Rozhovor: S europoslankyní Kateřinou Konečnou hovoříme o důvodech neúspěchu KSČM v krajských volbách, o vztahu strany k EU nebo k předlistopadové minulosti.
„Jednoznačně se nám nedaří komunikovat a vysvětlovat naši pozici k vládě ANO a ČSSD. Neuměli jsme říct, že zvyšování důchodů nepřišlo z milosti Andreje Babiše, ale díky tlaku KSČM. Nedokázali jsme poukázat, že k řešení hanebně nízkých mezd, předraženého bydlení, podfinancovaného zdravotnictví nebo ochraně přírodních zdrojů “dokopala” ANO právě KSČM,“ říká europoslankyně Kateřina Konečná, která bude na nadcházejícím sjezdu kandidovat na předsedkyni KSČM. V rozhovoru analyzuje, proč strana neuspěla v krajských ani senátních volbách, vysvětluje vztah KSČM k Evropské unii, uprchlické krizi či předlistopadové minulosti.
Andrea Cerqueirová: Místo 86 krajských zastupitelů, které KSČM získala v roce 2016, jich letos při volbách do krajů bylo zvoleno pouze třináct. V senátních volbách se žádný z komunistických kandidátů nedostal do druhého kola. Jaký je to je vzkaz před blížícím se sjezdem?
Kateřina Konečná: Rozhodně je to vzkaz občanů, že stávající politika KSČM je pro ně nezajímavá, nerozumí jí a čekají od nás něco víc.
A.C.: Příští rok to bude 100 let od založení komunistické strany v našich zemích. Zároveň není vyloučeno, že by se KSČM poprvé od listopadu 1989 nemusela dostat to Poslanecké sněmovny. Není to výstražné blikání, na které by měli funkcionáři strany nějak reagovat?
K.K.: Samozřejmě. Tyto krajské volby nebyly pro KSČM oranžovou kartou. Voliči nám vystavili jasně červenou – tentokrát pro nás ovšem červená neznamená jásot, nýbrž by měla vést k velké pokoře a sebereflexi, co dělat lépe. Nechci nabádat kohokoli přes média – to jsem nikdy nedělala a dělat nebudu. Ale já si svou odpovědnost vyvodila a rezignovala na funkci ve vedení KSČM.
A.C.:Co podle vás dělá KSČM špatně, že se jí nedaří nejen zvýšit, ale ani udržet, voličské portfolio?
K.K.: Jednoznačně se nám nedaří komunikovat a vysvětlovat naši pozici k vládě ANO a ČSSD. Neuměli jsme říct, že zvyšování důchodů nepřišlo z milosti Andreje Babiše, ale díky tlaku KSČM. Nedokázali jsme poukázat, že k řešení hanebně nízkých mezd, předraženého bydlení, podfinancovaného zdravotnictví nebo ochraně přírodních zdrojů “dokopala” ANO právě KSČM. Být to totiž na Andreji Babišovi, tak zde máme vládu ODS spolu s ANO – vždyť první nabídka patřila právě Petru Fialovi. A o tom, že nemají tyto dvě party problém spolu mluvit, svědčí i koalice, které ANO uzavírá po proběhlých volbách do krajů.
A.C.: Levici se nyní nějak nedaří obecně. Čím si to vysvětlujete?
K.K.: Tím, že léta řešila kvóty na všechno možné i nemožné, utápěla energii v nekonečných diskusích o menšinách, a hlavně tím, že tak trochu pozapomněla na tu největší skupinu – těch, kteří se poctivě živí prací. Ti totiž často nemají na podobná témata ani čas, ani chuť, když musí jít z práce do práce, aby zaplatili předražené bydlení, uživili rodinu a zajistili si základní životní potřeby. Když tito lidé nenašli zastání u tradiční levice, tak utekli k různým slibovačům jednoduchých řešení. Záměrně nepoužívám slovo “populisté”, protože u nás se používá na kdekoho, ale ve skutečnosti – vzhledem k jeho starořímskému původu – jsou populisté politici, kteří mají zájem poslouchat názory občanů. A v tom případě jsem populistka i já.
A.C.: Nemá KSČM jisté rezervy třeba co se týče uprchlické krize? Občas to u některých vypadá na přetahování se o voliče s SPD. Proč se KSČM, v duchu deklarovaného internacionalismu, jasně nepostavila za pomoc lidem, kteří jsou v naprosto zoufalé situaci, daleko od domova a blízkých, a prosí o podání ruky?
K.K.: Rozhodně se s SPD nepřetahujeme. KSČM je od počátku v uprchlické otázce konzistentní. Postavili jsme se proti migračním kvótám, ale řekli, že nemáme problém s pomocí. S pomocí řešit příčiny migrace, ne její důsledky. To od nás postupně okopírovaly všechny strany, včetně SPD. Jen SPD, konkrétně Tomio Okamura, zahájila kampaň proti mně, v níž se neštítí používat polopravdy i úplné lži. Těžko se proti tomu bojuje, ale aspoň je vidět, jaký je Okamura ve skutečnosti “chlapák”. Jinak děkuji za otázku, neboť naši oponenti často papouškují proklamace o internacionalismu, aniž by vůbec věděli, jak to ve skutečnosti je. Protože internacionální pomoc neznamená vše odhodit a utíkat pomáhat na druhý konec planety. Zvláště ve chvíli, kdy doma máte milion lidí v chudobě, statisíce v exekucích a seniory, kteří zvažují, jestli si mohou koupit lék nebo zaplatit elektřinu. Až budeme mít zameteno před vlastním prahem, pak klidně na zahraniční pomoc dávejme stonásobně více.
A.C.: Díky hlasům poslanců KSČM byla opakovaně schválena valorizace důchodů, z její iniciativy vzešlo a bylo schváleno zrušení karenční doby, ve sněmovně leží její návrh na zálohované výživné. Nedaří se KSČM komunikovat to, co se jí povedlo?
K.K.: Těch bodů ve prospěch občanů je samozřejmě mnohem víc. Když se ale zeptáte občanů, tak vám řeknou, že “to Babiš”. KSČM si nechala vnutit pozici popelky, která vždy nezištně pomůže a pak si zase zaleze do kouta. Je na čase odhodit servítky a zabrat tak, aby už nikdo nikdy nemohl pochybovat o tom, že jediným hlasem dolních deseti milionů na politické půdě je za všech okolností KSČM.
A.C.: Říkáte, že těch bodů je mnohem víc. Co dalšího se KSČM podařilo prosadit?
K.K.: Je třeba uvědomit si, že KSČM vládne patnácti hlasy z dvousetčlenné sněmovny. Pokud nemáte “stojedničku”, tedy nadpoloviční většinu, vždy jde o určitou míru kompromisu. Nicméně aktuálně trváme na tom, aby všichni zaměstnanci měli ze zákona nárok na pět týdnů dovolené. Prosazujeme postupné slučování zdravotních pojišťoven. Existence vedle sebe minimálně se lišících pojišťoven se svými managementy, nadprůměrně placenými manažery a desítkami budov, které ročně, podle našich propočtů, odčerpají až sedm miliard ze zdravotnictví, mě neskutečně vytáčí. A ještě je můj hněv pak umocněn tím, když se dočtu, že pojišťovna odmítla proplatit nějaké léky nebo léčbu. Ale zpět k tématům, která jsou pro KSČM na stole. Je jím třeba omezení vyvádění stovek miliard, o které jsou okrádáni čeští občané, do zahraničí. Po třiceti letech se nám vrátila otázka soběstačnosti nebo dostupnosti bydlení, které je v České republice mimořádně drahé ve vztahu k výdělkům, takže mimo systém půjček pro mladé páry a rodiny na první bydlení, podporu družstevní výstavby, požadujeme také vznik státní komerční banky, která by umožnila zlevnit celou řadu bankovních produktů, včetně hypoték. Brzy bude velkým tématem zkracování pracovní doby a robotizace práce, kde bychom byli rádi, aby na to nedoplatili obyčejní lidé a kapsy si nenamastila zase jen úzká vrstva vlastníků podniků.
A.C.: Co se týče zahraniční politiky, někdy člověk neví, jaký přesně vztah má KSČM například k Evropské unie, mluví vícero hlasy. Můžete to osvětlit?
K.K.: Rozhodně pro KSČM Evropská unie není žádný subjekt, s nímž bychom museli kráčet ruku v ruce na věčné časy. Ostatně jsme byli jedinou politickou silou, která vstup do EU nedoporučovala. Byli jsme jediní, kteří se postavili proti Lisabonské smlouvě, žádali referendum k jeho přijetí. Byl to Václav Klaus, který nyní pláče, jak je EU zlá, kdo převedl část suverenity ČR na Unii. A nevšimla jsem si, že by proti tomu, kromě KSČM, někdo organizoval odpor. Osobně nemám sebemenší problém s referendem o setrvání v EU, ale jestliže mě voliči vyslali do Evropského parlamentu, pak to asi neudělali proto, abych si postavila na stůl vlaječku a na vše kolem jen pohodlně nadávala. Vnímám to – řečeno oblíbeným bonmotem prezidenta Zemana – tak, že je lepší zapálit aspoň jednu svíčku než proklínat tmu.
A.C.: Jak moc se podle vás KSČM daří přesvědčit voliče, že je moderní levicovou stranou, která neuvízla v předlistopadové minulosti? A opravdu v ní neuvízla?
K.K.: V tomto ohledu nás čeká ještě spousta práce. Nicméně témata minulosti jsou nám předsouvána podle mě někdy tak trochu záměrně, aby nebyl čas pro vysvětlování, co chce KSČM pro budoucnost. Na druhou stranu – všudypřítomná negace celé řady pozitiv, které minulý režim měl, opravdu štve spoustu občanů, a to nejsou jen voliči KSČM. Nedivím se, že je to rozčiluje, když jim z televize (kterou navíc musí platit) kážou o tom, jak špatně žili.
A.C.: Bývalá KSČ se v prosinci 1989 omluvila za bezpráví, kterého se dopustila, když byla u moci. KSČM se k omluvě ve stranických dokumentech hlásí, je to dohledatelné na webu. Je na tom ve straně ale opravdu shoda? Kdysi někdo řekl, že komunistická strana bude reformována ve chvíli, kdy listopad 1989 bude považovat i za svoje vítězství. Vnímáte to tak?
K.K.: Kdyby na tom nebyla shoda, tak by dané dokumenty nebyly přijaty. V KSČM se totiž o věcech hlasuje a většina – při demokratickém respektování práva na názor menšiny – rozhoduje. Nevím, jestli lze vnímat rok 1989 jako vítězství. A pokud ano, tak Pyrrhovo. Ostatně na vítěze a poražené nejlépe ukazuje velmi úzká skupina, která na něm neskutečně vydělala, a pak ti ostatní.
A.C.: Budete na nadcházejícím sjezdu KSČM, který se uskuteční tehdy, kdy to epidemiologická situace umožní, kandidovat na předsedkyni strany? Pokud byste stanula v jejím čele, co byste chtěla změnit? Co nabízíte?
K.K.: Svou kandidaturu jsem oznámila už na počátku letošního roku a nehodlám na tom nic měnit. Rozhodně nebudu kličkovat a natahovat své rozhodnutí. I proto jsem také dopředu oznámila, že si i v případě zvolení hodlám ponechat mandát europoslankyně. Nechci také mazat delegátům a kolegům v KSČM žádný med kolem úst. Na to už není čas. Představím tým lidí, návrh nového stylu komunikace i úpravy struktury KSČM. Připouštím, že ne vždy to bude pro všechny příjemné, ale cítím, že je nutné to udělat. A buď to delegáti přijmou, nebo se rozhodnou pro jinou cestu.
Připravila: Andrea Cerqueirová