Rusko se snaží vtáhnout svojí politikou jihokavkazský Ázerbájdžán do svého orbitu, tvrdí americký specialista na geopolitiku o dění v postsovětském prostoru.
Prezident Vladimir Putin nazval rozpad SSSR jako „největší geopolitickou katastrofu v dějinách“, uvádí svůj článek maďarsko-americký specialista na geopolitiku a zakladatel „soukromé CIA“ Stratfor George Friedman. Je tomu tak určitě pro moderní ruské dějiny, i když asi ne pro dějiny celosvětové, píše dále. Rozpad ale skutečně zbavil Rusko toho, co nejvíce potřebuje: strategické hloubky. Do roku 1989 se ruské hranice fakticky nacházely ve středu Německa, Kavkaz bránil Rusko z jihu a ruský heartland (jádro) byl chráněn ze všech směrů.
Rozpad vedl k tomu, že ruská hranice je fakticky na západě v Pobaltí, na Ukrajině a v Bělorusku. Rusko si udrželo severní Kavkaz, nikoliv ale ten jižní. Umenšení Ruska prostorově tak podle Friedmana znamená také zmenšenou vzdálenost jeho potenciálních rivalů.
Rusko se v minulosti nevyhnutelně snažilo změnit svoje hranice před tím, než se objevila nová hrozba. Neexistence hrozby dávala Rusku čas. Pro zemi jako Rusko se ale nejistota objevuje velmi rychle – Německo se ze země, která byla v troskách, stala za dekádu existenciální hrozbou. Rusové museli posílit svoji strategickou hloubku, ale museli tak učinit způsobem, který by nezpůsobil útok na ně.
V posledních měsících jsme sledovali tři události – jednu v Bělorusku, jednu na jižním Kavkazu a jednu v Kyrgyzstánu, což jsou země, které dohromady zahrnují velkou část ruského pohraničí, které Ruska ztratilo.
V Bělorusku probíhají po znovuzvolení prezidenta Alexandra Lukašenka protesty proti výsledkům voleb. Vztahy mezi Ruskem a Běloruskem jsou komplikované, Lukašenko se snaží hledat rovnováhu mezi Západem a Ruskem tam, kde je to možné. Těžko ho nicméně lze popsat jako prozápadního politika. Ve vztazích s Moskvou jsou problémy, ale Moskva měla v Minsku vždy vliv, a tím pádem vždy dovedla najít i řešení pro své strategické dilema na Západě. V případě, že by byl Lukašenko nahrazen někým s většími sympatiemi na Západ a s větším nepřátelstvím k Rusku, bude to fakticky znamenat NATO, Polsko a Američany dál na Východě.
V Kyrgyzstánu ve střední Asii začaly podobné nepokoje. Volby tu vedly k demonstracím na základě obvinění z jejich falšování. Rusko má v Kyrgyzstánu své vojenské základy, země je nárazníkem mezi Ruskem a Čínou, připomíná autor. Přes současné dobré vztahy mezi Ruskem a Čínou, obě země vedly před 60 lety válku a jak Friedman poznamenává: geopolitika má tendenci se opakovat. Běloruský scénář v Kyrgyzstánu je podle něj ale prozatím s otazníkem.
V jižním Kavkaze vypukl konflikt mezi Ázerbájdžánem a Arménií o Náhorní Karabach. Ázerbájdžán má jako předtím podporu Turecka, Arménii zase podporuje Rusko. Konflikt je ale mnohem komplikovanější. Ázerbájdžán má s Ruskem významné vztahy, které si nemůže dovolit narušit. Rusko také muselo vědět o přípravách války v Karabachu díky práci své rozvědky, ale nic proti jejímu zahájení neučinilo. Navíc dohody, které Rusko má s Arménií, se nevztahují na Náhorní Karabach, takže tu nemá povinnost vojenské pomoci. Rusové válku využívají podle Friedmana k tomu, aby posílili svůj vliv v Ázerbájdžánu, nejbohatší oblasti jižního Kavkazu.
Moskva, soudí maďarsko-americký specialista na geopolitiku, chce dosáhnout toho, že vtáhne Ázerbájdžán do svého orbitu a tím vyřeší svůj životně důležitý strategický problém. Zabezpečí si jižní Kavkaz, která je hned za východní Evropou druhou trasou k možné invazi do Ruska. Posílením kontroly nad jižním Kavkazem se rovněž posílí bezpečnost severního Kavkazu pro Rusko.
Události na ruských západních a jižních hranicích se odehrávají takovým způsobem, že se napravuje geopolitická katastrofa rozpadu SSSR, míní v závěru Friedman. Nikde se tak neděje s použitím tanků, ale zdá se, že situační politika směruje právě tímto směrem. Jistě, že to všechno může být náhoda. Jakkoliv to je (náhoda nebo úmysl), tak je zajímavé tento proces sledovat. Gruzie je podle Friedmana izolovaná, díky tomu, že Arménie a Ázerbájdžán jsou v ruském orbitu a Turecko je, jak píše, vyloučeno ze hry. Opakování války z roku 2008 (pětidenní válka s Gruzií) by oslabilo jemnost ruského tahu, končí Friedman svůj komentář.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.