Napětí v Tanzanii prudce vzrostlo po středečních prezidentských a parlamentních volbách, které opozice označuje za zmanipulované a nedemokratické.
V ulicích hlavních měst i regionálních center vypukly rozsáhlé protesty, jež se rychle rozšířily i do pohraničních oblastí s Keňou. Demonstranti zatarasili silnice, zapalovali ohně a strhávali plakáty současné prezidentky Samii Suluhu Hassan. Podle keňské policie zemřeli dva lidé, kteří se snažili uniknout před střety mezi demonstranty a tanzanskými bezpečnostními složkami. Tisíce lidí požadují opakování voleb, jež považují za „frašku“. Opozice připomíná, že hlavní opoziční lídr Tundu Lissu je ve vězení na základě obvinění z velezrady, která odmítá, a další výrazný kandidát byl z voleb vyřazen. Kritici tak označují letošní hlasování za „korunovaci, nikoli soutěž“. Napětí ještě zesílilo poté, co volební komise oznámila první výsledky: prezidentka Samia získala podle oficiálních údajů až 95 % hlasů v provincii Mbea a podobně drtivě vede i v dalších částech země včetně Zanzibaru.
Některé lidskoprávní organizace upozorňují na manipulace, zastrašování voličů a systematické porušování demokratických pravidel během kampaně. Armádní velitel generál Jacob Mkunda obvinil z nepokojů „jedince, kteří chtějí Tanzanii zničit“, zatímco policie použila slzný plyn i ostré náboje k rozehnání davů v hlavním městě Dodoma, v přístavní metropoli Dar es Salaamu a v severní Mwanze. V několika městech platí zákaz nočního vycházení a úřady nařídily státním zaměstnancům, aby pracovali z domova. Nemocnice v Dar es Salaamu hlásí desítky zraněných. Prezidentka Samia Suluhu Hassan sice po nástupu v roce 2021 slibovala zmírnění autoritářské politiky svého předchůdce Johna Magufuliho, ale po krátkém období uvolnění se podle kritiků vrátila k tvrdým praktikám. Opoziční aktivisté jsou zadržováni, novináři čelí cenzuře a nezávislá média mají omezený prostor. Mnozí občané proto považují protesty za jediný způsob, jak dát najevo nesouhlas. Tanzanie navíc čelí rostoucím životním nákladům, nedostatku pracovních příležitostí a pomalému růstu mezd. Pro běžné obyvatele to znamená, že frustrace z ekonomické situace se snadno spojuje s pocitem nespravedlnosti v politickém systému. Protesty tak nejsou jen o volbách, ale i o širším pocitu zklamání z neplněných slibů vlády.