Přečetli jsme: Donald Trump se z Číny vrátil jako pokorný lídr upadající supervelmoci, napsal komentátor čínského anglojazyčného deníku o výsledcích americko-čínského jednání v rámci Trumpova asijského turné.
Richard Heydarian, akademický pracovník sídlící v Manile, píše pro noviny South China Morning Post o geopolitických souvislostech Trumpovy asijské cesty. Přinášíme tento článek v rámci našeho usilování o různé pohledy na důležité události. Protože českým čtenářům jsou ohlasy z čínských médií neznámé, přineseme i další reflexe Trumpovy cesty z South China Morning Post.
Trumpova návštěva americké vůdcovství tedy nezvýraznila, píše v úvodu Heydarin. Místo toho zdůraznila Čínu jako alternativní pilíř prosperity a stability v nejdynamičtějším regionu světa.
Jedna zastávka v asijské cestě Donalda Trumpa vyčnívá. Je to Peking. Koneckonců Čína je považována za největšího rivala USA a je také často objektem prezidentových neustálých řečnických tirád. Všechny ostatní země jsou buď spojenci, tedy Japonsko, Jižní Korea a Filipíny, nebo nový strategický partner, tedy Vietnam.
Ovšem návštěva, při níž se Trumpovi nepodařilo zajistit si od Číny žádný velký ústupek, podtrhla neomylný vzestup skutečného post-amerického řádu v Asii.
Trump do Asie dorazil, aby utvrdil ústřední význam USA v globálních záležitostech, ale opouštěl Peking jako pokorný lídr upadající supervelmoci.
Od prezidentské kampaně se Trump pouštěl do Číny s vervou, často ji zpodobnil jako hlavní hrozbu pro americký ekonomický úspěch a globální nadvládu.
Obviňoval Čínu z toho, že manipuluje svou měnou, má s USA nadměrný obchodní přebytek, agresivně dominuje hraničním vodám na úkol regionálních spojenců jako je Japonsko a Filipín a pomáhá vyvrhelům jako je Severní Korea.
Zkrocený Trump
Takže není divu, že všichni sledovali, zda ostře hovořící prezident dostane z Peking nějaký zásadní ústupek v klíčových tématech. Ovšem podle očekávání se Číně podařilo prezidenta uklidnit a ochočit a zároveň neustoupit z oblastí, kde s USA nesouhlasí.
Za Trumpa se obchodní deficit s Čínou dál zvýšil. Jedná se o dvojnásobný nárůst od předchozího roku. Aby byly americké obavy utišeny, pak Čína nabídla velké investiční dohody ve výši více než 250 mld. dolarů. A samá velká jména jako Boeing, General Electric, Goldman Sachs. Dohody už vychválil ministr obchodu USA Wilbur Ross. Je to podle něj základ pro spravedlivější a více reciproční vztahy mezi oběma zeměmi.
A za potlesku čínského publika to byl Trump, kdo „vzdal Číně úctu“ za to, že má kapacitu na to, využít jiné země (USA) ke prospěchu svých občanů…
Místo toho, aby Čínu kritizoval za americké obchodní problémy, tak odpovědnost dal svým předchůdcům. Jim se nepodařilo nastavit optimální ekonomický vztah s největší exportní zemí světa. Takže, zatím se zdá, že Trumpova administrativa se stahuje ze svých dřívějších hrozeb, že na Čínu uvalí obchodní sankce.
Peking tedy ukázal prázdnotu Trumpovy agresivní pózy pomocí pečlivě vytvořených vzájemně vyhovujících obchodních dohod. To bylo čínské státnické mistrovství.
Je pravda, že čínský prezident Si slíbil otevřené investiční prostředí, tedy že Čína „nezavře dveře“ a nechá svůj obrovský domácí trh otevřený, transparentnější a ve větším pořádku pro zahraniční firmy, včetně těch amerických. Bylo to dobře načasovaný výrok i vzhledem k rostoucím obavám ohledně vzestupu ekonomického nacionalismu v Číně.
Co se týká oblastí geopolitického napětí, pak Trump odletěl z Pekingu téměř s prázdnýma rukama.
I když ještě v Jižní Koreji hovořil relativně ostře a použil jen málo zakrytý útok proti Číně, v Číně samotné už to byla jen vděčnost za její úsilí zkrotit jaderný a raketový program Severní Koreje. A vyjádřil svůj optimismus, že když bude čínský prezident a jeho země „na tom tvrdě pracovat“, pak tu bude rychlé řešení krize na Korejském poloostrově.
A také nebyla žádná dohoda ohledně rostoucím čínsko-americkém napětí v Jihočínském moři. Čínský prezident uvedl, že bilaterální vztahy jsou na „nové historickém začátku“ a znovu zopakoval, že „Tichý oceán je dost velký, aby pojmul Čínu i USA.
Čína tedy signalizovala svou ochotu k „velkému obchodu“ v přilehlých vodách“ bez zřejmého odporu Trumpovy administrativy, která Čínu zoufale potřebuje pro řešení Severní Koreje.
Selhání zajistit si jakýkoliv hlavní ústupek v klíčových oblastech může vysvětlit, proč Trump odmítl otázky médií během společné tiskové konference s prezidentem Si. A jak se říká, ticho někdy mluví hlasitě.
Trumpova pokorná návštěva Číny je jako posel nového pořádku v Asii, kde USA už nejsou tím nepopiratelným číslem jedna.
Články zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.
Ilustrační obrázek: Autor – The White House – https://twitter.com/realDonaldTrump?lang=en, Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=63950154