Organizace, která má střežit pravdu o chemických zbraních, čelí vážným pochybnostem o vlastní důvěryhodnosti po soudní prohře, píše politolog Petr Drulák.
Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW) koncem května oznámila, že v Sýrii našla pozůstatky Asadových chemických zbraní. Organizace se očividně snaží překrýt hluboký šrám na důvěryhodnosti, který utrpěla o několik týdnů dříve, když prohrála soud se svým bývalým spolupracovníkem. Ten totiž upozorňoval na nesrovnalosti v závěrech o údajném použití chemických zbraní Asadovým režimem proti povstalcům.
Dr. Brendan Whelan žaloval před šesti lety svého bývalého zaměstnavatele za to, že ho obvinil z úniku utajovaných informací a na tomto základě ho vyloučil z jakékoliv budoucí spolupráce. Jedná se přitom o jednoho z nejzkušenějších expertů s šestnáctiletou praxí v organizaci.
Jeho spor se odvíjí od vyšetřovací mise OPCW vyslané do Sýrie v roce 2018, aby vyšetřila údajný útok chemickými zbraněmi na damašském předměstí Dúmá se čtyřiceti oběťmi. USA, Velká Británie a Francie tehdy reagovaly bezprostředně vzdušnými údery proti syrským vládním objektům. Následně přichází OPCW s misí, jejímž úkolem je prověřit všechna dostupná fakta a zjistit, zda syrská vláda skutečně použila proti svým obyvatelům chemické zbraně.
Alespoň takto by to odpovídalo statutu OPCW jako neutrálního, odborného arbitra. Ale Whelan, který celou misi vědecky garantoval a byl hlavním autorem zprávy, postupně zjišťoval, že cílem nemělo být zjištění faktů, nýbrž potvrzení západní, proti-syrské politiky. Zpráva přijatá v roce 2019 skutečně potvrzuje, že došlo k útoku chemickými zbraněmi, čímž dala za pravdu západním vládám a jejich médiím. To však neodpovídalo Whelanovým poznatkům, neboť zpráva vynechávala důležitá fakta, která zpochybňují závěr o chemickém útoku. Později se ukázalo, že zpráva vynechávala a překrucovala celou řadu klíčových faktů, ale Whelan upozornil na analýzu německých vojenských toxikologů, kteří vyloučili, že by příčinou smrti obětí mohl být plyn, na němž stála hypotéza o chemickém útoku. To by ukazovala na možnost, že mrtví zemřeli jinak a jejich těla byla naaranžována, aby budila zdání chemického útoku.
Když si Whelan všiml, že finální verze nezmiňuje německou analýzu, upozornil vedoucí představitele OPCW. Nejenže organizace nereagovala, ale když se v médiích začaly objevovat pochybnosti o závěrech, obvinila Whelana z úniku informací. Ale vnitřní šetření nic takového neprokázalo. OPCW pak přišla s novým obviněním, že Whelan ve svých mailech šéfům odkazoval k utajovaným skutečnostem a podkopával důvěryhodnost organizace. Whelan se bránil žalobou Administrativnímu tribunálu Mezinárodní organizace práce v Ženevě, který soudí pracovněprávní spory v mezinárodních institucí. Tribunál ho před několika týdny po šesti letech procesu od veškerého očerňování ze strany OPCW očistil a organizaci uložil zaplatit odškodné. Nejen to. V průběhu řízení OPCW předložila dokumenty, z nich vyplývalo, že skutečně požádala německé toxikology o expertízu, což vzhledem k jejímu výsledku, nepříznivému pro politické zadání, dosud nikde neuváděla.
OPCW vzniká koncem devadesátých let jako mezinárodní organizace dohlížející na plnění Úmluvy o chemických zbraních. Má fungovat jako nezávislý expertní orgán napomáhající jejich odstraňování. Plněním politického zadání USA a jejich spojenců popírá svou misi. Bohužel nic nového.
Hned prvního generálního ředitele José Bustaniho v roce 2002 vystrnadily USA, neboť překážel jejich lžím o iráckých chemických zbraních. Přesvědčoval Saddáma Hussajna, aby vstoupil od OPCW, což by umožnilo vyslat do Iráku misi, která by zjistila, jak na tom země s chemickými zbraněmi skutečně je. To ale Washington nepotřeboval, protože už připravoval válku motivovanou výmysly, že Irák svými chemickými zbraněmi ohrožuje ostatní. I Bustani se pak obrátil na Administrativní tribunál, který jeho odvolání odsoudil jako nepřípustný politický zásah, který ohrožuje důvěryhodnost organizace. Dostal odškodné, ale zpátky už se nemohl vrátit. Jeho nástupci si z toho vzali ponaučení, že pokud chtějí ve funkci přežít, neradno se pouštějí do sporů s USA.
Kritičtí pozorovatelé podle toho k OPCW přistupují. Zprávy o údajném útoku v Dúmá od počátku vyvolávaly kritickou odezvu. Mezi kritiky patřila i tehdejší kongresmanka Tulsi Gabbardová, která na základě pochybností o OPCW odmítla americký útok na Sýrii. Ke cti prezidenta Trumpa, který tehdy útoky nařídil, je na místě uvést, že když zahájil druhé prezidentství, pověřil Gabbardovou funkcí zpravodajské ředitelky. A ke cti Gabbardové uveďme, že po roce ponižování a izolování ze strany Trumpa a jeho sionistické sítě z funkce odstoupila.
OPCW se dnes v médiích chlubí fotkami nosičů syrských chemických zbraní, které jí umožnila udělat nová syrská vláda. Ať už pozůstatky těchto zbraní v Sýrii skutečně byly, nebo je tam někdo naaranžoval, na manipulace kolem mrtvých v Dúmě a na ztrátě důvěryhodnosti této organizace to nic nemění.
Článek vyšel původně v časopise Štandard. Publikujeme se svolením. Text není určen k šíření na další weby!