V pokračování svojí analýzy se Lubomír Civín věnuje otázce budoucnosti financializace a světového hospodářství. Jaké trendy lze očekávat a jak se financializace může proměnit?
Perspektivy dalšího vývoje financializace globální ekonomiky a její vliv na fungování finančního sektor
Financializace, obdobně jako globalizace, se v období po krizi z roku 2008 ocitla na určitém rozcestí, kdy se rozhoduje o jejím dalším směřování. Jelikož oba procesy mají některé společné charakteristiky, mezi které se řadí vícevrstevnost a protikladnost mezi jejími jednotlivými komponenty, je možné hledat další směřování právě v nalezení řešení mezi jednotlivými vrstvami. Mezi ně se řadí zejména poměr mezi vnitřní (domácí) a vnější (mezinárodní) financializací jednotlivých ekonomik, jelikož tato má i významný (asi i dominující) rozměr uvnitř národních ekonomik, čímž se liší od procesu globalizace. Dále je to vztah mezi její technickou, ekonomickou a sociální stránkou, poměr mezi hloubkou a šířkou financializace, jakož i vztah obsluhy reálné a autonomie finanční ekonomiky. Tyto vztahy a vývoj jejich vzájemných poměrů pak determinují i další vývoj.
Vnitřní strukturovanost procesu vede k tomu, že nelze očekávat nějaký lineární vývoj, ale často střet protichůdných tendencí, které budou přinášet částečné další pozitivní přínosy a částečně naopak některé negativní prvky pro rozvoj globální ekonomiky. Tyto tendence budou přitom pod vlivem dvou skupin faktorů: objektivního vývoje společenských procesů daných zejména směřováním globálního ekonomického, a především technického rozvoje, a subjektivních vlivů tj. zásahů subjektů politické sféry, snažící tyto procesy přeměňovat v souladu se zájmy mocenských elit.
Asi jedním z nejdůležitějších objektivních faktorů bude další vývoj globalizace. Jak již bylo konstatováno, i tento proces stojí v současnosti na určité křižovatce, kdy se rozhoduje o jeho dalším vývoji. Nejčastěji se mluví o 2 základních alternativách, a sice o pokračování dosavadních trendů globalizace navazujících na předchozí etapu tzv. hyperglobalizace (anebo taky globalizace 3.0) a jejím další rozvinutí do dalšího, vyššího stadia globalizace 4.0 (navazující na novou etapu průmyslové revoluce tzv. industry/průmysl 4.0). Alternativou je opačný proces, naznačený současnými tendencemi označovanými jako deglobalizace. Ani tento proces není možno považovat lineární, realita současného vývoje ukazuje, na některé jeho možné varianty, které se do určité míry prosazují v globálním vývoji – jedním je rostoucí protekcionismus směřující až do určitého stupně autarkizace ekonomik, které nacházejí v současnosti silnou odezvu mezi občany i některými politickými hnutími v řadě zemí.
Jinou alternativou může být pokračování modifikované formy globalizace na bázi tvorby nové multipolární regionální struktury globální ekonomiky (s dynamickým nástupem Číny, případně dalších zemí), kde se její póly budou rozvíjet směrem k intenzivnímu vzájemnému propojování primárně na regionální bázi v rámci starých regionů (EU, Severní Amerika) doprovázené expanzí v rámci regionů s novými centry ekonomického rozvoje a jejich satelitů v Asii, Latinské Americe, či Africe. Procesy financializace budou určitě na jednotlivé varianty dalšího vývoje (de)globalizace určitě reagovat svým způsobem.
Představitelné alternativy jsou i radikálnější změny vyvolané touto novou etapou průmyslové revoluce (průmysl 4.0), které by mohly nastartovat i zásadnější změny modelu sociálně ekonomického rozvoje, jako je přechod ke sdílené ekonomice a inkluzivnímu rozvoji postaveném na alternativních způsobech ekonomického a sociálního vývoje) a rozdělování jeho výsledků jako např. udržitelný rozvoj, zaručený nepodmíněný příjem, prosazování principů fair trade do praxe mezinárodního obchodu atd. Je to i zaměření na reformu mezinárodního měnového a celého globálního finančního systému, decentralizaci infrastrukturních systémů distribuce energie, snižování objemu globálních distribučních řetězců a návrat k potravinové soběstačnosti na regionální úrovni atd. Prosazení této alternativy lze však očekávat jako pomalý dlouhodobý vývoj zaměřený na postupné evoluční změny stávajícího systému, nebo až jako východisko z hlubokých strukturálních krizí, či dokonce rozsáhlého systemického kolapsu, které mohou v globální ekonomice nastat.
Důsledky digitalizace
Pro další směřování globalizace a financializace na mikroekonomické úrovni budou mít zejména význam procesy digitalizace a jejich důsledky. Jejich dynamika povede k rozšiřování inovací i ve finančním sektoru a implementaci zásadně nových modelů fungování (jako digitalizace, robotizace, umělá inteligence, internet věcí, a pod). Za aktuální strategické technické inovace v tomto sektoru spojené s digitalizací, které budou do značné míry určovat jeho další fungování na globální úrovni je možné zejména považovat nárůst systémů tzv. plateb v reálném čase, distribuovaných účetních knih tzv. blokchain (tržní kapitalizace všech kryptoměn v globální ekonomice dosáhla v červenci 2017 asi 75 miliard USD což se blíží odhadu 0,10 % globálního HDP v roce 2016 ), integraci korporací z oblasti fintech (finančních technologii jako Google, Twitter, Facebook atd.) a telekomunikací do finančního systém, ale taky vytěžování dat klientů, kterými finanční instituce disponují apod. Tyto tendence však nepovedou jenom k rozvoji finančního systému, ale mohou potenciálně i narušovat stávající modely jeho dosavadního fungování, a to nejen ve vyspělých zemích, ale i řadě rozvojových a rozvíjejících se zemí. Vznikají přitom i nové druhy rizik, které mohou finanční systémy ohrozit a budou vyžadovat nové druhy regulace finančního sektoru ekonomiky, které stávající systémy v podstatě zatím neregistrují, či ignorují.
K dalším vlivům lze řadit očekávaný pokles ziskovosti různých finančních nástrojů, který bude ovlivňovat orientaci toků kapitálu do oblasti finančních investic. Faktory, které způsobovaly vysokou ziskovost finančních investic za posledních třicet let, oslabují a dokonce mají zpětný chod, což asi povede ke změnám chování investorů a poklesu zájmu o tento typ investování.
Sociální otázka a reforma mezinárodního měnového systému
Významnou determinantou dalšího směřování financializace bude i sociální otázka, a sice, nerovnoměrná distribuce bohatství ve světě, a to jak v mezinárodním, tak i národním rámci. Z hlediska změn postavení finančního sektoru je možné očekávat postupné prosazování dvou nových koncepcí fungování a řízení finančních korporací a bank. Jedna, v podstatě představující modifikované pokračování klasického řízení zaměřeného na maximalizaci shareholder’s value (hodnoty pro vlastníky), ale s přechodem od koncentrace na krátkodobé cíle k dlouhodobým a tzv. dlouhodobě udržitelnou hodnotu firmy. Druhou bude představovat odchod od této úzce cílově zaměřené vlastnické strategie k tzv. stakeholders value, tj. přínosu pro všechny účastníky podílející se na fungování korporací t.j. nejen vlastníků a vrcholový management, ale taky na zaměstnance a klienty bank a v podstatě širší celospolečenské vnější prostředí.
Další směřování financializace na makroekonomické úrovni bude ovlivněno reformou mezinárodního měnového systému spojenou s modifikací fungování peněžních systémů i uvnitř ekonomik, což je spojeno i s dalším fungováním systému frakčních rezerv, případně hledání jeho náhrady, odstraňující jeho závažné nedostatky jako hypertrofie finančního sektoru, obrovský nárůst spekulativních obchodů na světových finančních trzích apod. Váže se to i na řešení tradičních otázek teorie jako např. remonetizace zlata, anebo jeho náhrady formou využívání košových měn, vytvoření jednotné globální měny, regionalizace mezinárodních měnových systémů, či jiných nových alternativ současného systému, jako je aktuálně rozsáhlé zavádění kryptoměn (již dnes se ve světě používá víc než 970 měn postavených na principech tzv. blokchain, přičemž momentálně se řeší, která z nich bude dominovat – bitcoin anebo rychle se prosazující ethereum). Tyto reformy by měly přinést snížení volatility finančních trhů, zreálnění a stabilizaci globálních měnových vztahů a eliminaci jejich stávající asymetrie postavené na exkluzivním postavení některých národních měn v mezinárodním měnovém systému. Dnes už i instituce jako MMF uznává potřebu reformy mezinárodního měnového systému prosazuje její zaměření na vytvoření mechanismu prevence vzniku krizí a přizpůsobování se krizovým stavům, tvorbu nových pravidel a institucí posilujících globální spolupráci v oblasti globální finanční stability, případně i vybudování globální sítě finanční bezpečnosti.
Fiskální politiky zemí
Budoucí vývoj financializace na makroekonomické úrovni bude rovněž ovlivněn volbou fiskálních politik zemí, které evidentně vyžadují zásadní změny a kde lze očekávat rovněž rozporné tendence. Na jedné straně pokračování v neudržitelném modelu zadlužování států (v některých případech v podstatě nesplatitelného), typickém pro dosavadní vývoj veřejných financí většiny zejména vyspělých ekonomik (viz Graf č.4). Tento trend naznačují například nové přístupy americké administrativy zaměřené na daňovou reformu, zvyšování výdajů na zbrojení, deregulaci finančního sektoru ekonomiky apod.
Na druhé straně spektra leží snahy o přechod k udržitelným modelům veřejných financí (rozpočtovou opatrnost a udržitelnost), zaměřené na různé cesty snižování deficitů i celkové zadluženosti veřejných financí (např. bojem proti daňovým únikům a rájům, tzv. válce proti hotovostním platbám, eliminaci bankovního tajemství a zvyšování transparentnosti bankovního sektoru, oddělení finančního sektoru, zejména bankovního od veřejných financí a vytváření jejich autonomie pro případ tržního selhání či systemických krizí jako důsledku makroobezřetnostních přístupů v regulaci a dohledu). Což by taky vedlo kromě jiného k poklesu objemů obchodování s různými suverénními dluhovými instrumenty. Z hlediska dalších politik, které možno v budoucnu očekávat lze jmenovat snahy o omezení nadměrné financializace, spojené s proměnami peněžních politik států a centrálních bank, snahy o regulaci nadměrné měnové a úvěrové expanze, prosazování autonomie finančního sektoru na veřejných rozpočtech v případech jeho selhání atd.
Budoucnost financializace
Při pohledu na budoucnost financializace v kontextu dalšího vývoje globální ekonomiky lze tedy očekávat její částečně nezávislý vývoj na širším procesu globalizace. Její vývoj bude v nejbližších letech daný zejména technickým rozvojem digitální ekonomiky a její širokou aplikací v sektoru finančních služeb v podstatě po celém světě. Podstatu problému finančního zbytnění či hypertrofie globální ekonomiky však samotné technické a technologické inovace nevyřeší. Jeho řešení bude vyžadovat zásadnější sociálně ekonomické reformy celého systému finančního průmyslu, které byly v tomto textu jen naznačeny. Uvedený nástin perspektiv financializace ukazuje na řadu otevřených problémů vyžadujících teoretické dopracování a hlavně následné prosazení do hospodářsko-politické praxe spojené s regulací finančního sektoru, který je často ve vnitřně protikladném postavení z hlediska rozdílných zájmů jeho aktérů. Jedná se zejména o:
- vývoj nových mikroekonomických nástrojů regulace finančního sektoru umožňujících pozitivní přínosy inovací spojených s urychlenou digitalizací a obsluhou procesů globalizace 4.0, současně omezujících možnosti vzniku zatím nepredikovatelných systemických krizí nového typu
- nutnosti omezování zbytnění (hypertrofie) sektoru finančního zprostředkování a jeho autonomie od reálné ekonomiky s cílem jeho návratu k její primární obsluze a mobilizaci finančních zdrojů odklonem od spekulativních motivů a cílů ve prospěch věcného řešení nutných strukturálních problémů ekonomik na národní i globální úrovni
- hledání alternativních možností a nástrojů monetárních politik prokazujících efektivnější účinnost než stávající tradiční, jejichž možnosti se ukázaly v pokrizovém období málo účinné pro obnovu udržitelného rozvoje a odpovídající restrukturalizaci ekonomik
- řešení problému reformy současného mezinárodního měnového sytému a jeho asymetrie postavené na dominanci některých ničím nekrytých národních, či mezinárodních měn a zpracování strategie jeho transformace odpovídající novým očekávaným modelům globalizace a s ní spojené financializace.
První díl eseje je zde.