Naděžda Bonaventurová píše o dramatickém vývoji v Itálii, kde prezident ukončil vznikání populistické vlády a jmenoval úřednického premiéra. Jak takový krok hodnotit?
Ve středu italský prezident Sergio Mattarella potvrdil, že podpoří vznik vlády Hnutí pěti hvězd a Ligy poté, co jejich lídři Matteo Salvini a Luigi Di Maio nakonec souhlasili s kompromisem v otázce osoby premiéra, jímž prezident jmenoval Giuseppa Conteho. Nyní je to sympatizant Hnutí pěti hvězd, ale v minulosti to byl stoupenec sociálního demokrata Mattea Renziho, takže jeho jmenování moc nadšení mezi voliči obou vítězných stran nevzbudilo. Urazili se i oba partneři Salviniho ve středopravé koalici, tedy Giorgia Meloni (Fratelli d’Italia) a nezničitelný Silvio Berlusconi (Forza Italia), kteří zřejmě původně počítali s tím, že křeslo premiéra připadne jim. Nicméně designovaný premiér dostal seznam ministrů, které měl jmenovat, pak by se přešlo k hlasování o důvěře vládě. Salvini a Di Maio sestavili seznam ministrů velmi promyšleně tak, že se zde, jak řekl Salvini, propojila energie vedoucí ke změně a dlouholetá odborná i politická zkušenost. Klíčová ministerstva měla být rozdělena takto: Salvini na ministerstvo vnitra, Di Maio na ministerstvo práce, a na ministerstvo ekonomiky a financí byl navržen profesor Paolo Savona. Jedenaosmdesátiletý renomovaný ekonom, který působil jako ministr již ve vládě premiéra Ciampiho, se však stal kamenem úrazu. Považuje totiž euro za klec, v jejímž uzavřeném prostoru italská ekonomika strádá, nemůže žít svým přirozeným rytmem a je vysávána silnou německou ekonomikou. Prof. Savona nikdy nebyl členem žádné strany, ale z jeho myšlenek vychází ekonomická koncepce Ligy a konkrétní opatření, na nichž se shodli oba partneři, která mají těžce nemocnou Itálii uzdravit ekonomicky i společensky. Mezinárodní finanční kruhy povstaly: Savona a tato vláda nesmí projít! Za sboru urážek, které se na vládu, která se ještě nestačila ujmout práce, sypaly ze všech italských médií, z německého Spiegelu a z úst německých a francouzských ministrů, bylo vše zablokováno. Prezident pod záminkou, že se někdo snaží omezit pravomoci premiéra, a tedy i prezidenta republiky, ve výkonu jejich funkcí, jmenoval nového premiéra, muže Mezinárodního měnového fondu Carla Cottarelliho, a pracuje na sestavení „neutrální“ probruselské úřednické vlády pro mezičas před novými volbami.
Giuseppe Conte se ale o žádném nátlaku nikdy nevyjádřil a vše proběhlo přesně podle pravidel, zakotvených v ústavě. Bezprecedentního porušení italské ústavy se naopak dopustil italský prezident, a to do té míry, že se i v médiu, které bylo do té doby poslušné, (Il Fatto quottidiano) objevil článek, hovořící o puči, provedeném Mezinárodním měnovým fondem, a o diktatuře EU: „Je to puč. Se vším všudy, bez „pokud“ a bez „ale“. Svrhli vládu. Odmítli demokratickou volbu italského lidu. Hodili do koše miliony hlasů.“
Do tohoto okamžiku Salvini i Di Maio, stejně jako italští voliči, postupovali v dobré víře, že Itálie je parlamentní demokracií s ústavou, v níž je v článku 94 napsáno, že premiéra jmenuje prezident republiky a premiér pak sestavuje vládu tak, aby získala důvěru většiny v parlamentu, tedy s přihlédnutím k návrhům parlamentních skupin, které pak budou hlasovat o důvěře. Takto sestavenou vládu pak prezident jmenuje: „Il Presidente della Repubblica nomina il Presidente del Consiglio dei Ministri e, su proposta di questo, i Ministri“.
Prezident jim to však vysvětlil v proslovu ke zbloudilému italskému lidu, kde svůj krok zdůvodnil morálním poučením o tom, že nejdůležitější ze všeho je ochránit Unii a trhy.
V pondělním ranním rozhovoru do rádia Salvini nevyloučil právní postup proti prezidentovi, na otázku komentátora odpověděl, že on osobně se tím nezabývá a pracují na tom odborníci. Tato věta nebyla řečena do větru: Liga má ve svých řadách zkušené právníky. Další podstatná věc, o níž se zmínil, je, že v průběhu práce na programu vlády se oba vítězové sblížili a poznali, a tak výsledný dokument obsahuje stanoviska, na nichž se na sto procent shodli. Je tedy logické, že v budoucnu, v případě nových voleb, budou postupovat společně. Jak může dopadnout hlasování o důvěře prezidentské loutkové vládě? Podle poměru sil v parlamentu i senátu, kde mají Hnutí pěti hvězd a středopravá koalice naprostou většinu, by vláda důvěru dostat neměla. K tomu Salvini skepticky poznamenává, že příliš často v italské historii, když byl poslanec postaven před dilema „čest, nebo křeslo“, zvolil křeslo. Mezitím svou plnou podporu vyjádřila i Giorgia Meloni za Fratelli Italia… Berlusconi zatím mlčí. Salvini věří, že program, který se snaží s Hnutím pěti hvězd realizovat, je také programem Berlusconiho – nejedná se o vystoupení z EU, ale o změnu postavení Itálie v rámci Unie a o reformu Unie, která, pokud se nemá rozpadnout, se musí stát demokraticky fungujícím svazkem suverénních států a ekonomik. V onom přívalu rozhořčení, který se valí od nedělního večera sociálními sítěmi, se však často vyskytuje varování, že Berlusconi hraje s falešnými kartami a že pravé spojenectví, které je nutné posílit a nedopustit, aby bylo rozbito, je koalice Hnutí pěti hvězd a Ligy.
Otázka ale zní, zda sestavením úřednické vlády a odložením voleb na podzim nezíská EU dostatek času ke schválení oněch tvrdě centralizačních opatření, která pak loutková vláda poslušně odkývá. No a potom se vyhlášení nových voleb bude třeba odkládat do nekonečna. Nezbývá, než křičet: Italové, braňte se!