Jiří Málek nabízí první, rychlé hodnocení parlamentních voleb. O čem svědčí neúspěchy české levice a co z nich vyplývá pro budoucnost?
Ano, píšeme o volbách do sněmovny a o výsledku české levice, včetně výkonu STAČILO!
Dvakrát to vyšlo, po třetí již ne. Proč?
Na podrobný rozbor není zatím ani čas a ani potřebný odstup. Ale na druhou stranu je možné a potřebné o takových věcech přemýšlet, diskutovat, analyzovat a formulovat další postup pro nadcházející měsíce a léta. Proto v tomto textu je předloženo několik možná vnitřně ne úplně sourodých poznatků a myšlenek.
- Byly to vynikající závody o hlasy. Bohužel se ukazuje, tento závod byl pro levici ztracen, možná až v cílové rovince. Teď půjde o to, zda to bylo chybnou taktikou, nedostatkem sil do finiše či nástupem soupeřů.
- Ukazuje se také, že takový závod by měli všichni spoluzávodníci běžet se stejným úsilím a intenzitou. A možná již v počáteční fázi, i v momentu, kdy byla diskutována taktika běhu. Místo aktivního vstupu do formování taktiky došlo k pasivnímu přijetí řešení s tím, že ale potom od některých ze spoluběžců bylo možno vidět poněkud vlažný přístup. Je ale také skutečností, že nic zpětně negarantuje jistotu překročení magických a kýžených 5 %. Každý subjekt účastnící se soutěže v dresu levice by si toto měl kriticky a důsledně zhodnotit.
- Nárůst volební účasti k 69 %, což je v posledních mnoha letech rekord, přispělo ke špatnému výsledku levice, k poklesu jeho procentního vyjádření (mimochodem na toto nebezpečí bylo v jednom příspěvku upozorňováno již v prvním pololetí tohoto roku). Pokud by byla volební účast okolo průměrných 60 %, stejně by získaných 242 tisíc hlasů pro STAČILO! nestačilo pro získání poslaneckých křesel (výsledek by byl těsně pod 5 %). Zároveň se ukazuje, že pokud by STAČILO! letos získalo stejně hlasů jako ve volbách do EP v roce 2014 (tehdy ale při podstatně nižší účasti!) by to stačilo pro STAČILO! k proklouznutí do parlamentu, ale také by to nebyla žádná sláva (těsně nad 5 %). Konkrétně srovnání hlasů (2024/2025) vypadalo následovně – poklesy podle krajů (nikde se nedosáhlo více): Ústecký -21,1 %; Zlínský -18,2 %; Plzeňský -18,2 %; Moravskoslezský -17 %. Nejmenší rozdíl byl v krajích: Olomoucký a Liberecký -10,3 %; Jihočeský -10,9 %.
- Česká levice to není jen STAČILO! (pomineme-li diskusi, zda je toto hnutí levice), ale z kandidujících stran a hnutí také ČSSD (0,18 % volební výsledek) a Levice (0,05 %)
- Spekulativní otázka – co přinesla účast SOCDEM na kandidátce STAČILO!. Byla okolo toho velká diskuse a určitě ještě bude. Vliv měla. Pokud by SOCDEM kandidovala samostatně, téměř jistě by získala státní příspěvek, ale téměř také jistě by nezískala parlamentní křeslo. Ani z finančního hlediska není jasné, co by bylo výhodnější, volební náklady a příspěvek, nebo současný stav s daleko menšími náklady. Ale především SOCDEM se dostala na pokraj (viditelného) rozštěpení, samostatná kandidátka by nejspíše nezabránila postupné erozi strany, i když by to nebylo tak spektakulární.
- Mnohdy bylo zmiňováno finanční hledisko účasti ve volbách. Jde o relativně komplikovanou problematiku, ale obecně lze říci, že STAČILO! bude mít ze státního příspěvku na splacení úvěru, což zapojené strany a hnutí do STAČILO! nijak ekonomicky neohrožuje. Přitom KSČM má, jako ručitel úvěru, dostatečně účinný finanční nástroj na STAČILO! I to by mohlo být jedním nástrojů řešení dalšího fungování hnutí.
- Neúspěšný výsledek voleb nejspíše bude katalyzovat další procesy v KSČM. S ukončením volební kampaně poněkud „změkne“ tvrdý antikomunismus. Důvodem nebude větší tolerance, ale to, že už nebude tolik potřeba vzhledem k výsledkům voleb a „existence“ komunistů v politice nebude oním iritujícím faktorem. Objektivním požadavkem bude nutnost přetvoření KSČM. Důvod bude v nezadržitelném stárnutí členské základny a její postupný úbytek. Strany obecně nejsou velkým lákadlem pro střední a mladší generaci a pro KSČM to z mnoha důvodů platí dvojnásob. Evropská praxe ukazuje, že existence strany marxistického typu má místo v politickém spektru stran levicového zaměření. V ČR k tomu velmi pravděpodobně musíme přičíst i uplatňování zákona „o komunismu“ od ledna 2026. Jak bude tato legislativa uplatňována, je nyní ve hvězdách (bude záviset i na novém rozložení politických sil), ale dopad může být od krajní možnosti faktického rozpadu strany až k transformaci KSČM v marxistickou, radikálně socialistickou stranu s relevantním vlivem v české společnosti (třeba i pod jiným názvem).
- SOCDEM očekává dlouhodobější proces hledání odpovědi na to, zda spolupráce v rámci STAČILO! a tedy s „komunisty“ byla dobrým řešením. Nejspíše se to bude prolínat i s osobními konflikty (z nich mnohé jsou daleko staršího data). Půjde ale o boj o budoucnost této strany v širokém kontextu české politiky a vlastně i politiky evropské. Jak to dopadne asi není možné nyní říci. Jedno je ale jisté – k žádnému opětovnému pohlcení SOCDEM komunisty nedošlo (a ani naopak). Tato teze byla strašákem bez reálného základu, to ale nebránilo úpornému připomínání poloviny roku 1948 a „sloučení“ ČSSD a KSČ. Maně napadá takové srovnání, jak by bouřlivou politickou atmosféru druhé poloviny 30. let minulého století ovlivnily diskuse o tom, co si udělali Mladočeši se Staročechy a naopak téměř osmdesát let dříve. Naštěstí tehdy takové „boje“ nepropukly.
- Další malé politické subjekty ve STAČILO! nejspíše volební výsledek nijak podstatně nezasáhl a neohrozil. Budou existovat tak, jako doposud.
- Jeden další aspekt voleb a jejich personifikované části: Jak byli nasazeni klíčoví kandidáti a kandidátky. Je vidět, že kroužkování zásadním způsobem „nepřestavělo“ kandidátky na předních místech. Ukázalo to i „popularitu“ kandidátů, možná zprostředkovaně i stran a hnutí, ze kterých vzešli. Nejvíce preferenčních hlasů získaly „jedničky“ v Moravskoslezském kraji – Kateřina Konečná (KSČM) 34,6 % a v Praze Jana Maláčová (SOCDEM) 23,6 %. Ve Středočeském kraji Jana Bobošíková (nezávislá) 20,4 %. Zajímavá situace nastala v Jihomoravském kraji, kde nejvíce získala Petra Rédová Fajmonová 16,9 % a teprve za ní byla „jednička“ kandidátky Daniel Sterzik s 15,4 %. Za připomenutí stojí i zisk Lubomíra Zaorálka na 2. místě moravskoslezské kandidátky se 17 %. Z přehledu vyplývá, že nedošlo k zásadní chybě při stanovování vedoucích kandidátů, ale v některých případech šlo o nevýrazné typy, jejichž „kroužkovací preference“ byly pod 10 % (celkem ve 4 krajích). Co nelze vyčíst, je to, jak a zda některé osobnosti neovlivnily nevolbu kandidátky STAČILO! některými voliči. Je ale téměř jisté, že tato varianta zásadně neovlivnila volební výsledek.
- Před necelým rokem CVVM analyzoval sebeidentifikaci občanů na pravo-levé škále. Z něj vyplynulo, že 5,2 % se zařazuje na pozici vyhraněné levice (zahrnuje „komunisty, radikální socialisty apod.“), další skupina o 4,6 % tvoří přechod od vyhraněné k umírněnější levici. Podle sociologické sondy z poloviny letošního roku vyplývá, že toto byly více ženy, avšak méně hodlaly volit STAČILO!. To nakonec během období od začátku roku potvrzovaly i další výzkumy, kdy byl dosti značný rozdíl mezi vyšším podílem mužů indikující volbu STAČILO! oproti ženám. Ta samá sonda upozornila i na to (opět bylo na toto upozorňováno i na konci jara), že část potenciálních voličů STAČILO! bude volit na „jistotu“ (signalizováno 7 % z nich). Zároveň stoupl podíl levicově orientovaných mezi voliči ANO z 10 % na 20 %. Znamenalo to pravděpodobnou volbu ANO, jakožto záruky porážky SPOLU. To se nakonec potvrdilo poklesem hlasů, jak pro STAČILO!, tak pro SPD. Bohužel nezdá se, že tento posun zaregistrovali ti, kdo rozhodovali v rámci STAČILO!.
- Slabinou české levice byla absence seriozních analýz stavu společnosti, včasného upozorňování na názorové pohyby. Hlubší chápání společných zájmů jednotlivých sociálních skupin, a naopak rozdílností, bylo a je také dlouhodobě slabé. Nejdále v tom jsou aktivity Masarykovy demokratické akademie i díky spolupráci s levicovými intelektuály z univerzitních a vědeckých pracovišť. V KSČM došlo v posledních letech k výraznému ústupu ve vědeckém zkoumání reality, ani vznik Institutu české levice (před covidem) nijak stav nezlepšil. KSČM dlouhodobě setrvává v poněkud letargickém stavu, a i zapojení do aktivizace voličů se týkalo pouze menšiny členské a aktivistické základny. Velmi operativní analýzu prezentovala agentura PAQ Research. Tato analýza také, jako vedlejší produkt, ukazuje některé příčiny neúspěchu levice.
Má-li česká levice dosáhnout obratu ve své současné neutěšené situaci, musí s chladnou hlavou provést analýzu současné situace, do řešení budoucího postupu zapojit další levicové struktury, další aktivisty a v některých případech provést i nutné personální změny na pozicích, které mají vliv na formování rozhodnutí. Avšak všichni, kdo neúnavně bojovali za každý hlas, by měli být přesvědčováni, aby vytrvali a bojovali i dále. Nesmí se ztratit ani jedna síla.