. Politicky je však tento neúspěch více neúspěchem Republikánské strany než neúspěchem Bílého domu. Podobně jako měla Demokratická strana problém připravit Obamacare a prosadila ho až po navázání spolupráce s Republikány, čelí Republikáni stejným problémům při zpomalení růstu nákladů na zdravotnictví. Republikánská debata okolo zdravotnictví naráží na překážky hlavně ze strany konzervativního křídla strany, pro kterou současná debata o reformě nezachází dostatečně daleko a zachovává příliš moc částí Obamacare. Tam však zbytek Republikánů nepůjde kvůli již zmíněným sociálně-ekonomickým důvodům. Lze tedy očekávat, že debata o zdravotní reformě nepovede k žádné radikální změně jak ze strany Republikánů, tak i Demokratů a Bílý dům bude využívat situaci k posílení vlastního postavení, jako bašty v boji proti tzv. Washingtonským bažinám.
Náklady na zdravotní péčí budou nadále růst, stejně jako rozpočtové deficity jednotlivých států unie a federální vlády, a to až do doby dokud to bude jenom možné. V současných Spojených státech není politická vůle něco měnit na statusu quo, a to i přes dramatickou diskuzi v médiích. Změna může nastat pouze při vážných finančních problémech celého země.