Je neděle a ani dnes nechybí procházka jazzovou hudbou od Jana Schneidera – tentokrát včetně vzpomínky na Petera Greena.
Charakter skladby Gerry Mulligana „Song for An Unfinished Woman“ je dán především projevem kontrabasu (to je tajemství jazzu podle mého vkusu). A zde máme opět potěšení poslouchat Rona Cartera, jehož dlouhé prsty mu dovolovaly vyvinout neuvěřitelnou techniku nejen blue-tónů na latinskoamerický způsob, ale překrývání tónů tak vzdálených, že pro hráče kratších prstů to je nehratelné. Vedle úžasně melodického Gerry Mulligana, hráče s fantasticky barevnou škálou tónů, hrají i jeho spoluhráči sóla pěkně vystavěná, vedoucí odněkud někam – tedy žádná moderní zvěrstva, technicky sice precizní, ale bezduchá …. vzpomínám si, jak nás s Vráťou Brabencem kdysi dávno pozval malíř Michal Matzenauer na koncert kapely svého vtipného kamaráda Laca Décziho. Vráťa poslouchal a pil, pak už pil a poslouchal, a když šel o přestávce kolem nás Décziho saxofonista, tak mu Vráťa řekl (větu zkrátím o epiteta na holé věcné sdělení): „Ty stupnice ji hraj doma.“ Což tedy opravdu není Mulliganův případ, ten měl co říci! V tom vyprávění je další tajemství jazzu. Kdo nemá o čem vyprávět, nehraje jazz, ale blábolí.
V kompozici „Zentral Motiv“ výtečného francouzského kontrabasisty Henri Texiera uslyšíme nejen znamenitou rytmiku (bubeník Jacques Mahieux se představí pěkně znělým a velmi časově uměřeným sólem), doplněnou místo obligátních kláves kytarou Philippe Descheppera, ale hlavně skvělé saxofony (sopran Louis Sclavis, tenor Joe Lovano).
Před několika dny nás opustil znamenitý kytarista Peter Allen Green(baum), na něhož jsem shodou okolností vzpomenul minulý týden, coby autora Santanou proslavené skladby Black Magic Woman. Zde zazní živě v autorově podání další jeho geniální skladba Supernatural ( a zde v 53 let staré magické studiové nahrávce s Johnem Mayallem, která – sám jsem vděčným svědkem – ovlivnila mládí mnoha lidí). Díky, Petere!