Etiopie zahajuje nový kurz v oblasti zahraničního zadlužení. Tato strategie bude zřejmě inspirací i pro další země Afriky, které platí věřitelům vysoké úroky.
Vláda premiéra Abiye Ahmeda začala jednat s mezinárodními věřiteli o převedení části svých komerčních úvěrů na půjčky s výhodnějšími, takzvanými koncesními podmínkami. Tento krok by mohl výrazně snížit úroky, které země platí ze svého zahraničního dluhu, a uvolnit tak prostor pro domácí rozvojové výdaje. Podle premiéra Ahmeda se celkový objem zahraničního dluhu podařilo snížit pod hranici 23 miliard dolarů. Vláda zároveň zastavila přijímání nových komerčních úvěrů, které dříve významně zatěžovaly rozpočet. Namísto toho se zaměřuje na přechod k dlouhodobě udržitelnému financování a na restrukturalizaci již existujících závazků. Součástí této strategie je i pokračování v makroekonomických reformách, které v minulých letech umožnily přejednat či restrukturalizovat zahraniční půjčky v objemu zhruba 4 až 4,5 miliardy dolarů. Tyto reformy zahrnují mimo jiné liberalizaci části finančního sektoru a snahu o zlepšení devizové bilance prostřednictvím růstu exportu.
Etiopie, druhá největší ekonomika východní Afriky, čelí v posledních letech kombinaci hospodářských i politických tlaků. Po pandemii, ozbrojeném konfliktu v regionu Tigraj a prudkém růstu cen dovážených komodit se země potýká s nedostatkem deviz a vysokou inflací. Snaha přejít na koncesní financování odráží nejen potřebu stabilizovat rozpočet, ale i snahu obnovit důvěru mezinárodních investorů. Podobný přístup v poslední době volí i další africké státy, které se snaží uniknout dluhové pasti spojené s rychlým čerpáním komerčních půjček z období před rokem 2020. Etiopie se tak stává testovacím případem pro to, zda lze kombinací diplomatického vyjednávání, strukturálních reforem a podpory multilaterálních institucí nastavit udržitelnější model rozvoje v regionu. Na straně věřitelů se do procesu zapojila skupina G20, která podporuje etiopské úsilí o restrukturalizaci dluhu v rámci tzv. Společného rámce (Common Framework). Tato iniciativa umožňuje zemím s vysokým zadlužením vyjednat úlevy na splátkách a výhodnější úrokové podmínky. O poznání tvrdší postoj však zaujímají držitelé etiopských eurobondů, tedy převážně soukromí investoři a finanční fondy. Ti odmítají výraznější úlevy a trvají na splacení dluhu podle původních podmínek. Jejich obavy pramení z možnosti finanční ztráty i z precedentního efektu – pokud by Etiopie dosáhla výhodnějšího přístupu, mohly by obdobné požadavky vznést i další zadlužené státy.