Evropská komise. Pouze díky přehodnocení našich zdravotnických systémů můžeme zajistit, aby i nadále sloužily svému účelu a poskytovaly péči zaměřenou na pacienta Vyplývá to z balíčku 28 zdravotních profilů jednotlivých zemí EU a z doprovodné zprávy, které zveřejnila Komise. Zprávy obsahují podrobnou analýzu systémů zdravotní péče členských států EU. Zkoumají zdraví obyvatelstva a významné rizikové faktory, jakož i efektivitu, dostupnost a odolnost systémů zdravotní péče v každém členském státě EU. Jasně ukazují, že členské státy mají společné cíle, a odhalují oblasti, v nichž může Komise podporovat vzájemné učení a výměnu osvědčených postupů.
Komisař pro zdraví a bezpečnost potravin Vytenis Andriukaitis k tomu uvedl: „Vynakládat v rámci našich rozpočtů na zdravotnictví pouhá 3 % na prevenci, zatímco 80 % se vynakládá na léčbu nemocí, prostě nestačí. Potřebujeme zlepšit přístup k primární péči, aby první záchytný bod pro občany nepředstavovaly pohotovostní služby. Stejně tak je nutné začlenit podporu zdraví a prevenci nemocí do všech oblastí politiky, aby se zlepšil zdravotní stav obyvatel a snížil se tlak na systémy zdravotní péče. To jsou jen některé příklady závěrů vyplývajících z naší zprávy o zdravotním stavu v EU za rok 2017. Poskytnutím ucelených údajů a poznatků hodláme podpořit vnitrostátní zdravotnické orgány při řešení problémů a při přijímání správných politických a investičních rozhodnutí. Doufám, že jim dobře poslouží.“
Zajímavosti pro ČR:
- Střední délka života se zlepšuje: od roku 2000 do 2015 se prodloužila o téměř 4 roky na 78,7 let (to je o 2 roky méně než je průměr EU)
- Dospělí v ČR v roce 2014 zkonzumovali 11,9 litrů alkoholu na osobu – o 2 litry více než průměr EU
- Míra obezity je v ČR nad průměrem EU a rychle roste. Od 2002 do 2014 se výskyt obezity zvýšil o více než jednu čtvrtinu.
- Výdaje na zdravotnictví na osobu jsou v ČR o třetinu nižší než průměr EU (ačkoli se od 2005 zvýšily). V roce 2015 to bylo 7,3 % HDP.
- ČR patří mezi “nejspravedlivější” státy v oblasti systémů zdravotnictví – např. minimální bariéry pro získání přístupu k hrazeným službám.