Neděle patří už tradičně jazzu. A dnešní jazzový průvodce Jana Schneidera jde ve stopách hudby zvané “latin”.
Dnes trochu v duchu hudby zvané „latin“. Astor Piazzolla je slavný autor, ale u nás jeho proslulost zatím za světem poněkud pokulhává. Neprávem, jak vás zajisté přesvědčí svým krásným přednesem Piazzolovy skladby „Triumphal“ výtečný kytarista Victor Villadangos. (Jistěže je vám ta skladba povědomá, vždyť jsem cosi pravil o Piazzolově světovém ohlasu!) A má-li co tato hudba společného s jazzem? Všechno.
Eliades Ochoa je kytarista, známý ze slavného dokumentu Buena Vista Social Club. Zde bych mohl udělit pádnou lekci všem implicitním zastáncům nějakých monokultur, kdybych ovšem měl čas a chuť se zabývat nějakými deviantními malichernostmi. Potěšme se tedy rovnou afro-kubánským provedením skladby „Al Vaiven de Mi Carreta“ autorské dvojice Antonio Fernandez a Nico Saquito. Zpívá se, jako u většiny nádherných písní, o klopotné práci, dřině, potu, ale i o naději. Je to vyprávění, které nemá konce, a struktura skladby tomu odpovídá, je to otevřená rytmická i melodická figura, která nesvazuje, ale inspiruje, v níž se dobře improvizuje. A ten nádherný, tajuplný zvuk balafonu (nástroj podobný marimbě, potažmo xylofonu)!
Je zajímavé, kolik asociací se člověku vybaví při vyslovení jména Santana. Rozhodně k nim nepatří nuda, nebo „těžký“ rytmický spodek. Nádhernou ukázkou je živá nahrávka Fried Neck Bones z roku 1969. Tempo není nijak závratné, protože skvělí muzikanti umějí hrát i pomalu, kdy je úplně všechno slyšet. Rytmické pletivo této skladby je geniálně zkombinováno ze synkopizovaných čtyř tónů a jednoduchého průběžného beatu. U takového jednoduchého ostinátního doprovodu bych očekával, že by to mohla být otrava – ale opak je pravdou! Ten doprovod tvoří páteř skladby, a rozhodně není hrán stále stejně. A ten průběžný beat, hraný třemi bubeníky, jak bývalo u Santany v nejlepších letech dobrým zvykem? Stejně fenomenální, zdobí celou skladbu s dává jí nenápadné napětí. V čem je to tajemství? Zkuste si tleskat spolu s hudbou. Asi se trefíte, ale … a teď se nadýchněte, vzpomeňte si na ty holky španělský, jak tleskají při flamencu – a zdvihněte své tleskající dlaně před obličej! Najednou to přijde: buďto to vůbec „nedáte“, anebo to najednou dostane ten správný šmrnc. A pak si vychutnáte nejen parádní zvuk krásně hraných varhan, pěknou Santanovu kytaru, ale i to krásné trumpetové sólo, protože v Santanově hudbě se kloubilo to nejlepší bez ohledu na žánry.