Etnolog a publicista Adam Votruba připomíná pozoruhodný životní osud českého flašinetáře, který byl i výjimečným kronikářem života pražské chudiny.
Kramářské písně byly obvykle anonymní. Většina jejich autorů se proto do literární historie nezapsala. Pražský flašinetář František Hais (1818–1899) je v tomto ohledu tak trochu výjimkou. Za svého života nabyl nemalé proslulosti. Když se ocitl v nouzi, tak pro něj Národní listy (tehdejší významné mladočeské noviny) uspořádaly dokonce úspěšnou peněžní sbírku mezi čtenáři.
Nejznámější Haisovou skladbou zůstává píseň „Spi, Havlíčku, v svém hrobečku“. Byla složena při příležitosti úmrtí Karla Havlíčka Borovského. K udržení povědomí o této písni přispělo i divadlo Járy Cimrmana, když ji zařadilo do své divadelní hry Lijavec. Velmi populární byla i Haisova píseň „Na hranicích města německého“. Dnes je již trochu pozapomenuta, ale ještě v generaci lidí narozených mezi světovými válkami ji znal téměř každý.
Pozoruhodným literárním dílem jsou z dnešního hlediska především Haisovy paměti. Umožňují totiž čtenáři nahlédnout do toho, jak vypadal každodenní život chudých obyvatel Prahy v 19. století. Kniha je tedy zajímavou sociální sondou. Dozvíme se z ní i řadu dobových detailů, ceny různého zboží, informaci že na Pankráci bylo tehdy levněji než v samotné Praze apod.
František Hais se po léta živil jako nádeník. Práci si hledal tak, že vyšel ráno do ulic a snažil se najít nějakou pracovní příležitost. Pokud se zadařilo, mohl si domluvit práci třeba na týden nebo na čtrnáct dní. Byly to činnosti takového druhu jako kopání základů domu nebo skládání klád v podskalském přístavu.
Do potíží se dostal, když na dlouhou dobu onemocněl kašlem a brzy poté se mu ještě zanítila ruka ze zadřené třísky. Lékaři mu tehdy nedokázali pomoci a ruku mu chtěli dokonce amputovat. Z kašle ho vyléčila bylinkářka z Roztok, úspěšný recept na vyléčení ruky mu nakonec poradil vorař z jižních Čech. Po vyléčení byl Hais zesláblý a zkoušel si přivydělat prodejem tištěného zboží – modliteb a písní. To ho přivedlo na myšlenku zkusit si vydělat i prodáváním vlastních písní, které by zpíval za doprovodu flašinetu. Flašinet si musel ovšem za tímto účelem pronajmout. K jeho rozhodnutí jistě přispělo i to, že před tím působil jako zpěvák v kostele a na poutích.
Pouliční prodej písní a hraní na flašinet nebyly tehdy považovány za příliš vážené povolání. To tehdy poznamenala podle Haisových vzpomínek i jeho manželka. Pouličním zpěvem písní si totiž vydělávali zpravidla ti, kteří nemohli z nějakého důvodu fyzicky pracovat. Hais nakonec dokázal jako flašinetář živit rodinu. Kromě písní prodával příležitostně (v předvánočním období) i doma vyráběné hračky.
Mezi častěji citované Haisových skladby patří také jeho píseň o loupežníku Václavu Babinském. Napsal ji v době, kdy měl být Babinský propuštěn z vězení. Píseň začíná slovy „Jaká bouře na tom světě“, oficiální název ovšem zní „Babinský žije! Po dvacítiletém vězení čistý zas mezi námi“. Na některých výtiscích je uváděn také podtitul „Píseň pro krajany naše, vyňatá z popsání příhod jeho“.
Babinský byl tehdy legendou, přičemž v literatuře i v ústním podání se líčil jeho život i skutky zcela fiktivním způsobem. Autoři dobové kriminální literatury z něj vytvořili (neprávem) typ ušlechtilého loupežníka, který bohatým bral a chudým dával. František Hais při psaní své skladby čerpal zřejmě informace z útlé šestnáctistránkové publikace, která nese stejný název jako jeho píseň (Babinský žije!).
Pokud čteme píseň o Babinském u vědomí toho, v jaké chudobě František Hais žil, pak to dodává jejímu textu zvláštního vyznění. Lze si totiž snadno představit, že pomoc chudému v nouzi či pomsta na lichváři byly pro autora písně velmi silnými motivy.
Dnes by byl pro nás poslech kramářské písně asi dosti neobvyklý, mj. kvůli tomu, že píseň o Babinském trvá plných deset minut. Dodejme, že u kramářské písně nebyla příliš důležitá melodie. Ta se během skladby stereotypně opakuje, až se člověku do mysli vnucuje oblíbená přezdívka flašinetu – totiž slovo „kolovrátek“. Důležitá je naopak informace, příběh. Informace zde ovšem zaznívají v takovém rozsahu, že bychom je dnes považovali možná za vhodnou látku pro novinový článek, nikoliv však pro písňovou skladbu. (Ostatně kramářská píseň ve své době do jisté míry nahrazovala právě noviny.)
Nedávno jsem pro jisté potřeby vytvořil nahrávku Haisovy písně o Babinském. Pokud je mi známo, zvuková nahrávka celé písně nebyla dosud k dispozici. Máte-li tedy zájem, můžete nyní vyzkoušet na vlastní uši, jaké to je poslechnout si jednu z Haisových kramářských písní v plném rozsahu. Nahrávka je k dispozici zde.