Přečetli jsme: Jaký je stav pracovního trhu v sousedním Německu? Kolik lidí pracuje v nejistých zaměstnaneckých úvazcích a co to obnáší?
Německá Tagesschau před volbami informuje o tom, jak se daří německým zaměstnancům a jak se vypořádávají s prekarizací práce.
Částečné úvazky, časové omezení práce, mini-jobs. I v Německu, píše Juliane Fliegenschmidt, jsou normální pracovní úvazky stále vzácnější. A přitom se ekonomice skvěle daří a podle statistiky je také více pracovních míst. Jak se tedy německým zaměstnancům09doopravdy daří?
Bez lhůty ukončení úvazku, plný úvazek a pod sociálním pojištěním – to byl desítky let německý standard. Jenže stále méně lidí tento normální pracovní úvazek má. Podle německého statistického úřadu je to 69 %. Dalších deset procent jsou samostatně výdělečně činní. A pak tu tedy máme skupinu 21 %, kteří mají tzv. „atypické úvazky.“
Atypické úvazky
Kdo patří to tzv. atypicky zaměstnaných?
Jsou to čtyři skupiny: zaměstnanci, kteří mají částečný úvazek, lidé, kteří mají časově omezenou smlouvu (na dobu určitou), ti, kteří mají mini-job a tzv. pracovníci na vypůjčení (přes pracovní agenturu).
Téměř osm milionů lidí je v Německu takto atypicky zaměstnaných. Toto číslo by bylo ještě větší, kdyby ovšem statistici nepočítali ty, kteří pracují více než 20 hodin týdně, nezařazovali do plných úvazků.
Proč je tomu tak?
Důvody jsou různé. Například částečné úvazky mohou někdy odpovídat přání zaměstnance pracovat méně, když se stará o děti i o jiné osoby. Jenže podle výzkumu je známo, že asi polovina těch, kteří mají částečný úvazek, by ráda pracovala víc, ale to nechce jejich zaměstnavatel.
Smlouvy na dobu určitou byly zavedeny v 80. letech, aby odstranily brzdící práh pro nové zaměstnávání. Je to ovšem sporné, zda tímto způsobem vznikly nová pracovní místa. U nově zaměstnaných hraje časová lhůta velkou roli. Zde jde asi o 40 %. Mnoho zaměstnavatelů totiž vidí v první smlouvě na dobu určitou prodlouženou zkušební lhůtu.
V rámci reforem Hartz bylo rozvíjeno malé zaměstnávání v rámci tzv. mini jobs, které mohou přinést 450 euro. A podobně je tomu s vypůjčením pracovníka. Oba dva nástroje slouží k tomu, aby měl zaměstnavatel větší manévrovací prostor a při větší poptávce mohl najmout rychleji zaměstnance, ale také, aby se jich mohl, když je méně zakázek, mohl rychle zbavit.
Atypické úvazky nejsou hned totéž co prekérní situace. Někteří zaměstnanci chtějí pracovat jen v částečném úvazku, nebo dostanou jako specializovaní pracovníci „na zavolání“ více peněz, než jejich kolegové, nebo jim mini Job slouží jako přivýdělek k hlavní práci. Ale mnoho z těch osmi milionů by raději pracovalo jinak.
Nízké mzdy
Dalším velkým německým problémem jsou nízké mzdy.
Nejen atypické úvazky jsou spjaté s prekérními pracovními podmínkami. Dokonce i normální pracovní úvazky se dostaly pod tlak. Největší problém jsou asi příliš nízké hodinové mzdy – a je jedno, zda je to normální pracovní poměr, či atypický. Aby se toto dalo měřit, tak je tzv. pracující chudoba (Niedriglohn) mezinárodně uznávaným měřítkem. V Německu je hranice pracující chudoby deset euro za hodinu brutto a méně. A každý pátý zaměstnaný tak málo vydělává.
V rámci celé EU je Německo tak na hrozném druhém místě. Jen v Litvě pracuje ještě víc lidí v sektoru pracující chudoby. Obzvláště postižené jsou ženy: 28 % z nich pracuje za nízkou mzdu, která spadá do pracující chudoby. U mužů je to 17 %. Obrovské rozdíly přetrvávají u východního a západního Německa. V Německu v roce 2015 pracovalo v pracující chudobě 36 % pracujících, v západním Německu je to jen polovina.
Pracující chudoba není problémem jen dnes.
I když v Německu hospodářství kvete, tak z toho všichni zaměstnanci neprofitují. Osm milionů z nich má nízkou mzdu. A to znamená, že mnoho z nich nemá jen dnes dost peněz k dispozici, ale nemá je ani pro budoucnost. Protože ti v pracující chudobě jsou s vysokou pravděpodobností chudí senioři zítřka.
Články zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.