Politolog Petr Drulák o tom, jak se saúdský korunní princ ocitl díky své politice na velmi tenkém ledě.
Saúdská Arábie si to svojí neprozíravostí v Jemenu pěkně zavařila. V září podpořila ofenzivu vládních vojsk proti Húsíjům, kteří kontrolují větší část země včetně hlavního města. Húsíjové následně Rijádu vše vracejí i s úroky. O minulém víkendu zaútočili na hlavní rijádské letiště: čtrnáct mrtvých, 320 zraněných a letiště je stále mimo provoz. Už několik týdnů útočí na další saúdská letiště, poškozují rafinérie i ropovod. Také útočí na saúdské ropné tankery, pro něž byla dosud plavba kolem Jemenu bezpečnější alternativou k plavbě kolem Íránu.
EU chtěla ropným šejkům vyjádřit solidaritu summitem se zeměmi Perského zálivu koncem října v Rijádu. Ale Brusel ho raději odvolal. Mezi všemi starostmi, které dnes trápí saúdského korunního prince a faktického vládce země Mohameda bin Salmána, je zrušení summitu až na posledním místě. Evropané ho mohou velkohubě ujišťovat o solidaritě, ale reálně mu nemohou pomoci. Ti, kdo by mohli pomoci, se do toho nehrnou. Naopak pomoc nabízejí ti, jimž se princ zatím snaží vyhnout. Aby toho nebylo málo, doma na prince číhají četní nepřátelé.
Bin Salmán by stál především o americkou pomoc. Koneckonců USA jsou hlavním spojencem a také původcem problémů, jimž pouštní království dnes čelí. Navíc princ dost investoval do USA i do Trumpovy rodiny, zejména Trumpův zeď Kushner na saúdských penězích dost vydělal. Ale Trump se před listopadovými volbami rozhodně nechce pouštět do dalšího dobrodružství a ještě méně právě s Húsíji. Loni v březnu vyslal k jemenskému pobřeží několik vojenských lodí, které po několika týdnech vzájemného ostřelování zase odpluly, aniž by čehokoliv dosáhly. Dnes se navíc Američanům nedostává munice. Saúdským spojencům pomáhají satelitní snímky, ale víc se od nich zatím nedá čekat.
Saúdská Arábie se také dovolává regionálních spojenců. V létě uzavřela vojenský pakt s Tureckem a Pákistánem. Ale obě muslimské velmoci musejí opatrně našlapovat, jinak jim hrozí problémy doma i s Íránem. Húsíjové jsou napříč muslimským světem populární, neboť jsou vnímání jako jediná muslimská síla, která se zastala Palestinců jinak než slovy. V reakci na izraelské masakry v Gaze začali ostřelovat izraelské lodě v Rudém moři a pár jejich raket dolétlo i do Izraele. Postavit se dnes proti Húsíjům znamená v očích muslimské ulice stát na straně Trumpa a Netanjahua. V Pákistánu, který poslal do Saúdské Arábie už asi patnáct tisíc vojáků, navíc žije dost šíitů, kteří dlouhodobě sympatizují s Húsíji; jejich specifický islám má k šíitismu blízko. Ani Turecko, ani Pákistán si také nechtějí zhoršit vztahy s íránským sousedem, který Húsije podporuje. Obě vlády proto dnes zdůrazňují, že jejich pakt se Saúdy je ryze defenzivní a vylučují, že by se zapojily do útoků v Jemenu.
Po víkendovém útoku na letiště se Rijádu přihlásil s nabídkou zprostředkování míru Írán. Saúdové zatím odmítají. Íránská nabídka se podobá Trumpovu pokusu hrát prostředníka mezi Rusy a Ukrajinci. Saúdové před deseti lety do Jemenu vpadli právě kvůli íránskému vlivu, kterému přičítali úspěchy Húsíjů. Potom, co se před pár lety po neúspěších stáhli, začali vztahy s Íránem normalizovat. Ale pak přišly americké útoky na Írán a íránské protiútoky na americké cíle v Saúdské Arábii. Důvěra potřebná k úspěšnému zprostředkování zatím chybí.
S nabídkou vojenské pomoci se Rijádu hlásí Izrael. Ale Saúdská Arábie, jako strážkyně nejsvětějších míst islámu, se může těžko spojovat se sionisty proti jiným muslimům. To dnes dělají Spojené arabské emiráty. Ale v zahraniční jsou na rozdíl od Saúdské Arábie důsledně anti-islamističtí. Loni se kvůli tomu v Jemenu skoro poprali, neboť každý podporoval jiného nepřítele Húsíjů; Saúdové islamisty, Emiráty sekularisty. Ale Rijád do spolupráce s Tel Avivem tlačí Washington. Otevřela by cestu k rozhodující abrahámovské dohodě, která by odblokovala další abrahámovské dohody. Tak ve Washingtonu říkají dohodám o navázání diplomatických vztahů mezi muslimským státem a Izraelem, z nichž Trump už za svého prvního období udělal svoji prioritu.
Pokud by na to princ bin Salmán dnes přistoupil, říkal by si o převrat. Od svého razantního nástupu do funkce má doma dost mocných nepřátel: stovky příbuzných připravil o majetky a mocenské pozice, konzervativní duchovenstvo si znepřátelil rozvolňováním náboženských předpisů. Dokud byl úspěšný, drželi se kritici zpátky. Ale dnes přidal k průšvihu, který Saúdské Arábii způsobily USA a Izrael v Íránu, svůj vlastní v Jemenu. Žádná domácí opozice sice není vidět, autoritářská vláda by ji ani nepřipustila, ale to neznamená, že se nic neděje. Princ může stát na hodně tenkém ledě.
Článek vyšel původně v časopise Štandard. Publikujeme se svolením. Text není určen k publikování na jiné weby.