Pokud jsou sankce namířeny proti celé zemi nebo celým hospodářským odvětvím, dopadají na ty nejzranitelnější.
Přestože zákaz nakládání s majetkem, omezení vízové povinnosti a další represivní opatření proti jednotlivcům, kteří se dopouštějí závažného porušování lidských práv, mají své místo, je třeba se vyhnout sankcím, které jsou namířeny proti celým zemím nebo odvětvím hospodářské činnosti, míní vysoká komisařka OSN Michelle Bacheletová.
Stává se, že ti, na které se má sankční režim zaměřit, mohou ve skutečnosti získat zvrácený prospěch tím, že budou sankční režimy zneužívat a profitovat z ekonomických deformací a pobídek, které tyto režimy zavádějí.
Kromě toho se na banky a finanční instituce (včetně těch se sídlem ve třetích zemích) vztahují sankční omezení, která z institucionální opatrnosti běžně vedou k nadměrnému dodržování předpisů. V některých případech se stává obtížným dovážet do sankcionovaných zemí i základní potraviny, zdravotnické vybavení a další formy humanitární pomoci, a to navzdory existenci příslušných výjimek. Banky třetích zemí v obavě z postihů odmítají převádět finanční prostředky, vyžadují často obtížnou certifikaci pro každý převod nebo vytvářejí dodatečné náklady a zpoždění, které brání pomoci a snižují její účinnost.
Již dlouho je zřejmé, že překážky dovozu životně důležitého zdravotnického materiálu do zemí – včetně nadměrného dodržování sankcí ze strany finančních institucí – způsobují zranitelným komunitám dlouhodobé škody. Obyvatelé těchto zemí nejsou nijak odpovědní za politiku, na kterou jsou sankce zaměřeny, a v různé míře již žijí v nejisté situaci po delší dobu bez vlastního zavinění.
Aby se předešlo nepříznivým dopadům, vyzvala Bacheletová sankcionující země, aby „přehodnotily a kriticky zhodnotily“ používání jednostranných donucovacích opatření.