Přečetli jsme: Publikujeme další text v seriálu o teorii setrvalé stagnace. Jedná se o zásadní téma, které může určit, zda a jak vyspělé země mohou dále růst se závažnými dopady pro tvorbu hospodářské strategie, ale také pro životní úroveň občanů.

Odkazy na předchozí části našeho seriálu zde a zde.

The Economist, 11. března 2017 (tištěná verze). V obdobích ekonomických nesnází se všechny možné teorie zabývají povahou problému. A když se dobré časy navrátí, tak některé teorie prostě vypadnou z paměti. Jiné ale přetrvají. Během ekonomického chaosu poslední dekády se ekonomové vyděsili „setrvalou stagnací“: ošklivým stavem, který by své oběti odsoudil ke chronicky slabému růstu. A nyní, když se ekonomický vývoj trošku rozjasnil – deflace zmizela a pro většinu vyspělých zemí bude rok 2017 znamenat již třetí rok ekonomického růstu – se může stát svůdným smát se nad ideou setrvalé stagnace jako nad hysterií, kterou vyvolala krize. Je to svůdné, ale poněkud předčasné.

Jak funguje stagnace?

Během setrvalé stagnace se normální vztah mezi úsporami a investicemi zblázní. Lidé uspoří každý rok část svého příjmu. Protože úspory jedné osoby jsou příjem jiné osoby, každá úspora oslabuje poptávku a vede k recesi, pokud nejsou fondy uložené stranou znovu vloženy do ekonomiky půjčkami pro ty, kteří chtějí investovat. Například když prostě banky půjčují úspory střadatelů firmám. A centrální banky pomáhají tento proces řídit. Když bude hrozit, že by plánované úspory překročily plánované investice, sníží úrokové sazby, aby úspory a investice udržela v rovnováze a ekonomiku v chodu. Ale když udeří setrvalá stagnace, mezera mezi tím, co lidé chtějí uspořit a co chtějí investovat je příliš velká na to, aby mohla být překlenuta. Úroková sazba k jejich vyrovnání se sníží, nakonec i pod nulu. A centrální banky jsou zablokovány. A výsledkem je chronická ekonomická slabost: nízký růst, nízká inflace, nízké úrokové sazby a konstantní hrozba recese.

Před pár lety jsme tyto symptomy mohli najít ve velké části globální ekonomiky. Nyní už ne. Inflace jde nahoru, i v Evropě a Japonsku. Komoditní ceny se stabilizovaly, což pomohlo rozvíjejícím se ekonomikám v nesnázích. A FED začal zvyšovat úrokové sazby a tím dal najevo, že USA již není v pasti světa, v němž úrokové sazby nemohou být stlačeny tak nízko, aby udržely ekonomiku v chodu. Janet Yellenová jasně uvedla, že americká ekonomika je připravena na zvýšení sazeb. V průběhu roku se očekávají se alespoň tři.

V čem je trik?

Ale ten nejďábelštější aspekt setrvalé stagnace spočívá v tom, že dobré časy neznamenají skutečné zdraví ekonomiky. Trvalá mezera mezi žádanými úsporami a investicemi může vyplývat z nedostatku atraktivních investičních příležitostí – např. kvůli stárnoucí populace nebo kvůli zpomalení technologického pokroku. Ale také může být vedena koncentrací příjmů u těch, kteří mají jen malý sklon ke spotřebě. Příjmová nerovnost může přispět ke stagnaci, např. ponecháním zmenšujícího se podílu příjmu v rukou chudších domácností, které by rády utrácely.

V takových případech mohou být okovy setrvalé stagnace rozbity na chvíli obdobím finančního přebytku, v němž bubliny podpoří spekulativní investice, nebo v němž skupiny, které nemají kupní sílu si půjčí od těch, kteří mají úspor dost.

Důvod ke zpochybňování solidnosti tohoto oživení je, že jsme už něco takového zažili a viděli jsme i smutné konce. Na konci 90. let to byl nárůst technologických akcií, které podpořily investice do internetové infrastruktury, což vytáhlo americkou ekonomiku z oživení bez nárůstu pracovních míst (jobless recovery). Když horečka ustala, tak se ekonomika znovu propadla, dokud si globální finanční systém nenašel cestu, jak dát úvěry americkým domácnostem, které si chtěly koupit nebo půjčit na dům. V Eurozóně půjčovaly spořivé ekonomiky jádra zemím periferie, často proti rostoucím cenám nemovitostí, což povzbudilo ekonomický boom, který skončil katastrofou.

Je současné oživení jiné?

Je to tentokrát jinak? Trošku ano. Ve vyspělých zemích je půjčovací kapacita stále oslabená po traumatu krize. Bankovní reformy znamenají, že kohoutky úvěrů se tak rychle nemohou vrátit zpět. Tyto překážky ovšem mohou růst spíše oddálit než mu zcela zabránit. Optimistická nálada se šíří díky burze, která míří k novým výšinám. Ve Spojených státech znovu roste dluh domácností, hlavně studentské půjčky a půjčky na auta. Rovněž u vyspělých zemích je privátní dluh jako podíl HDP nad úrovní před krizí a rychle roste. Nejsilnější je nárůst půjčování v Číně, když se soukromý dluh jako podíl HDP téměř zdvojnásobil od roku 2008. Zdá se velmi nepravděpodobné, že by světová ekonomika utekla své deflační stagnaci bez této rozsáhlé expanze úvěrů, která pomáhá i stavebnímu boomu.

Cesty z pasti stagnace

Ekonomové naklonění teorii setrvalé stagnace tvrdí, že tu jsou cesty, jak pasti uniknout. Firmy mohou najednou najít projekty, do kterých budou chtít investovat, možná díky technologickému pokroku. A snahy o to snížit nerovnost mohou být cestou: bohatí mohou být zdaněni a jejich bohatství přerozděleno. Je to lepší  řešení než, aby si chudí půjčovali. Masivní kampaň pro veřejné investice je další možností. Rozvíjející se trhy podpořily nadbytek úspor tím, že nakupovaly vládní dluhopisy, aby navyšovaly své devizové rezervy a tím vlastně posílaly peníze vládám vyspělých zemí, které neměly moc chutě k fiskálním stimulům.

Spíše, než aby toho na sebe nabral soukromý sektor příliš, by si vlády bohatých zemí měly půjčovat a více, „nasát“ nadbytečné úspory a investovat je do nových silnic, železnic, elektrické rozvodné sítě a širokopásmového přenosu.

Když idea setrvalé stagnace vydrží, centrální banky budou čelit drsnému výběru. Do té doby, dokud vlády neučiní něco ze výše uvedeného. FED, který bude letos zvyšovat sazby, vypadá sebevědomě. Zdá se, že může sešlápnout brzdu a zároveň americkou ekonomiku nechat na bezpečné růstové trajektorii. Ale může čelit ošklivějšímu dilematu: tolerovat rostoucí ceny aktiv a zadluženosti, které umožnily oživení nebo zadusit oživení a čekat, až vláda problém vyřeší. Jaký příběh nejlépe popíše stav ekonomiky – a jak moc děsivý bude – se v tomto roce tak, či tak ukáže.