Politolog Oskar Krejčí provádí ve své glose každoroční inventuru připravenosti lidstva vést nukleární válku.

Mediální obraz války na Ukrajině se na Západě v posledních týdnech změnil: opět se objevují zasvěcené komentáře o tom, že ukrajinská armáda přešla do útoku a vláda v Kremlu je před zhroucením. Je nesporné, že v posledních dvou třech měsících došlo v této válce k nemalým změnám. Mnohem častější se staly údery ukrajinských raket a střel s plochou dráhou letu do sto a více kilometrové hloubky ruského území, ale i na Krym a na přístupy k tomuto poloostrovu. Zároveň nová situace při využívání družicového řízení dronů na frontě a čerstvé inovace ve výbavě dronů zbrzdily postup ruské armády a na některých úsecích fronty dokonce vedly k úspěšným protiútokům ukrajinských sil. Mediální obraz této nové situace však, alespoň podle dostupných údajů nepřemalovaných vojenskými a novinářskými propagandisty, neodpovídá celkové situaci na frontě. A ať je nadšení z působivých obrázků hořících skladů ropy v ruském týlu sebevětší, více skladů hoří na celém ukrajinském území.

Západoevropská iniciativa

Pozoruhodné změny lze zaznamenat v postoji západních zemí. Úspěchy ukrajinských zásahů na větší vzdálenost naznačují, že se pomoc ze strany Washingtonu opět zvýšila – což může být odpověď na postoj Moskvy k válce USA s Íránem. Samozřejmostí se stalo, že se Evropská unie nadšeně zapojila do militarizace ekonomiky i politické kultury, ovšem nebývá přizvána k nejdůležitějším jednáním s Kyjevem – ty obstarávají největší západoevropské mocnosti, skupina E3, tedy Velká Británie, Francie a Německo. Stejně jako v 19. století, snad jen s tím rozdílem, že tentokrát se jedná o schůzky státníků s mimořádně nízkou domácí popularitou.

Z jednoho takovéhoto summitu před několika dny v Londýně vzešel pětibodový plán ukončení války, který však nese rysy snahy diskreditovat diplomacii. První dva body tohoto návrhu se překrývají; týkají se zastavení bojů na současné linii bez alespoň rámcové mírové dohody a až poté zahájení jednání. Další body jsou psány tak, aby bylo zaručeno odmítnutí celého návrhu Kremlem. Plán obsahuje požadavek rozmístění cizích vojsk na území Ukrajiny, a to případně i vojáků zemí NATO, což byla možnost, která přispěla k odstartování této války. A pak je v něm požadavek zabavení ruských finančních aktiv na Západě ve prospěch Ukrajiny do doby, než Rusko zaplatí Ukrajině válečné kompenzace. Konec plánu obsahuje tezi, že jakékoliv urovnání musí ctít evropské bezpečnostní zájmy odsouhlasené Evropskou unií a NATO. Takový plán se ale více než hledání diplomatického řešení podobá arogantní veřejné výzvě ke kapitulaci Ruska. Skutečný záměr takového plánu zůstává nejasný, nedá se vyloučit, že skupina E3 se snaží převzít od USA iniciativu při jednání s Ruskem – a zablokovat řešení situace na Ukrajině obdobně, jako se to stalo pomocí Minských dohod. To by mohlo být patrné i na právě započatém summitu G7.

Nukleární pozadí

Boje na Ukrajině – a vlastně i na Blízkém východě – se odehrávají jako forbína před oponou, za níž se skrývají jaderné zbraně. Aktuální nervozita kolem situace na ukrajinské frontě a v ruském týlu vede k tomu, že se ignorování možnosti jaderné eskalace na Západě snoubí s výkřiky ruských jestřábů požadujících využít ruský jaderný potenciál. Mluví se o tom, že drony znemožňují vytvářet velká shromaždiště vojsk, což snižuje vhodnost využití„malých“ taktických jaderných zbraní přímo na frontě. To mění jejich cíle – například proti evropským zbrojovkám, které zásobují ukrajinská vojska v týlu, či proti íránským laboratořím hluboko ve skalách. A také jsou tu „velké“ strategické jaderné zbraně určené především k ničení politických, vojenských, ekonomických a populačních center. Strategické se jim říká proto, že dokáží řešit konečné cíle války jednorázovým úderem. Kontrolu zbrojení v této oblasti zajišťovala od roku 1972 série smluv mezi SSSR/Ruskem a USA. Ta poslední z nich, New START, vypršela loni v lednu, poté, kdy americký prezident Donald Trump odmítl ruské návrhy na její prodloužení. Úvahy o jednání směřující k obnově kontroly strategických zbraní jsou vágní, konkrétní kroky chybí – byť Washington i Moskva dávají najevo, že nebudou limity stanovené smlouvou New START dodržovat. Myšleno dodržovat horní limity počtu nosičů a náloží, kvalitativní zdokonalování tato smlouva nevylučuje.

Červen bývá měsíc, kdy Stockholmský institut pro výzkum míru (SIPRI) zveřejňuje své odhady aktuálních stavu arzenálů nukleárních mocností. Tak je tomu i letos. Dlužno dodat, že tyto propočty vznikly ve Washingtonu; autory těch nejnovějších jsou Hans M. Kristensen, ředitel informačního projektu Federace amerických vědců (FAS), a Matt Korda z téhož institutu. Zároveň platí, že jejich propočty jsou kvalifikovanými odhady: jaderné mocnosti informace o svých arzenálech tají. Nejnovější údaje z ročenky SIPRI shrnuje následující tabulka. V ní „nasazené nálože“ představují ty jaderné hlavice či jejich samostatně naváděné části a bomby, které jsou připraveny k použití. Naopak „uložené nálože“ vyžadují před použitím určitou přípravu – např. instalaci určitých částí a připojení k odpalovacímu zařízení. „Vyřazené nálože“ jsou ty, které byly odepsány z arzenálů, ale zatím nebyly rozebrány.

Nejnovější proměny

Podle SIPRI celkový počet jaderných náloží ve světě meziročně sice klesl, ale vzrostl počet těch, které spadají do kategorie „nasazené nálože“; přibližně 2100 až 2200 náloží v hlavicích raket je ve stavu vysoké pohotovosti, připravených k okamžitému použití. Z tabulky je zřejmé specifické postavení USA a Ruska; údaje z tohoto zdroje uvádějí, že letos v lednu USA a Rusko vlastnily dohromady přibližně 83 % jaderných náloží připravených k použití. Převaha těchto dvou mocností je patrná i v počtu a kvalitě strategických zbraní: v arzenálu Spojených států je 745 strategických nosičů a 3500 náloží, v ruském arzenálu je 592 nosičů a 2606 náloží. Loňský přírůstek arzenálu Číny, která bývá některými autory zařazována do „velké trojky jaderných mocností“, byl 20 jaderných náloží. To je méně, než předpokládá nejnovější předpověď Pentagonu, podle které by Čína měla mít do roku 2030 tisíc jaderných náloží. Čína podle informací z FAS prý loni zařadila některé své jaderné zbraně do pohotovostní úrovně, ale má, na rozdíl od USA a Ruska, ve své vojenské doktríně princip nepoužití jaderných zbraní jako první.

Jestli bude například na červencovém summitu NATO oficiálně oznámeno, že Spojené státy stáhnou část svých konvenčních ozbrojených sil z Evropy, znamená to, že ve Washingtonu pochopili prostou věc: dojde-li na konfrontaci ozbrojených sil Ruska a Spojených států, o jejím výsledku s největší pravděpodobností nebudou rozhodovat konvenční zbraně. Toho jsou si vědomy i nukleární mocnosti západní Evropy. V červenci loňského roku Northwoodská deklarace oznamovala zrod nové snahy koordinovat jaderné aktivity mezi Francií a Velkou Británií. A též je tu oznámení francouzského prezidenta z letošního března, že jaderný arzenál jeho země se zvětší a může se stát deštníkem i pro jiné evropské státy poté, kdy se sníží vojenská angažovanost USA v Evropě. Zatím tento návrh vyzněl naprázdno. Sporné je totiž deklarované zachování plné svrchovanosti Francie nad těmito zbraněmi. Je obtížné si přestavit, že takto pojaté francouzské „předsunuté odstrašení“ uspokojí Německo. To se sice ve Smlouvě dva plus čtyřize září 1990 nukleárních zbraní vzdalo, ale kdoví co bude zítra? Zatím je pouze jisté, že žádná ze západoevropských „jaderných skládaček“ nedokáže vytvořit jaderný arzenál srovnatelný s tím, který má Rusko.

Navíc je tu fakt, že úvahy o stažení části amerických vojáků z Evropy nejsou spojovány s omezením množství amerických jaderných zbraní na tomto subkontinentu – naopak, čas od času se objevují úvahy o jejich novém rozmístění v Polsku či v Pobaltí. V této souvislosti se mluví o taktických jaderných zbraních, což je poměrně neurčitá kategorie: za taktickou jadernou zbraň je totiž pokládána taková nukleární zbraň, která není podle dohod o kontrole zbrojení mezi USA a Ruskem klasifikována jako „strategická“.Podle údajů FAS z prosince loňského roku mají Spojené státy v oblasti Evropy rozmístěno 100 až 120 termojaderných bomb B61-12 v pěti zemích, kde jsou letadla s dvojím užitím certifikovaná pro konvenční i jaderné pumy: v Belgii, Itálii, Německu, Nizozemsku a v Turecku. Schopnost dvojího užití budou mít i některé letecké základny v Česku, které jsou pro taková letadla připravovány. Síla této bomby je uváděna od 0,3 do 340 kilotun TNT, což někteří autoři přirovnávají ke dvacetinásobku síly bomby svržené na Hirošimu. To ale znamená, že například v kombinaci s letadly F-35 mohou tyto bomby plnit i strategické funkce; někdy jsou proto charakterizovány jako „substrategické“ či „nestrategické“. Přesný počet ruských taktických jaderných zbraní není znám, v citovaných zdrojích lze nalézt odhad mezi jedním až dvěma tisíci. Ty jsou rozmístěné v Rusku a Bělorusku.

Nukleární mír

Základní funkcí jaderných zbraní bylo a zatím stále je odstrašení založené na představě možnosti vzájemného zničení v důsledku jejich použití. Schopnost odradit protivníka od použití nukleárních zbraní odstrašením funguje ale pouze tehdy, když je užití jaderných zbraní vysoce pravděpodobné. Pak se nukleární zbraně se svou odstrašující funkcí stávají součástí propočítávání vojenské rovnováhy mocností. Jak by asi vypadala válka na Ukrajině, kdyby tu nebyla odstrašující funkce jaderných zbraní?

Problémem je, že ze strategických úvah vymizelo hledaní úrovně „minimálního odstrašení“, tedy nejmenšího počtu nukleárních náloží, který lze pro odstrašení pokládat za dostatečný. Vytratily se i diskuse o takových otázkách, jako je bezjaderné pásmo ve střední Evropě. Nekvalifikované politické elity hledají řešení jaderných zápletek v nové spirále závodů v nukleárním zbrojení, což zpětně prohlubuje pocit nejistoty. Past je zřejmá: snaha zajistit bezpečnost pro jeden stát či alianci vede k tomu, že se ostatní cítí méně komfortně. Vytrácí se porozumění významu diplomacie, chybí sociální odpovědnost a vůle uzavírat dohody. Skutečná bezpečnost ale vyžaduje víc než rovnováhu sil. Vyžaduje vzájemnou důvěru ve světě bez nukleárních zbraní. Jenže místo důvěry střeží nedokonalý mír mezi jadernými mocnostmi právě nukleární zbraně. A čekají…