Necelý rok před startem prezidentské kampaně ve Francii se rýsuje nejotevřenější souboj za poslední dvě dekády.
Prezident Emmanuel Macron už podle ústavy v zemi galského kohouta nemůže potřetí kandidovat a jeho politický tábor hledá nástupce. Francouzská prezidentská volba v roce 2027 se pravděpodobně rozhodne ještě před prvním kolem, a to v souboji o to, kdo se stane hlavním vyzyvatelem kandidáta krajní pravice. Zatímco krajní pravice vede v průzkumech, tradiční pravice i střed se drolí mezi několik ambiciózních osobností.
Pravice a ve středu se vede boj
První velký předvolební mítink Bruna Retailleaua ukázal, že boj o voliče napravo od středu právě začíná. Pařížský Parc Floral se totiž v sobotu 20. června stal dějištěm demonstrace síly francouzské pravice. Přes čtyři tisíce příznivců, klimatizovaný sál navzdory vlně veder a host z nejvyšší politické ligy – populární francouzsko-alžírský spisovatel Boualem Sansal. Předseda strany Les Républicains a bývalý ministr vnitra Bruno Retailleau tímto mítinkem oficiálně zahájil svou prezidentskou kampaň. Jeho hlavní slogan, „Vrátit Francii do správných kolejí“, naznačuje, jakou strategii zvolil. Důraz klade na bezpečnost, řešení migračních otázek, omezení byrokracie a podporu podnikání. Retailleau ale nesoutěží jen s levicí nebo s krajně pravicovým Národním sdružením. Jeho největšími soupeři jsou paradoxně politici ze stejného ideového prostoru. Na pravé a středopravé části politického spektra se zatím profilují tři výrazné osobnosti:
- Édouard Philippe, bývalý premiér a předseda strany Horizons;
- Gabriel Attal, někdejší premiér a současný lídr Macronova hnutí Renaissance;
- Bruno Retailleau, reprezentant konzervativního křídla tradiční pravice.
Právě tato roztříštěnost představuje největší problém takzvaného „centrálního bloku“, který od roku 2017 dominoval francouzské politice. Zatímco Macron dokázal spojit liberální levici, střed i umírněnou pravici, jeho nástupci zatím spíše soupeří o stejné voliče. Retailleau se snaží odlišit důrazem na identitu, bezpečnost a suverenitu. Philippe sází na image zkušeného státníka a pragmatického manažera. Attal se naopak profiluje jako tvář generační obměny a snaží se odstřihnout od nepopulárních aspektů Macronova desetiletého vládnutí. Průzkumy však zatím naznačují, že největší šanci postoupit do druhého kola má právě Philippe. V některých scénářích je dokonce jediným kandidátem, který by mohl porazit kandidáta krajní pravice.
Národní sdružení má nejpevnější pozici
Nejsilnější pozici si ovšem prozatím nadále udržuje Le Penové Národní sdružení (Rassemblement National). Otázkou jen zůstává, kdo bude jeho kandidátem. Dlouho favorizovaná Marine Le Penová totiž čelí právním problémům poté, co byla v kauze zneužití evropských prostředků odsouzena k pětiletému zákazu výkonu volených funkcí. Přestože se odvolala, její kandidatura je vážně ohrožena. Stále pravděpodobnější variantou je proto kandidatura předsedy strany Jordana Bardelly. Třicetiletý politik těží z popularity mezi mladými voliči, silné aktivity na sociálních sítích i schopnosti oslovit širší publikum než jeho předchůdkyně. Ve většině modelů druhého kola dnes vede nad všemi potenciálními soupeři s výjimkou Édouarda Philippa. Pro Národní sdružení by tak rok 2027 mohl představovat historickou příležitost. Strana už nečelí stejné míře odmítání jako v minulosti a odchod Emmanuela Macrona odstraňuje silného soupeře, který dvakrát dokázal krajní pravici porazit.
Na levici je situace složitá
Složitá situace pak panuje na francouzské levici. Lídr radikální levice Jean-Luc Mélenchon zůstává výraznou osobností, ale zároveň jednou z nejvíce polarizujících. Jeho šance na úspěch ve druhém kole jsou podle průzkumů minimální. Sociálnědemokratický tábor zatím hledá kandidáta, který by dokázal oslovit širší spektrum voličů. Často se skloňuje jméno europoslance Raphaëla Glucksmanna, který v evropských volbách uspěl s umírněně proevropskou agendou. Není však pravděpodobné, že se levici podaří sjednotit se s jediným kandidátem. Pokud by do voleb vstoupila roztříštěná, hrozí jí opakování scénáře z roku 2022, kdy se žádný levicový kandidát nedostal do druhého kola. Do prvního kola prezidentských voleb zbývá ještě několik měsíců, ale základní obrysy souboje jsou už patrné. Krajní pravice vstupuje do kampaně jako favorit.
Všechno je otevřené
Střed a pravice hledají kandidáta schopného sjednotit roztříštěné voliče. Levice zatím postrádá přesvědčivou alternativu. Pompézní mítink Bruna Retailleaua byl především pokusem dokázat, že tradiční francouzská pravice ještě neřekla poslední slovo. Zda se mu podaří prolomit stagnaci v průzkumech a přesvědčit voliče, že právě on je nejlepším soupeřem pro Národní sdružení, ukážou až následující měsíce. Jisté je jediné: Francie se připravuje na první prezidentské volby po deseti letech bez Emmanuela Macrona. A právě absence dominantní osobnosti může otevřít cestu k velkému politickému zemětřesení.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.