Tvrdohlavé trvání na vojenské přítomnosti USA v Iráku proti vůli Iráčanů dokazuje, že škodlivé vzorce myšlení, které k okupaci vedly, nikam nezmizely.
Paul R. Pillar na stránkách amerického časopisu o zahraniční politice National Interest komentuje americkou politiku vůči Iráku. Pillar je toho názoru, že USA představují v Iráku okupační sílu a že tvrdohlavé setrvávání vojsk USA v této zemi je projevem škodlivých způsobů uvažování.
Úvod článku připomíná argumentaci prezidenta George W. Bushe ohledně „ofenzivní“ války v Iráku před 17 lety. Tehdy nešlo jen o zbraně masového ničení nebo terorismus, válka měla této zemi přinést požehnání svobody a demokracie. Neměla sledovat pouze americké cíle, měla být altruistickou akcí ve prospěch Iráčanů.
Nicméně americké jednotky se v Iráku nesetkaly s květinami na uvítanou, setkaly se spíš s vícestrannou vzpourou – jednak se sektářskou občanskou válkou, které pomohla na svět americká invaze, jednak s ozbrojenou opozicí proti tomu, co mnozí v Iráku považovali za cizí vojenskou okupaci.
Nyní je už zcela jasné, že americká vojenská přítomnost v Iráku je prostě okupace. Trumpova administrativa sice stále tvrdí, že chce Iráčanům pomáhat, ale vědomě ignoruje dominantní mínění irácké vlády, parlamentu i společnosti požadující odchod Američanů z jejich země.
Prezident Trump zašel dokonce tak daleko, že vyhrožoval zavedením sankcí proti Iráku, pokud se Bagdád s vojenskou přítomností USA v zemi nesmíří.
Zahraniční vojenské okupace jsou obecně špatné, píše Pillar, a jsou tak chápány i v USA. Nesou s sebou minimálně přímé náklady na vojenskou přítomnost v cizí zemi, ale američtí vojáci se také stávají cílem útoků, pravděpodobná je i násilná opozice proti cizí okupaci, a navíc se celý svět dozvídá, jak hrubě Spojené státy postupují proti přáním a zájmům zemí, kterým údajně pomáhají.
Pillar připomíná, že americké jednotky v Iráku mají oficiálně bojovat proti Islámskému státu. Jenže to se dnes neděje, operace proti IS neprobíhají, americké jednotky hlavně brání samy sebe. Aby se Islámský stát, který je větší hrozbou pro iráckou vládu než pro USA, znovu neobrodil, je na prvním místě potřeba, aby byla irácká politika stabilní a fungovalo vládnutí – jednotky USA v Iráku tomu ale nepřispívají, píše Pillar natvrdo. Místo toho Američané dělají ze země bitevní pole svého konfliktu s Íránem a podporují nestabilitu a sektářské napětí, což vytváří příznivé podmínky pro IS.
Tvrdohlavost administrativy USA udržující americké jednotky v Iráku (kromě asi 5 tisíc řádných vojáků je v Iráku přítomno na 90 tisíc amerických kontraktorů, tedy žoldáků, pozn. red.) vykazuje několik škodlivých myšlenkových vzorců. Ukazuje se navíc, že navzdory enormním nákladům i vojenským neúspěchům nebyly chybné vzorce myšlení překonány. Ukazuje se také arogance moci, která se tváří, že nevidí, jak rozhořčené reakce využívání americké moci vyvolává. Administrativa i politici si pletou „americký vliv“ s vojenskou přítomností USA a nerozumí zdrojům teroristických hrozeb ani možnostem, jak je eliminovat.
Pillar píše, že se jedná o jeden z příkladů, kdy vláda díky obsesi konfliktem s Íránem ignoruje řadu skutečností, které se dotýkají amerických zájmů. Hlavně se to týká komplexní podstaty irácko-íránských vztahů. Iráčané nechtějí nadvládu Íránu o nic víc než nadvládu Američanů. Právě irácký nacionalismus obrácený správným směrem, píše Pillar v závěru, by byl nejlepším nástrojem, jak brzdit íránský vliv v zemi.
Bushova administrativa vnesla do regionu chaos invazí roku 2003, Trumpova administrativa ho posílila útokem na íránského generála Kásema Sulejmáního. Americká okupace Iráku by měla skončit. Vojenské jednotky USA by konečně měly jít domů.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.