Po téměř třech letech diplomatických sporů a uzavřených hranic podnikají Niger a Benin první konkrétní kroky k normalizaci vztahů.
Série jednání na vysoké úrovni v beninském Cotonou naznačuje, že obě země si uvědomují rostoucí cenu vzájemné izolace. Kromě obchodu je ve hře i bezpečnost celého západoafrického regionu, který čelí sílícím útokům džihádistických skupin a proměně geopolitických aliancí.Vztahy mezi Nigerem a Beninem se začaly prudce zhoršovat po vojenském převratu v červenci 2023, kdy nigerská armáda svrhla demokraticky zvoleného prezidenta Mohameda Bazouma a převzala moc v zemi.Nové vedení v Niamey následně uzavřelo hranice s Beninem a výrazně omezilo obchodní styky. Vojenská junta obvinila sousední stát ze spolupráce s Francií, podpory snah o destabilizaci nového režimu a nepřímo i z napojení na ozbrojené skupiny operující v pohraničních oblastech.
Benin tato obvinění opakovaně odmítl.Přestože diplomatická rétorika v uplynulých měsících zůstávala vyostřená, ekonomické a bezpečnostní důsledky přerušení vztahů postupně přiměly obě strany k hledání kompromisu. Proč? Pro Niger, který nemá přístup k moři, představuje Benin strategického partnera.Přístav v Cotonou je jednou z nejdůležitějších bran pro dovoz zboží do vnitrozemského Nigeru. Přes beninské území proudí potraviny, pohonné hmoty, stavební materiály i spotřební zboží.Uzavření společné hranice po převratu proto zasáhlo nejen obchodníky, ale i běžné obyvatele na obou stranách hranice.Významným bodem sporu se stal také ropovod Niger–Benin, který spojuje naleziště ropy v severovýchodním Nigeru s beninským pobřežím. Projekt, do něhož výrazně investovala Čína, je pro nigerskou ekonomiku klíčovým zdrojem budoucích příjmů.Opakované diplomatické roztržky a bezpečnostní incidenty v minulých letech vyvolávaly obavy, že provoz ropovodu bude ohrožen.
Právě ekonomické zájmy nyní patří k hlavním motivacím pro obnovení dialogu.Nový impuls přinesla začátkem června návštěva beninského ministra hospodářství a financí Romualda Wadagniho v Nigeru.Šlo o jednu z nejvýznamnějších bilaterálních schůzek od převratu a zároveň o signál, že obě vlády chtějí postupně obnovit komunikaci.Na víkendových jednáních v Cotonou navázaly společné expertní komise, které se zaměřily na tři klíčové oblasti: bezpečnostní spolupráci, diplomatické a právní otázky a hospodářské vztahy.Podle účastníků jednání se obě strany shodují na tom, že znovuotevření hranice je pouze otázkou času.Přesto zůstává řada citlivých témat nevyřešena.Spor mezi Nigerem a Beninem nelze chápat izolovaně. Je součástí širší proměny západní Afriky, která v posledních letech prochází výraznými politickými změnami.Po vojenských převratech v Nigeru, Mali a Burkině Faso se tři země postupně distancovaly od Francie, svého bývalého koloniálního vládce a dlouholetého bezpečnostního partnera.Francouzské jednotky byly z těchto zemí staženy a vojenské vlády začaly hledat nové spojence. Vedle posilování vztahů s Ruskem se stále výrazněji orientují také na Turecko, Írán nebo Čínu.Niger, Mali a Burkina Faso zároveň vytvořily nové regionální uskupení,Alianci států Sahelu, která má posílit jejich obrannou spolupráci a omezit závislost na tradičních regionálních organizacích.Tento vývoj vedl k bezprecedentnímu oslabení Hospodářského společenství západoafrických států (ECOWAS), které po převratu v Nigeru zavedlo sankce a nevyloučilo ani vojenskou intervenci.Benin zůstal naopak jedním z nejbližších partnerů západních zemí v regionu.Právě rozdílné geopolitické směřování obou států stálo v pozadí vzájemného ochlazení.
Navzdory politickým sporům čelí Niger i Benin stejnému bezpečnostnímu problému.Džihádistické organizace napojené na Al-Káidu a takzvaný Islámský stát rozšiřují svou působnost ze Sahelu směrem k pobřežním státům západní Afriky.Zatímco Niger bojuje s povstalci už více než deset let, Benin v posledních letech zaznamenal výrazný nárůst útoků v severních příhraničních oblastech.Bez koordinace bezpečnostních složek obou zemí se boj proti ozbrojeným skupinám komplikuje.Analytici upozorňují, že uzavřené hranice sice omezují legální obchod, ale džihádistickým sítím často nebrání v pohybu. Naopak mohou posilovat pašerácké trasy a oslabovat státní kontrolu nad pohraničními regiony.Obnovení bezpečnostní spolupráce je proto v zájmu obou vlád.