Válka ukázala, že vojenské základny USA představují zranitelné body, které z hostitelských zemí činí vojenské cíle a bezpečnost nezajišťují.
Po vypuknutí americko‑izraelské války proti Íránu začal Pentagon zásadně přehodnocovat rozmístění amerických sil v Perském zálivu, napsal pro The Cradle analytik a novinář Abbas al-Zein.
Zranitelnost na očích
Íránské rakety a drony zasáhly i vysoce chráněné objekty, například základnu v Bahrajnu, což odhalilo, že dlouho považované „bezpečné“ instalace jsou ve skutečnosti zranitelné a jejich ochrana je nákladnější, než se veřejně přiznává.
Americký model velkých, stálých základen se tak dostal pod tlak, protože jejich velikost a viditelnost z nich činí předvídatelné cíle.
USA zvažují novou strategii
Uvnitř Pentagonu se nyní diskutuje o změně strategie – od koncentrace sil na několika velkých místech směrem k jejich rozptýlení do širší geografie, aby se snížil dopad případného úderu.
Paralelně se zvažuje posílení ochrany stávajících základen, budování podzemních zařízení a přesun některých operací do méně ohrožených oblastí, včetně přesunu části aktivit směrem na západ, například do Negevu.
Americká přítomnost v regionu slouží hlavně USA
Jak autor zdůrazňuje, americká přítomnost v regionu už neslouží primárně k ochraně spojenců, ale k ochraně samotných amerických sil. Základny totiž během války nedokázaly zabránit eskalaci, a naopak přitahovaly riziko, čímž vystavily hostitelské státy odvetným útokům. To vyvolává otázky, zda americká bezpečnostní garance funguje stejně jako dříve.
Autor vysvětluje, že íránský raketový a dronový program zásadně změnil strategickou realitu. Írán dokázal udržovat americké základny pod trvalým tlakem, čímž přinutil USA přehodnotit samotný koncept stálé vojenské přítomnosti. Téma, které bylo dříve předmětem íránských požadavků, se tak přesunulo do americké interní debaty.
Důsledky nejsou jen regionální
Důsledky podle autorova hodnocení přesahují region Perského zálivu. Podobné modely amerických základen existují v Japonsku, Jižní Koreji či v rámci obrany Tchaj-wanu. Tam také mohou čelit obdobným hrozbám. Proto může jít o začátek širší revize americké globální vojenské strategie.
Nejde ovšem v dnešním kontextu o americké stahování z regionu, ale o zásadní proměnu podmínek, za nichž USA v Zálivu působí. Model založený na koncentraci a trvalé přítomnosti se mění na model, který musí počítat s rozptylem, nejistotou a vyššími náklady na vlastní ochranu.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.