Komplexní řetězce vzdalují výrobce a spotřebitele, jsme kvůli nim zranitelnější. Odpovědí je systémová změna…
Přímá cesta z farmy na stůl se stává stále důležitější. Různá potravinová družstva či pěstování plodin na střechách domů získávají mezi mladými lidmi na popularitě. Financial Times píšou o knihách, které se věnují tomu, jak komplexní řetězce oddělily výrobce a spotřebitele, a spolu s tím zanikly i komunity, které živily samy sebe.
Rostoucí urbanizace nevedla k otázce, jak se lidé ve městech dostanou k jídlu, toto téma bylo vlastně ignorováno a až nyní někteří autoři konstatují, že Velká Británie sama pro sebe nevyprodukuje dost jídla, a dokreslují, jak velký problém to je.
Zranitelnost se jako téma objevila v souvislosti s Brexitem a nyní s koronavirovou epidemií. Autoři tvrdí, že Británie stále žije ve své koloniální fantazii, kdy jí celý svět dováží potraviny na plně naložených lodích. Jenže Británie si vypěstuje jen asi polovinu jídla, které potřebuje. Je závislá na jiných, jediný přebytek má v obchodě s whisky.
Po válce musely být dodávky potravin do Velké Británie vojensky chráněny. Snahy o zvýšení produkce vedly k degradaci půdy a v důsledku i k podkopání soběstačnosti. Další problém je financializace, která dovolila přenechat velkou část infrastruktury jiným zemím – třeba přístavy.
Národní zájem potravinové bezpečnosti nemá v neoliberální ekonomice místo. Nechte to na Tescu, dodá levně – jako kdyby ta láce byla hlavní a jedinou hodnotou. Je to ale pochopitelné vzhledem k tomu, jak moc vzrostla chudoba v zemi. Jenže stále levnější a méně kvalitní potraviny a stále hůře vyživovaný spotřebitel nakonec znamená stále rostoucí náklady pro ekonomiku.
Historické ohlédnutí ukazuje, že stát byl v minulosti schopen zajistit jídlo pro své občany. Měl by se znovu vrátit do hry a zajistit důstojnou výživu, apeluje článek. Jídlo je součást našich životů, definuje naši denní rutinu, ukazuje rozdíly mezi národy. Je potřeba se odvrátit od nekvalitního „junk“ (doslova odpad) jídla k udržitelnému způsobu hospodaření s půdou a ke kvalitním potravinám.
Levné jídlo je lež. Jen zastírá pravdu o potravinářství. Ale vlády chtějí, aby tato iluze přežívala, protože skrývá skutečné životní náklady.
Knihy, ze kterých Financial Times čerpají, ukazují nutnost zvýšit spotřebu ovoce a zeleniny a zároveň snížit spotřebu masa, což by byla radikální změna. V tomto případě je potřeba zdůraznit, že v rámci současného systému je změna věcí spotřebitele (týká se jeho výběru a naráží na jeho návyky), ačkoliv změna chování jednotlivce má na systém jen marginální vliv. Zásadní je změna systémová, tedy to, jak jsou naše ekonomiky strukturovány.
A k tomu je potřeba stát. Je nutné změnit způsob využívání půdy. Je nutné uznat, že problém nevyřešíme tím, že si „koupíme něco v zahraničí.“ Je nutné lépe platit pracovníky v zemědělství a přiznat, že strava je otázkou národní bezpečnosti.
Před koronavirem by tohle byl jen sen, ale nyní asi dojde k přehodnocení toho, co může vláda pro občany udělat. Uvidíme, zda tendence ke změně vydrží a vrátíme se k pěstování vlastních jablek, končí Financial Times.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.