Přečetli jsme: Liší se od sebe ruská a západní propaganda? Proč je propaganda neutrální a jak dnes v Rusku ideologii nahradila mytologie o minulosti?
V rozhovoru pro deník Rosbalt mluvil známý ruský spin doktor či politický technolog Stanislav Bělkovskij mimo jiné o politické propagandě, postpravdě a také o tom, že v současném Rusku nahradilo ideologii replikování mýtů o minulosti. Bělkovskij patří mezi vlivné ruské politické technology či experty na politickou komunikaci či politický marketing. Dříve spolupracoval s Kremlem a s Igorem Sečinem, dnes je k režimu svým způsobem kritický.
Podle Bělkovského se v současné době používají v Rusku některé metody sovětské propagandy: na prvním místě je to zombifikace, což je podle něj hlavní osa propagandy, a dále pak systém přepisu obrazů minulosti jako protiklad obrazům dneška.
Naopak nově je současná propaganda v Rusku postavená na kvalitní televizním obrazu a na velké množství “mluvících hlav” z odborných a dalších kruhů, kteří jsou v médiích přítomní běžně.
Nicméně na adresu zombifikace masového vědomí Bělkovskij připomenul, že to je zombifikováno vždycky a všude. Na rozdíl od jednotlivcova vědomí. Rovněž západní masové vědomí je tak podle jeho soudu zombifikováno, uvedl. Rozdíl je jenom v tom, že zde fungují volební procedury. Ovšem v západních společností jsou mýty, které se používají v západní propagandě: celé dějiny lidstva jsou propleteny s mytologii. Na tom není nic nového.
Nostalgie po pevné ruce
Ruská a americká propaganda se od sebe liší. Ta americká, míní Bělkovskij, je více zaměřená na voliče, který přijímá rozhodnutí ve volbách a je také více flexibilní a diferencovaná vůči různým částem voličstva. Propagandisty na obou stranách oceánu ale spojuje samotné použití propagandy a příčiny, proč ji používají.
Současný kult Stalina v Rusku není podle Bělkovského prvkem politické technologie, je to podle něj hnutí jdoucí v ústrety stále platné ruské nostalgii po pevné ruce. Kreml to podporuje, aby ospravedlňoval vlastní autoritářství. Legitimitu hledá ve vítězství ve vlastenecké válce, které je spojené se Stalinem. Kreml tak uspokojuje určité požadavky části obyvatelstva.
Například akce Nesmrtelného pluku ukazuje podle Bělkovského na to, že současná propaganda má v sobě nekrofilní odstín a náleží minulosti a mrtvým. Místo současné ideologie se používá mytologie minulosti.
Postpravda. Nic nového
K jevu postpravdy Bělkovskij řekl, že z psychologického hlediska je pravda to, co je pro nás pohodlné. Což provází dějiny lidstva, takže postpravda se od staré pravdy v ničem neodlišuje.
Pro popsání současné situace se podle něj lépe hodí pojem meta-ironie. Ta předpokládá, že auditorium nedokáže rozpoznat, jestli řečník mluví vážně nebo ironizuje. A v určitém momentě to pak už nerozlišuje ani řečník.
Přičemž je meta-ironie prostě určitý prvek reality, se kterým se musí počítat. Propaganda sama je mimo morální kategorie – dobrý nebo zlý, řekl Bělkovskij dále.
Hledání pravdy v kontextu meta-ironie nicméně neskončilo, protože je to leitmotiv lidské existence. Jen se mění nástroje a obsahy. Podobně není novým jevem ani fenomén fake, na kterým byly v minulosti dokonce postaveny celé státní konstrukce a konfese.
Podle Bělkovského se za posledních 30 let nic klíčového na volbách nezměnilo, jen se měnila technologie obsahu či komunikační prostředí.
Cenzura?
Každá cenzura přirozeně narušuje svobodu slova. Bělkovskij vidí jako normální existenci korporativní a státní cenzury, protože každá korporace má svoje zájmy. Vedle toho je pak ještě autocenzura, která reflektuje novinářovy životní zájmy. Jde o to, že žádná z nich není totální.
V Rusku je svoboda slova tvrdí Bělkovskij. Je nicméně ohraničená – státními, korporativními a dalšími zájmy – ale to neznamená, že neexistuje. Sovětská cenzura byla totální, ale dnešní situace v Rusku umožňuje vyjádřit se navzdory mnoha omezením.
Odpovídá to tomu, že Bělkovskyj vidí současný režim v Rusku jako autoritářský, ale nikoliv totalitní.
Vzhledem k charakterovým rysům Vladimira Putina bude v Rusku dále narůstat potřeba propagandy. Putin prý směřuje ke kontrole nad situací v zemi a ve společnosti.
Propaganda v Rusku spojuje stát, nikoliv společnost. V té jsou vždycky různé proudy, směřování a myšlenková hnutí a spojit ji jde jen pomocí konkrétních myšlenek, ale nikoliv vnucených významových konstrukcí, připomíná Stanislav Bělkovskij v závěru rozhovoru.
Články zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.