Politolog Lukáš Valeš komentuje vyhlídky politických stran a hnutí před krajskými volbami. Bude výhra hnutí ANO tak výrazná a co očekávat od ČSSD a KSČM? Další prohru?
Staré české přísloví praví: „Po bitvě je každý generál.“ Protože jsou však čtenáři časopisu !Argument vždy o krok (a spíše o dva) napřed, pokusme se o malý náhled do blízké budoucnosti. Krajské volby jsou doslova za rohem a přímo vybízejí k úvahám, jak dopadnou. Otázka, která ze stran a hnutí zvítězí, je složitější. Zatím se zdá, že hnutí ANO. Napovídá tomu průzkum volebního potenciálu společnosti Kantar pro Českou televizi i dlouhodobé průzkumy agentur pro výzkum veřejného mínění.
Nicméně tato jednoznačná dominance hlavní vládní strany nemusí být v jednotlivých krajích zdaleka tak výrazná. Připomeňme situaci ve Středočeském kraji, kde arogantní chování i řada nestandardních kroků hejtmanky Pokorné-Jermanové může pozici hnutí oslabit. Naopak svou příležitost v tomto kraji vidí hnutí Starostové a nezávislí, či ODS. Podobně silnou regionální pozici má hnutí Starostové pro Liberecký kraj dlouholetého hejtmana Půty, jenž byl navíc nedávno zbaven obžaloby v dlouho se vlekoucí korupční kauze. Do vítězství v krajských volbách ve Zlínském kraji může zase zasáhnout významná místní osobnost hejtmana Čunka a jeho KDU-ČSL. Podobně jako postava bývalého hejtmana Josefa Bernarda v Plzeňském kraji, který opakované bodoval v anketách o nejpopulárnějšího českého hejtmana a jehož šance výrazně vzrostly poté, co změnil politický dres a stojí nově v čele kandidátky Starostů. Velký otazník visí také nad krajem Vysočinou, byť podobně silnou pozici dosavadního hejtmana Běhounka může výrazně oslabit rapidní sestup preferencí jeho mateřské ČSSD. Uvidíme také, co s preferencemi ANO v nadcházejících volbách udělá stále sílící druhá vlna koronavirové krize.
Levice na vymření?
Zatímco v poli vítězů tedy není ještě zcela jasno, vždyť velkými ambicemi nešetří ani Piráti, o tom, kdo skončí v poli poražených, je už rozhodnuto – a to volby ještě ani nezačaly. Budou to dvě strany, které se deklarují jako levicové: ČSSD a KSČM. Pro obě přitom půjde o další porážku v dlouhé sérii proher, o kterých !Argument pravidelně informuje. V obou případech jde o „vzácnou“ kombinaci fatální politiky na celostátní úrovni i neméně fatálních chyb v regionální politice, respektive ve vztahu mezi centrem a regiony. Zatímco hnutí ANO na své vládní angažmá nedoplatí – výjimkou může být nezvládnutí kovidové krize – obě strany, které by měly provádět levicovou politiku, ale neprovádějí, budou svými bývalými voliči opět „odměněny“. A to především za to, že pro to, „udržet se ve funkci“ či „u zdroje“ (dřívější termín „u koryta“) se stalo alfou a omegou jejich politické činnosti, díky čemuž rezignovaly prakticky na jakoukoliv vlastní, samostatnou a skutečně levicovou politiku. Kde je slibovaná bytová výstavba pro sociálně potřebné, kterou dnes potřebují i střední vrstvy? Kde je konec „obchodu s bídou“, například ve formě rozsáhlého dotování sociálního bydlení majitelům nemovitostí? Kde je konec soukromých exekutorů? Proč obě „levicové“ strany neustále podporují zvyšování rozpočtu ministerstva obrany a masivní nákupy zbraní na úkor sociálních výdajů? Proč razantně nepožadují změnu daňové soustavy, aby nebyli primárně daněni pracující lidé – tedy jejich voliči a daňové břemeno se rozložilo skutečně spravedlivě? A mohli bychom ještě dlouho pokračovat. Rozdíl mezi levicovými programy a skutečnou „reálnou“ politikou je bohužel více než zřejmý.
Zatímco ČSSD se nikdy netajila tím, že jde o prosystémovou stranu, KSČM dlouho získávala voliče svou kritikou polistopadového režimu. Dokonce se zdálo, že je jedinou protestní stranou, která sbírá podporu mezi lidmi zásadně nespokojenými, což se výrazně projevovalo v jejích výsledcích při volbách do krajského zastupitelstva. Například v roce 2004 dokázala získat téměř 20 % voličů a stát se druhou nejúspěšnější stranou. Ve volbách 2012 už to bylo dokonce téměř 20,5 %. A paradoxně právě krajské volby jí taky „zničily pověst“ coby nekompromisní strany, která stojí mimo současný politický systém a je jeho jedinou skutečnou alternativou. Po volbách v roce 2008 a zejména po velkém volebním úspěchu v roce 2012 se KSČM stala „žádanou nevěstou“ a začala houfně vstupovat do krajských vládních koalic. To sice zvýšilo její význam, ale definitivně pohřbilo pověst protestní strany, což byla zároveň jedna z mála skutečně identických stránek její polistopadové historie. Hned dvě volební období dokonce stanul v čele ústeckého hejtmanství její kandidát. Kdeže ale loňské sněhy jsou… Labutí písní KSČM se stala podpora vlády Andreje Babiše, která popřela všechny hodnoty a principy, na kterých strana stála: od spolupráce s jedním z největších českých „kapitalistů“ až po zmiňovanou faktickou podporu zbrojení a proevropské a proamerické zahraniční politiky. Strana navíc nebyla schopna přijít s moderním levicovým programem, který by oslovil nespokojené (a zejména mladé voliče) jako její sesterská strana Die Linke v Německu. Zbyla jen nostalgie po předlistopadovém režimu, navíc bohužel jen po těch jeho fázích, které znamenaly výrazné utužení mocenských poměrů komunistického režimu. Masivní úbytek členů strany i sympatizantů – především z důvodu generační proměny – tak nebyl kompenzován příchodem „nové krve“. Strana tak bez nadsázky vymírá a bez radikální změny, ke které ale není prokazatelně politická vůle, pravděpodobně brzy spadne pod 5% hranici.
Vyhlídky ČSSD jsou truchlivé
Ještě truchlivější případ představuje ČSSD. Ta nejenže opustila levicový program výměnou za několik mocenských a ekonomických „pašaliků“, ale svým svatým bojem za svou „jednotu“ dokázala zničit sama sebe. O tom svědčí mimo jiné smutný fakt, že během pouhých 10 let přišla téměř o polovinu členů, jejichž počet se stále více snižuje. Kdykoliv se v této straně objevil alternativní názor, byl okamžitě vedením prohlášen za veřejného nepřítele a skutečný zdroj klesající podpory. Dlouholetý lídr jihočeské ČSSD Jiří Zimola sice vyhrál třikrát krajské volby, naposledy v roce 2016, přesto byl vyškrtnut z posledního místa kandidátky ČSSD do parlamentních voleb v roce 2017. Důvodem byla jeho dlouhodobá kritika tehdejšího Sobotkova vedení. Výsledkem bylo, že se Zimola se stranou rozešel a v těchto krajských volbách kandiduje se svým vlastním sdružením Změna 2020, na jehož kandidátní listině figuruje celá řada dalších bývalých sociálních demokratů, včetně populárního starosty Jindřichova Hradce Stanislava Mrvky. Zajímavé, a v mnoha směrech signifikantní, jsou Zimulova slova k důvodům vzniku tohoto alternativního levicového hnutí: „Změna 2020 vznikla jako spontánní reakce na to, co se děje s celostátní ČSSD. Chceme prosazovat skutečnou sociálně spravedlivou politiku, kterou ČSSD hloupě opustila. A za placená místa na ministerstvech se stala lokajskou stranou.“
Podobná situace vznikla i v sousedním Plzeňském kraji. Dosavadní úspěšný hejtman Josef Bernard natolik zastínil stranickou věrchušku sociální demokracie v Plzni, že byl označen za neautentického sociálního demokrata a bylo mu naznačeno, že s ním strana v letošních krajských volbách již nepočítá. Josef Bernard tak kývl na nabídku Starostů a nezávislých a svou popularitu v regionu zužitkuje jako jejich lídr.
Pravděpodobně nejspornější postup zvolila sociální demokracie v Ústeckém kraji. Její dnes už bývalé krajské vedení totiž patřilo k nejhlasitějším kritikům Jana Hamáčka a jeho strategie udržet se u vlády za každou cenu – i za cenu zničení vlastní strany. Opakovaně jej také vybízelo k rezignaci, když nebyl schopen prosadit kandidáty sociální demokracie do ministerských křesel a zřetelně se tak ukázalo, jaká je reálná síla sociálních demokratů v nové vládě. Dostalo se jim za to „sladké odměny“. Ústečtí sociální demokraté, dobře si vědomi, že se značkou vlastní strany neuspějí, se domluvili s několika místními regionálními sdruženími na společné kandidátce Lepší sever. Pověsti strany v regionu navíc neprospěl ani vynucený odchod dalšího rebela z řad ČSSD, děčínského politika Jaroslava Foldyny, který rovněž nešetřil kritikou na neschopnost, či všehoschopnost současného i minulého vedení ČSSD. To současné tak vycítilo příležitost zbavit se rebelů a na poslední chvíli sestavilo „vlastní“ kandidátku z lidí, kteří byli straně věrni a navíc jí přihodili i milion korun jako čtyřka na nové kandidátce, podnikatel Petr Benda. Zatímco u kandidátky Lepší sever vadilo, že několik jejích představitelů kandidovalo v minulosti za jiné strany – pravicové, ale i ANO, s nímž je přece ČSSD v koalici – v případě Petra Bendy naopak nevadilo, že vedl kandidátku krajně pravicové Dělnické strany sociální jistoty v Libereckém kraji do parlamentních voleb. Petr Benda navíc není jedinou kontroverzní postavou, někteří další byli v minulosti přistiženi, že nabírají v sociální demokracii na severu Čech tzv. černé duše.
A tak místo jedné kandidátky mají sociální demokraté v Ústeckém kraji dvě. Pardon. Formálně ne, ačkoliv všichni lidé ze sociální demokracie přerušili členství v ČSSD, aby mohli kandidovat za jiný subjekt, předseda Hamáček už rovnou hovořil o zaniklém členství. Další „ohnisko odporu“ proti „jednotné linii strany“ se tak podařilo zlikvidovat. To, že tím definitivně utrpěla vnitrostranická demokracie a image ČSSD jako levicové strany nikoho nezajímá.
A možná přeci bude zajímat voliče. Všechny tyto kroky, spolu s nepříliš úspěšným vládním angažmá dovedou sociální demokracii k tomu, že v řadě krajů skončí na proslulém „smetišti dějin“, tedy pod 5% hranicí, nutnou pro získání krajských mandátů a také 250 tisíc korun do stranické pokladny za každé křeslo v zastupitelstvu. O placených funkcích v radách ani nemluvě. Nemáme sice přesná data, ale už teď je jisté nebo téměř jisté, že sociální demokracie neuspěje v Karlovarském, Libereckém a Ústeckém kraji. Skoro jistou prohru zažije tato strana také v Plzeňském, Olomouckém, Zlínském, Středočeském a možná i Hradeckém kraji. Jistou naději tak skýtá jen Moravskoslezský kraj (možná), Jihomoravský kraj, Jihočeský a Vysočina. Komunisté pravděpodobně uspějí o něco lépe, ale i v jejich případě je sestupná trajektorie jednoznačná a z kdysi významné strany se stane okrajový subjekt české politiky.
Ještě závažnější pro obě strany (zejména pro ČSSD) je ale fakt, že tyto volby jsou jakousi generálkou pro volby do Poslanecké sněmovny v příštím roce. Neuspěje-li sociální demokracie dnes, je prakticky jisté, že neuspěje ani za rok.
Vítěze ankety „kdo prohraje krajské volby“ tedy máme. A bohužel je téměř jisté, že ani nová prohra – vlastně poslední výstraha – ani jednu z levicových stran nepřiměje k radikální změně dosavadního postupu.