Ruský prezident Vladimir Putin zamíří 19. 5. do Číny na dvoudenní jednání s prezidentem Si Ťin-pchingem.
Jen několik dní po státní cestě amerického prezidenta Donalda Trumpa do Pekingu čeká Čínu další státnická návštěva, která podtrhuje rostoucí geopolitický význam Číny jako mocnosti, jež dnes udržuje strategické vztahy zároveň s Washingtonem i Moskvou. Kreml oznámil, že hlavním tématem jednání bude další prohlubování „komplexního partnerství a strategické spolupráce“ mezi Ruskem a Čínou. Obě země mají podle Moskvy diskutovat také o klíčových mezinárodních otázkách a podepsat nové společné prohlášení. Načasování návštěvy však naznačuje širší diplomatickou hru, v níž se Peking snaží posilovat svou pozici globálního prostředníka a zároveň využívat rivality mezi Spojenými státy a Ruskem ve svůj prospěch.
Putinova cesta následuje bezprostředně po návštěvě Donalda Trumpa, která byla první cestou amerického prezidenta do Pekingu za téměř deset let. Obě strany sice během summitu zdůrazňovaly pozitivní atmosféru a ekonomickou spolupráci, konkrétní výsledky však zůstaly omezené. Trump po jednáních hovořil o „fantastických obchodních dohodách“, včetně údajného příslibu čínských nákupů amerických letadel Boeing, ropy či sóji. Čína ale žádné detailní dohody oficiálně nepotvrdila a její reakce na summit byla výrazně zdrženlivější než Trumpova veřejná vystoupení.
Zásadní průlom nepřinesla ani jednání o geopolitických krizích. Trump se Si Ťin-pchingem diskutoval válku na Ukrajině i konflikt mezi Spojenými státy, Izraelem a Íránem, výsledkem ale nebyl žádný viditelný posun. Pro Washington je přitom právě role Číny v obou konfliktech stále důležitější. Peking udržuje úzké vztahy s Moskvou a zároveň má ekonomické i diplomatické vazby na Teherán. Od začátku ruské invaze na Ukrajinu se Čína snaží vystupovat jako neutrální aktér vyzývající k mírovým jednáním. Současně však odmítá otevřeně kritizovat Moskvu a nadále rozvíjí ekonomickou spolupráci s Ruskem. Peking opakovaně popřel, že by Rusku dodával zbraně nebo vojenské technologie, západní země ale upozorňují na rozsáhlou ekonomickou podporu, která Moskvě pomáhá zmírňovat dopady sankcí. Čína se po zavedení západních sankcí stala největším odběratelem ruských fosilních paliv a pro Kreml představuje klíčového ekonomického partnera. Rostoucí obchod mezi oběma zeměmi zároveň posiluje strategickou závislost Ruska na Pekingu. Právě tato asymetrie je jedním z nejvýznamnějších geopolitických důsledků války na Ukrajině.
Jednání mezi Trumpem a Si Ťin-pchingem probíhala v době, kdy se mezinárodní pozornost stále více přesouvá od Ukrajiny k válce mezi USA, Izraelem a Íránem. Americké pokusy o zprostředkování jednání mezi Kyjevem a Moskvou podle diplomatických zdrojů prakticky uvízly na mrtvém bodě právě po vypuknutí konfliktu na Blízkém východě. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj před Trumpovou cestou vyzval Washington, aby otázku ukončení války v Evropě v Pekingu otevřel. Moskva však nadále odmítá příměří nebo širší mírové rozhovory bez splnění svých maximálních požadavků vůči Kyjevu. Pro Čínu představuje současná situace příležitost posílit obraz odpovědné globální mocnosti podporující stabilitu a dialog. Zároveň si ale Peking pečlivě hlídá, aby neohrozil strategické partnerství s Ruskem. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov po skončení Trumpovy návštěvy prohlásil, že vztahy mezi Moskvou a Pekingem jsou „hlubší a silnější než tradiční politické a vojenské aliance“. Kreml se tak snaží demonstrovat, že ani případné zlepšení vztahů mezi USA a Čínou neoslabí rusko-čínské partnerství.
Ve skutečnosti však vztahy mezi Moskvou a Pekingem zůstávají především pragmatické. Obě země spojuje odpor vůči dominanci Spojených států a snaha o proměnu současného světového řádu. Zároveň mezi nimi přetrvává historická nedůvěra i rozdílné dlouhodobé zájmy. Přesto se současné geopolitické prostředí stále více formuje kolem trojúhelníku Washington–Peking–Moskva, v němž Čína získává stále silnější postavení. Putinova návštěva v Pekingu tak není jen další diplomatickou schůzkou, ale i potvrzením, že právě Čína dnes stojí ve středu nové globální mocenské rovnováhy.