Politolog Lukáš Valeš se ohlédl za víkendovým sjezdem české sociální demokracie. Je sjezdový optimismus stranického vedení na místě?
V pátek a sobotu se v centru zájmu zpravodajství českých médií „ocitl“ sjezd České strany sociálně demokratické. Řada osobností české žurnalistiky se ho přesto nezúčastnila. Nebylo proč. Výsledek – podobně jako o dva týdny před tím v případě hnutí ANO – byl předem znám a žádné „mimořádné události“ se nečekaly. A to navzdory tomu, že sami sociální demokraté viděli svůj sjezd téměř jako klíčový milník své 140leté historie: „Jsem přesvědčen, že dnes v Hradci Králové se píšou novodobé dějiny České strany sociálně demokratické,“ řekl například Roman Onderka, čerstvě zvolený první místopředseda. Bohužel on, staronový předseda Jan Hamáček i další, tentokrát opravdu zbrusu noví řadoví místopředsedové, nedokázali přesvědčivě vysvětlit, v čem že ta historická chvíle vězí. Snad s výjimkou právě jejich zvolení. Jedinou a dodejme příznivou zprávou z „volebního klání“, ze kterého ještě před začátkem odstoupili dva kandidáti, aby se situace příliš nekomplikovala, bylo zvolení starosty Nového města na Moravě Michala Šmardy, který je (možná jediný) skutečný sociální demokrat – 26 let členem strany, srdcař a navíc opravdu úspěšný politik, ovšem na komunální úrovni. Navíc se smyslem pro laskavý a inteligentní humor. Oprávněně proto získal 392 delegátských hlasů, tedy cca 84 % – nejvíc po předsedovi Hamáčkovi (86 %). Na opačném konci, s nejmenší podporou, stanul asi nejdiskutovanější kandidát na místopředsednické křesílko – ministr zahraničí Tomáš Petříček. Ten přitom proslul výrokem, že pakliže jej delegáti nepodpoří, zváží i setrvání na pozici ministra. Facebookový lid, který si nebere servítky a má smysl jen pro cynický humor, to komentoval slovy, že takovou příležitost by měli sociální demokraté v Hradci využít. Nevyužili – sice obdržel jen 256 hlasů ze 472 odevzdaných a měl to tedy „o prsa“, ale přesto byl zvolen místopředsedou již v prvním kole. Možná díky maňáskovi Ferdovi, kterého mu prý zapůjčila dcera pro štěstí. Podle slov samotného pana ministra to měla být vtipná narážka na smyšlenky, že skutečným hybatelem jeho kroků je jistý Miroslav Poche, který „domluvil“ minulý sjezd strany a složení tehdejšího vedení. Ať tak či tak, jeho projev připomínal místy spíš pověstnou „poslední bitvu“. Neustále zdůrazňoval, že bude vést válku o přízeň voličů v každém městě a vísce. Škoda je, že v té své na Praze 7 prohrál a s 2, 7 % se ČSSD s Petříčkem v čele ani nedostala do zastupitelstva. Což mu ještě před volbou rád připomněl jeho velký „fanda“, prezident republiky Miloš Zeman.
Právě jeho projev na sjezdu byl přitom pro skutečné směřování sociální demokracie klíčový. Prezident v něm zmínil dvě zásadní teze: 1) sociální demokracie má zdaleka největší voličský potenciál ze všech stran. 2) nesmí ale pro podporu všech možných a nemožných práv menšin zapomínat na to, že základem jejího úspěchu je právě ta dolní většina, tedy „lidé práce“. Ne tedy liberální voliči z velkoměst, kteří si v bohatém spektru středopravých stran lépe vyberou. Toto klíčové poselství ale – zdá se – přes všechny silácké řeči o silné, jednotné straně, která už už míří k novým, ještě světlejším zítřkům – zůstalo bez viditelné odezvy. Snad s výjimkou kritických projevů Jaroslava Foldyny či Michala Haška. Sociální demokraté jsou totiž v současnosti pozoruhodným hybridem. Na straně jedné stojí skutečně obrovská masa voličů od středu do leva, která potřebuje svého zastánce v nejvyšších patrech české politiky. Na stranu druhou strana, která se do této pozice tak často pasuje, se neméně často se svými voliči programově rozchází nebo na ně prostě kašle. Jedním z mnoha příkladů může být oblast zahraniční politiky – levicoví volič (tedy dnes volič s levicovými názory, který ze zoufalství volí leckoho) není ani stoupencem dnešní podoby EU, ani se neraduje z našich zahraničních misí. O smlouvách jako TTIP ani nemluvě. Přesto je to právě ČSSD, která tuto a jí podobné prosazovala a která se tak ráda a často hlásí jak k EU, tak i k naší „transatlantické vazbě“ (naposledy první místopředseda Roman Onderka na tiskové konferenci po sjezdu). Nic proti tomu. Jde o legitimní politický názor. Pokud jej ale chce vedení ČSSD hájit, musí si najít jiné voliče. Ti, kdo jej sdílejí, totiž volí TOP 09, KDU-ČSL, Starosty a jiné.
Sociální demokraté se na sjezdu také pohoršovali, jak je drahé bydlení. Výborně. Skvělý postřeh. Ale nebyla to právě jejich ministryně práce a sociálních věcí v Sobotkově vládě Michaela Marksová, která měla celé 4 roky na přípravu zákona o sociálním bydlení (dnes už bychom potřebovali spíš zákon o veřejném bydlení vzhledem k vývoji cen nemovitostí). A neudělala nic. Dalším žhavým sociálním problémem, na kterém si ČSSD mohla vydobýt ostruhy, je žhavá otázka exekucí – nesmyslně předražených, které se dnes týkají téměř miliónu lidí přímo a dalšího zhruba milionu a půl jejich rodinných příslušníků. Sociální demokracie spravuje rezort práce a sociálních věcí již pět let. Vyřešila tento problém? Ne! Stejně jako razantní změnu dávek na bydlení, které daly vzniknout tak obrovskému a lukrativnímu byznysu. O otázce cen tarifů mobilních operátorů ani nemluvě. Přestože to byla právě ČSSD, která 4 roky spravovala Ministerstvo průmyslu a obchodu, do jehož kompetence právě tato problematika spadá. A takto bychom mohli ještě dlouho pokračovat.
41. sjezd sociální demokracie byl plný sebeuspokojení z dobře udělané práce a optimistických výhledů do budoucna. O skutečných důvodech série porážek strany se opět cudně mlčelo (s výjimkou již zmiňovaného Jaroslava Foldyny). O blížícím se debaklu v evropských a především krajských volbách také. A to ani nemluvě o blížící se ekonomické krizi, kdy zpomalující se růst HDP bude nutit vládu, do níž sociální demokraté radostně vstupovali, k ostrým škrtům. Hádejte, kde především? Že by v sociální oblasti? A kterých voličů se dotknou především? Ale na zítřek raději nemysleme. Teď je tu především radost z opětně nabité jednoty, stmeleného týmu a radostné budoucnosti. Tu ale již brzy opět zahalí temné mraky. Nejpozději první den po prohraných evropských volbách…